archiv publikací

Básník a esejista Ivan Diviš a básník, literární vědec-germanista, filosof, esejista a překladatel Rio Preisner se přáteli stali v exilu v letech 1969–1989. Diviš žil v Německu, Preisner ve Spojených státech. Jejich vztah byl vřelý a vzájemně obdivný. Diviš ctil Preisnerovu vzdělanost a odbornou erudici, Preisner obdivoval Divišovu básnickou eruptivnost. Oba dva byli k sobě puzeni, ač jejich myšlenky byly často protikladné. Polemizovali spolu, přeli se. Rozhodli se psát si dlouhé dopisy, o nichž věděli, že nemají charakter jen osobní, ale že je píší jako dílo literární. Nejen pro danou chvíli, ale „pro věčnost“. Po roce 1989 oba dva usilovali o knižní vydání této své korespondence. Vznikl svazek mimořádného rozsahu a literární ceny. Zatímco Divišovy dopisy nesou všechny rysy básnického bouřliváctví, Preisnerovy listy jsou plnohodnotnou esejistikou, pojednávající témata historická, teologická, literární, filosofická a politologická. Knihu edičně připravil editor Jan Rubeš. Vychází doplněna jeho předmluvou a rozsáhlým jmenným rejstříkem.

Friedrich Schiller byl nejmladším z tzv. výmarských klasiků a jedním z posledních velkých představitelů německého osvícenství. Jeho tvorba, přervaná předčasnou smrtí a vyvzdorovaná na těžkých životních podmínkách, sahá od medicíny přes historiografii či estetiku až po poezii, jejím svorníkem a fundamentem je však filosofické myšlení. Schiller nejen jako autor teoretických spisů, nýbrž zejména jako dramatický básník hlásal osvícenské ideály a rozvíjel jejich systematické ukotvení v dialogu se starším racionalismem i rodícím se idealismem a romantismem. Předložená kniha, navazující na autorovy práce o Herderovi a Goethovi, se snaží o syntézu Schillerova myšlení napříč všemi oblastmi jeho tvorby a o zacelení citelné mezery v českém poznání moderní německé kultury, v níž se snaží ukázat právě spojnice mezi filosofií, literaturou a společenským vývojem.

This book presents T. G. Masaryk’s efforts to shape the identity of a small nation in late the 19th and early 20th century. It features contributions from leading Czech scholars who analyse Masaryk’s efforts 120 years later. Masaryk is considered the most important figure in modern Czech history. Drawing on the ideas of his ideological predecessors and humanists, he wanted to integrate the Czech nation into the family of advanced world nations in line with international intellectual trends. Masaryk was the first in world history to fulfil the Platonic ideal of a philosopher who founded a state.

Le devenir-autre de l’existence est une étude phénoménologique à la fois systématique et historique. En prenant pour fil conducteur un problème systématique, celui de l’événementialité de l’apparaître et de la subjectivité, elle confronte cinq représentants majeurs de la phénoménologie contemporaine française : Henri Maldiney, Claude Romano, Jean-Luc Marion, Renaud Barbaras et Marc Richir. L’étude entre dans la phénoménologie avec Edmund Husserl avant de présenter plusieurs concepts-clés forgés par les deux générations de philosophes post-husserliens qui jalonnent la voie menant à la phénoménologie contemporaine (Martin Heidegger, Jean-Paul Sartre, Erwin Straus, Maurice Merleau-Ponty, Jan Pato ka, Emmanuel Lévinas). Puis elle se focalise sur la phénoménologie de l’événement de Maldiney et de Romano qui envisagent l’existant et le monde dans leur coappartenance : l’événement est considéré avant tout comme co-naissance du sujet et du monde. Or, puisque l’existence qui devient-autre est nécessairement une existence finie radicalement séparée de la transcendance métaphysique du monde, on est conduit à intégrer à la discussion trois autres philosophes : d’abord Marion dont l’adonné est conçu comme limite de la donation, puis Barbaras et Richir qui thématisent les couches les plus archaïques de la subjectivité au sein d’une métaphysique.

Proceedings of the Sixteenth International Congress in Prague.

This volume contains papers based on invited lectures from the 16th International
Congress of Logic, Methodology and Philosophy of Science and Technology,
descriptions of congress symposia, and other materials relating to the congress
and CLMPST.

Texty shromážděné v této knize představují autorčinu filosofickou práci, která čerpá inspiraci z fenomenologické filosofie (hlavně Patočky, Lévinase a Barbarase) a Platónových dialogů. Dotýkají se klíčových otázek filosofie matematiky, zejména její fundace, ve světle fenomenologických zkoumání existence, vnímání a rozumění. Kniha tak nabízí originální promýšlení oblastí, kde se matematika s filosofií setkávají či překrývají, s důrazem na témata tělesnosti myšlení, zkušenosti transcendence, tvaru a tváře, svobody, odpovědnosti a důvěry.

