Aktuality a články

Nadace Neuron včera ocenila excelentní vědkyně a vědce, kteří zvyšují prestiž české vědy doma i ve světě. Cenu Neuron za vynikající vědecké výsledky převzalo během slavnostního večera 19. ledna 2025 v Národním Muzeu osm vědeckých osobností. Laureátem Ceny Neuron pro nadějné vědce v oboru společenských věd se stal historik filosofie Ota Pavlíček z Filosofického ústavu Akademie věd ČR.

Věda je pro něj „možnost posouvat hranice poznání: vidět a poznávat něco, co nikdo jiný ještě neviděl nebo nepochopil, nebo nacházet smysl v informacích, které dřív smysl nedávaly.“

Získání ceny vnímá jako obrovskou poctu za svou dosavadní práci, ale i povzbuzení do dalšího výzkumu evropských intelektuálních dějin a dějin filosofie. Svůj dík vyjádřil vedle Nadace Neuron zejména vedení svého mateřského ústavu Akademie věd, ale i všem dalším kolegům a kolegyním, kteří ho v jeho práci podporují, včetně nejbližších spolupracovníků z domova i ze zahraničí. 

Kořeny vědy ve světle základního výzkumu

Mgr. Ota Pavlíček, Ph.D., Th.D. hledá odpovědi na otázky, kam sahají kořeny západní vědecké tradice a co víme o vědeckých elitách středověku a jejich vlivu v evropské historii. Šíření těchto vědeckých poznatků zkoumá v mezinárodním kontextu. Zvláštní zájem má o pražskou univerzitu a její provázanost s dalšími univerzitami střední a západní Evropy, zejména ve Vídni, Paříži a Lipsku, ale také v Itálii. Svá zjištění promítá do odborných článků a publikací, je držitelem několika významných grantů a organizátorem renomovaných mezinárodních vědeckých konferencí. Vyvíjí digitální aplikace, které usnadňují přístup k vědeckým poznatkům dalším badatelům.

Ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR vede vlastní výzkumnou skupinu TRIPTIC-EU. Pro svůj výzkum získal v roce 2020 prestižní ERC Starting Grant s názvem Academia. Je přitom prvním držitelem ERC Starting Grantu v oblasti humanitních historických věd plně zakotveným na české instituci. Současně je zástupcem vedoucího Oddělení pro studium antického a středověkého myšlení. Díky svým výsledkům získal řadu ocenění, mimo jiné Prémii Otto Wichterleho pro mimořádně perspektivní vědecké pracovníky Akademie věd ČR (2016) nebo Seal of Excellence Evropské komise (2023). Působil i v řadě dalších akademických institucí v Evropě. Doktorát získal na pařížské Sorbonně a na Univerzitě Karlově v Praze.

Aktuálně chystá k tisku několik svazků shrnujících dosavadní výsledky řešení ERC projektu, ke kterým se svým týmem došel, zejména knihu The Greatest Debate o pražské kvodlibetní debatě z roku 1409 či svazek o vídeňském kvodlibetu z roku 1429. Je vedoucím zahraniční ediční řady Intellectual Practice and Thought at Late Medieval And Early Modern Universities u prestižního belgického nakladatelství Brepols. V nedávné době připravil do tisku svazek Studying the Arts in Late Medieval Bohemia (Brepols, 2021). Je autorem řady vědeckých studií, editorsky se podílel například na knihách A Companion to Jan Hus (Brill, 2015; spolu s Františkem Šmahelem), či Jeroným Pražský. Středověký intelektuál, mučedník české reformace a hrdina národní tradice (Filosofia, 2018) a také na souboru studií o myšlení Jana Husa a jeho učitelů (Filosofický časopis, 2015).

Ota Pavlíček VIDEO MEDAILON

Foto: Nadace Neuron

Laureáti Ceny Neuron 2024   

Více též na SeznamZprávy, Wired, Forbes 

---

O ceně

O laureátech Cen Neuron rozhoduje nezávislá vědecká rada složená z desítek špičkových českých vědců ve spolupráci s odborníky z celého světa. Každoročně předává ocenění v oborech biologie, fyzika, chemie, matematika, medicína, společenské vědy a computer science.

Ceny se udělují ve čtyřech kategoriích.

