Hlavním tématem knihy je problematika metodologie přírodních a společenských věd a otázka interpretace a smyslu lidského jednání. Wright nejprve rozlišuje dvě základní tradice v přístupu k této otázce – kauzální a teleologickou – a sleduje jejich dějinný vývoj až po soudobé pozice v rámci tzv. sporu mezi vysvětlováním a rozuměním. V systematicky zaměřených kapitolách podrobně zkoumá povahu kauzálního i teleologického (intencionálního) vysvětlování a ukazuje jejich vzájemnou neredukovatelnost, ale i podstatnou souvztažnost. Wright se v tomto díle odvrací od logického pozitivismu a empirismu svých raných prací a v návaznosti na myšlení pozdního Wittgensteina vypracovává pozici, která bývá někdy označována jako analytická hermeneutika.