MARIE VĚTROVCOVÁ (1977–2019) matematička a filosofka, blízká spolupracovnice prof. Petra Vopěnky, která vyučovala historii a filosofii matematiky a fyziky na Západočeské univerzitě v Plzni a badatelsky působila též v Centru pro teoretická studia, společném pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR.

Studie předkládané v této publikaci vycházejí z dosavadní práce autora nad textem Órigenovy apologie Proti Kelsovi, v níž Órigenés odpovídá na kritiku křesťanského náboženství z pera platónského filosofa působícího na sklonku 2. stol. po Kr. Autor se ve třech studiích zabývá způsobem, jakým Órigenés odpovídá na pomluvy o nemanželském původu Ježíše, vyvrací Kelsovo obvinění křesťanů z magických praktik, a v konfrontaci s Kelsovým podáním Ježíše jako žebravého tuláka se pokouší se vyložit filosofické rozměry jeho příběhu.

Miroslav Šedina (*1955) ve spolupráci s Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty na Univerzitě Palackého v Olomouci, se podílel na vydávání Stromat Klementa Alexandrijského. V současné době dokončuje vydání Órigenova spisu Proti Kelsovi. V OIKOYMENH vydal mimo jiné překlad Plútarchova pojednání O strachu z bohů a soubory studií věnovaných Órigenově pojetí svobody či vztahu Klementa Alexandrijského ke klasické řecké literatuře.

Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14. XII. 1946: Původně byla to technika úmyslné formace, koncentrace, která vynucovala obraznost myšlenkovou. Úmyslem bylo dirigovat myšlenku dopředu, podle jistých hesel či pojmů, které se zdály důležité. Nyní technika jaksi a posteriori: teprve když se „nápad“ již zformoval, hledím jej zaznamenat. První technika byla čekáním na nápad, vynucováním nápadu všelikou slovesnou hrou; nynější technika hledí vystihnouti, z neodstíněnosti vybrati nápad, který tu již jest, všimnouti si toho, že tu jest, zintenzivnit jej, způsobit, aby pracoval více a do větší šíře, aby se organizoval kritikou. […] Ať jest to jakkoli chudé, výhoda jest v tom, že jest čímsi konkrétním, aspoň daným, přítomným, nikoli zcela iluzorním, zatímco v perspektivě „ryze budoucího“ se oddáváme snadno iluzi, že tu jest něco více než pouhá tendence dopředu, opřená o slovo, významový horizont beze vší uzavřenosti […] Zvláštní rozpor: co by nás uspokojilo, nemůžeme nikdy najít, a co dovedeme najít (poněvadž jsme to již nalezli), nás nemůže nikdy uspokojit. […] Hledáme takovou možnost, takovou polohu sebe sama, kde se cítíme volni, nad věcmi, nikoli v jejich područí a v objetí nejasnosti. Tak po hmatu hledáme svou cestu.

Profesor Achille Mbembe patří k současným nejvýznamnějším africkým filosofům. Pochází z Kamerunu, nyní působí na University of the Witwatersrand v Jihoafrické republice. Jeho kniha poskytuje filosofickou genealogii konceptu černošství. Zkoumá historické nespravedlivosti, jakými byl obchod s otroky a kolonialismus, jakož i aktuální globální systém. Kriticky analyzuje konstrukci rasy v souvislosti s tím, co nazývá černým rozumem.

Kniha přináší český překlad tří raných programových textů francouzského „novosokratika“ a „filosofa dialogu“ Gabriela Marcela (1889–1973), který pořídila Peluška Bendlová. Jsou to jednak eseje Existence a objektivita (1925) a Postavení ontologického tajemství a jeho konkrétní přiblížení (1933), jež se upínají k Marcelovu Metafyzickému deníku z let 1914–1923, jednak přednáška Můj základní záměr, kterou Marcel proslovil na univerzitě v Gentu v roce 1937. Peluška Bendlová napsala též důkladnou úvodní studii Mezi reflexí a vírou, v níž uvedené tři texty analyzovala v kontextu celého Marcelova filosofického díla. Kromě toho přeložené texty opatřila poměrně rozsáhlými poznámkami pod čarou, které obsahují její komentáře doplněné o český překlad tematicky relevantních výňatků z Marcelových stěžejních děl z let 1951–1973, v nichž francouzský myslitel své někdejší filosofické úvahy revidoval, pozměnil či dále rozvedl.

Kniha je posledním plodem více než dvě desítky let trvajícího marcelovského studia Pelušky Bendlové (1931–2019). Je vydána z její literární pozůstalosti.