Cena Neuron pro významné české vědce, kteří působí doma i v zahraničí a kteří svým objevem nebo dlouhodobou prací zásadně přispěli k rozvoji vědy, posílili jméno České republiky a jsou vzorem a inspirací pro ostatní členy vědecké komunity.

Cena Neuron pro nadějné vědce za dosavadní výsledky a jako povzbuzení do další práce.

Cena Neuron za rozvíjení lásky k vědě pro pedagogy a popularizátory vědy, kteří svou prací probouzejí nadšení v mladších generacích a pomáhají jim na jejich cestě za vědeckým poznáním. Cena se uděluje od roku 2024.

Cena Neuron za propojení vědy a byznysu pro vědce a ekonomovy, kteří uskutečnili výjimečný vědecký transfer a jejich objev nebo vynález se od základního výzkumu přesunul ke komerčnímu využití.

Ocenění v prvních třech kategoriích jsou spojena s finanční prémií 500 tisíc korun.

Fotogalerie: Lukáš Biba/Nadace Neuron

Do března 2025 bude hostem Filosofického ústavu AV ČR prof. Alex Taek-Gwang Lee z jihokorejské Univerzity Kyung Hee. Během pobytu představí mimo jiné svou knihu Communism after Deleuze, která propojuje ranou a pozdější tvorbu francouzského filosofa Gillesa Deleuze, a podpoří rozvoj programu dlouhodobé spolupráce mezi Filosofickým ústavem a jihokorejskou Universitou Kyung Hee. 

Prof. Alex Taek-Gwang Lee je profesorem filosofie a kulturních studií a zakládajícím ředitelem Centra pro technologie v humanitních vědách na univerzitě Kyung Hee v Koreji. Působí jako hostující profesor Centra pro aplikovanou filosofii, politiku a etiku na Univerzitě v Brightonu (UK) a Postgraduálních studií na Univerzitě sv. Tomáše na Filipínách. Editoval třetí svazek The Idea of Communism (2016) a titul Deleuze, Guattari, and the Schizoanalysis of Postmedia (2023). Je autorem knih Communism After Deleuze (2025) a Made in Nowhere: Essays on the Asiatic Modes of Existence (2025). V Praze vystoupí jako jeden z hlavních řečníků konference End(s) of War, kterou pořádá ve dnech 10. a 11. března 2025 Oddělení současné kontinentální filosofie v Akademickém konferenčním centru, Jilská 1.  

Za předním českým historikem, profesorem Františkem Šmahelem, se ohlíží řada českých medievistů. Mezi nimi Pavel Soukup v časopise Host 7 dní online, Martin Nodl v tištěném Salonu Práva, Pavlína Cermanová v Magazínu Víkend Dnes a Robert Novotný v Respektu. Texty dostupné online přinášíme v prolincích.

Jak vystihnout komplexitu a propojenost současného vědeckého poznání, když tradiční oborové klasifikace nestačí?Nový přístup, jak tento problém překonat, nabízí metoda mapování vědy, kterou vyvinuli naši vědci nad daty z českého výzkumného prostředí. Více v článku Radima Hladíka z Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti Filosofického ústavu na portále VědaVýzkum.

S novým rokem započne i realizace šesti nových projektů podpořených Grantovou agenturou ČR. Pozornost upřou na analýzu rukopisů v pobělohorských exulantských komunitách či na opomíjené aspekty propagandy ve středověkých mocenských konfliktech. Pokusí se osvětlit problém subjektivity, povědomí o mystickém poznání v díle barokních karmelitánů nebo přiblížit fenomén nájemního bydlení ve středověké a raně novověké Praze. Zkoumání podrobí také recepci antických textů v překladech humanistického učence Zikmunda Hrubého z Jelení.

Více o podpořených projektech:

Mgr. Tomáš Havelka, Ph.D.: Rukopisné praxe a textualita exulantských komunit z českých zemí ve 20. a 30. letech 17. století

Projekt se zaměří na rukopisné praxe a cirkulaci rukopisů v českých a moravských nekatolických komunitách v exilu v letech 1621–1639, konkrétně v Polsku, Německu, Slezsku a Uhrách. V době rozptýlení nabyly rukopisy na významu jako klíčový prvek pro exilovou diasporu. Výzkum se zaměří na dva aspekty: analýzu tematických dominant a myšlenkových topoi v textech exulantů a na zkoumání agendy spojené s rukopisnými opisy, které byly součástí snah o udržení identity rozptýlené komunity. Výsledky projektu budou publikovány v odborné monografii a studiích ve veřejně dostupných mezinárodních časopisech.

Cílem projektu je prozkoumat okrajově studované rukopisné texty, zejména opisy pořízené českými a moravskými exulanty v letech 1621–1639 a uložené v archivech v Polsku, Německu a na Slovensku; analyzovat kulturu opisování a její roli v kulturním životě pobělohorských exilových komunit.

Typ projektu: GAČR Standard
Trvání: 2025-2027

---

Mgr. Jakub Jauernig, Ph.D.: Heraldický traktát pro Annu Českou. Atribuované erby a historiografie jako součást středověkého politického boje

Projekt Jakuba Jauerniga se zaměří na roli historicky přiřazených erbů ve středověké reprezentaci a na jejich význam pro národní narativy. Klíčovým pramenem bude teoretický traktát o heraldice, který se zabývá propagandou během konfliktů, jako byla Stoletá válka. Projekt prozkoumá propojení mezi historiografickými prameny a texty o heraldické teorii, aby ukázal, jak se příběhy o původu národů odrážely ve vizuálních reprezentacích, jako jsou erby.

Typ projektu: Individuální postdoktorandské stipendium GAČR
Trvání: 2025-2028

---

doc. PhDr. Martin Musílek Ph.D.: Nájemní bydlení ve středověké a raně novověké Praze v mezinárodní perspektivě

Nájemní bydlení je ve středověkých a raně novověkých studiích často opomíjeno, přesto hraje klíčovou roli v pochopení sociální struktury městského obyvatelstva své doby. Projekt se zaměří na analýzu nájemního bydlení v Praze a jejím okolí od středověku do počátku třicetileté války (1618) na základě archivních, archeologických a stavebně historických pramenů.

Cílem projektu je zjistit a porovnat výsledky s podobnými výzkumy z jiných měst v zahraničí, kde byla tato témata již zkoumána a publikována. Případ Prahy může sloužit jako srovnávací materiál pro zahraniční badatele. Výsledky projektu budou zveřejněny samostatně a také jako součást dvou odborných publikací v češtině a angličtině.

Typ projektu: GAČR Standard
Trvání: 2025-2027

---

Mgr. Marcela Slavíková, Ph.D.: Europa Humanistica III. Zikmund Hrubý z Jelení (1497–1554) a jeho edice a překlady antické literatury

Projekt se zaměří na přenos a recepci antických textů a prozkoumá ediční a překladatelské metody humanistického učence Zikmunda Hrubého z Jelení (Sigismundus Gelenius; 1497–1554). Výstupy zahrnují tři odborné studie publikované Open Access v mezinárodních recenzovaných časopisech a monografii vydanou nakladatelstvím Brepols v ediční řadě Europa Humanistica, Bohemia and Moravia. Monografie bude obsahovat analytickou část a kritické edice dobových paratextů, které ilustrují Geleniovy ediční a překladatelské přístupy k antickým textům. Zvláštní kapitola se zaměří na Geleniovu korespondenci, která jako celek dosud nebyla kriticky zpracována, poskytuje však cenné informace o jeho odborné činnosti a jeho postavení v učenecké komunitě. Projekt navazuje na předchozí projekt Europa Humanistica II, který byl úspěšně realizován v letech 2019–2021.

Typ projektu: GAČR Standard
Trvání: 2025-2027

---

Mgr. Jakub Mihálik, Ph.D.: Monismus a problém subjektivity

Cílem projektu je přispět k diskusi o fenomenálním vědomí v oblasti filosofie mysli. Vědomí je tu chápáno jako schopnost organismu prožívat či zakoušet různé stavy mysli. Zatímco filosofové se dosud soustředili hlavně na kvalitu prožitků, projekt se zaměří na to, jak si subjekt tyto prožitky uvědomuje, což znamená, že se tyto stavy vyznačují subjektivní povahou. 

Nejasnosti ohledně možnosti reduktivního vysvětlení této subjektivity představují významnou výzvu pro hlavní monistické teorie, jako je fyzikalismus a russelliánský monismus. Projekt systematicky cílí na tento „problém subjektivity“. Využije přitom jak současné, tak historické přístupy, aby se pokusil překonat omezení jednotlivých filosofických směrů. Hlavním cílem je prozkoumat, zda a jak tyto teorie dokážou vysvětlit, proč vědomé stavy existují "pro" svůj subjekt.

Typ projektu: GAČR Standard
Trvání: 2025-2027

---

Mgr. Kateřina Kutarňová, Ph.D.: Mystické poznání a kognice v barokní epistemologii

Kateřina Kutarňová se ve svém projektu zaměří na epistemologii a teorii species v barokní scholastice 16. a 17. století, zejména na nový pojem species spiritualis v dílech barokních karmelitánů. Cílem je zjistit, zda se jedná o originální koncept či rozvinutí starších teorií. Projekt bude analyzovat primární texty pomocí moderní hermeneutiky a přispěje k rozšíření znalostí o barokních epistemologických debatách a mystickém poznání, přičemž výsledky budou publikovány v mezinárodních odborných časopisech.

Typ projektu: Individuální postdoktorandské stipendium GAČR
Trvání: 2025-2028

Významné aspekty městského života s využitím historické perspektivy bude zkoumat čtyřletý mezioborový projekt Urbanita, na němž spolupracují i badatelé Filosofického ústavu Akademie věd. Výzkum se zaměří na tři hlavní oblasti: vliv městského prostředí na nerovnosti mezi obyvateli, na význam veřejných prostranství ve městech a na historické zkušenosti měst s adaptací na rozmanité výzvy a jejich využití do budoucna. Výsledky výzkumu mohou posloužit i samosprávám či státní správě.

Cílem projektu je najít způsoby, jak zlepšit městské prostředí v kontextu současných výzev s ohledem na historické zkušenosti a potenciální budoucí hrozby.

Zaměří se na tři základní oblasti. První bude zkoumat, jak městské prostředí ovlivňuje nerovnosti mezi obyvateli. Kde a jak se tyto nerovnosti projevují, jak jsou vnímány a jaké jsou možnosti jejich redukce. Druhá část bude řešit, jak města čelila různým hrozbám v historii a jak tyto zkušenosti mohou pomoci dnešním městům čelit současným i budoucím výzvám. Výzkum přitom sleduje historické reakce měst z různých kulturních a časových kontextů. Třetí oblast zájmu se zaměří na význam veřejného prostoru ve městech, který slouží jako místo konfliktu a kreativity, dějiště vzniku nových nápadů i demonstrace moci. Snahou badatelů bude mimo jiné navrhnout způsoby, jak tyto prostory a život s nimi spojený lépe spravovat a využívat.

Projekt Urbanita: Nerovnost, adaptace a veřejný prostor měst v historické perspektivě se realizuje s podporou operačního programu Jan Amos Komenský (OP JAK). Povedou ho vědci z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR ve spolupráci s výzkumníky z Filosofického ústavu Akademie věd ČR a Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Začne letos v lednu a potrvá do roku 2028.

Vedle odborných publikací, jako jsou články v časopisech či monografie, nabídne výsledky i pro širší veřejnost jako jsou výstavy, filmy, populárně naučné publikace nebo geografická aplikace, která by usnadnila pochopení prostorových a topografických vlastností měst. Vědecký tým rovněž zamýšlí poskytnout podněty pro státní správu a samosprávy.

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že v neděli 5. ledna 2025 zemřel ve věku 90 let profesor František Šmahel, jeden z nejvýznamnějších evropských historiků. V roce 1998 založil a vedl respektované Centrum medievistických studií (při FLÚ AV ČR & FF UK) zaměřené na výzkum středověku a podporu doktorských studií. Čest jeho památce. Vzpomínku na Františka Šmahela přinášíme v nekrologu Roberta Novotného. Poslední rozloučení proběhme 15. ledna 2025 ve velké obřadní síni strašnického krematoria. Kondolenční kniha je k dispozici v budově Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze.

foto: Richard Klíčník

František Šmahel

V neděli 5. ledna 2025 zemřel po krátké nemoci ve věku devadesáti let profesor PhDr. František Šmahel, DrSc., výjimečná osobnost české historiografie druhé poloviny 20. a první čtvrtiny 21. století. Svou vědeckou činnost zaměřil především na poznávání středověku a jako prakticky jediný historik se suverénně pohyboval ve všech jeho oblastech, ať už šlo o dějiny intelektuální, politické, sociální či hospodářské. Renesanční šíři jeho badatelského záběru dokládají i novátorské publikace v oblasti dějin umění a filosofie. Obdivuhodné je, že kromě více než šedesáti samostatných monografií věnoval mnoho času a energie rovněž organizaci vědeckého života, mimo jiné působil v letech 1993–1994 jako místopředseda vědecké rady AV ČR, v období 2001–2009 pak jako její předseda. Přes své nesmírné pracovní vytížení zůstával vždy vstřícný ke kolegům a svým optimismem i ironickými glosami, často mířenými na vlastní osobu, dokázal kolem sebe vytvářet příjemnou a inspirativní atmosféru.

František Šmahel se narodil roku 1934 v Trhové Kamenici v živnostnické rodině, což předznamenalo jeho další osudy. Aby si vylepšil kádrový profil, musel po ukončení gymnázia roku 1953 nastoupit do dolu Jana Švermy v Ostravě. Po ročním hornickém intermezzu už mu nic nebránilo zahájit studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na obor historie – archivnictví. Během studia Šmahel publikoval první odborné práce, které již tehdy prokazovaly mimořádný talent. Jeho rozvinutí načas přerušily povinná vojenská služba (1959–1961) a poté i nařčení z revizionismu, jež ho vykázalo na venkov. Nejprve působil jako učitel na základní škole a poté nastoupil na místo ředitele městského muzea v Litvínově, kde se mimo jiné podílel na záchraně kulturního dědictví zanechaného odsunutými Němci. V té době již se profiloval jako přední znalec renesance a humanismu, zásadní texty napsal zejména k dějinám knižní kultury a pražské univerzitě.

Nesporné vědecké kvality spolu s uvolňováním poměrů v šedesátých letech zajistily Františku Šmahelovi místo asistenta v Historickém ústavu Československé akademie věd. Možnost soustředit se hlavně na odbornou práci vyústila v řadu průkopnických studií a monografií. Vedle ryze odborných textů ale Šmahel prokázal i mimořádné schopnosti jako popularizátor vědy, což dokazují biografie Jeronýma Pražského (1966) a Jana Žižky (1969) v populární řadě nakladatelství Melantrich Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. Je třeba ale dodat, že ačkoli šlo o jazykově přístupné publikace určené širokému publiku, přinášely zároveň mnoho nového i pro ryze vědeckou komunitu. Obě knihy zároveň naznačují přesun Šmahelova zájmu k husitské epoše. Nešlo o rozhodnutí zcela dobrovolné, ke studiu husitství ho přiměl ředitel ústavu Josef Macek. Tvůrce marxistického narativu husitství a autor ideologicky zatížených monografií z padesátých let již neměl valné chuti pokračovat v této tematice, neboť by musel své dosavadní práce zcela revidovat. Studium husitství nicméně nemohlo být v centrálním historickém pracovišti opuštěno, a Macek pro něj získal právě mladého talentovaného kolegu.

Třetímu a hlavnímu protagonistovi české reformace, Janu Husovi, věnoval František Šmahel populární beletrizující dílko Hranice pravdy, jehož název mohl roku 1969 jen těžko skrývat aluzi na smrt dalších dvou Janů, Palacha a Zajíce. Kniha již ale předznamenávala další přeryv v nadějně se rozvíjející kariéře. Šmahel ještě stihl vydat monografii Idea národa v husitských Čechách (1971), jež zcela nově pojímala středověký nacionalismus, v té době byl však v již přejmenovaném Ústavu českých a československých dějin ČSAV jen trpěn, aby dokončil kapitoly pro chystaný Přehled dějin Československa. Smlouva mu skončila roku 1974, a protože Šmahel nebyl ochoten dělat s režimem žádné kompromisy, nastoupil následující rok jako řidič tramvaje. Ani tato životní zákruta, na niž často s humorem vzpomínal, nezastavila historika zcela oddaného svému oboru v dalším bádání. Solidarita mezinárodní medievistické komunity, v níž získal značné renomé, mu otevírala cestu k těžko dostupné literatuře i publikování v zahraničních časopisech.

Jako řidič tramvaje působil František Šmahel do roku 1979, kdy se objevila možnost získat místo v Muzeu husitského revolučního hnutí v Táboře. Tato od centra odlehlá nika historického bádání se rychle stala ve vyprahlém dějepisném prostředí špičkovým pracovištěm, ať již šlo o pravidelné husitologické konference, či Šmahelem spoluredigovaný sborník Husitský Tábor. Táborské ústraní zároveň dávalo proskribovanému historikovi prostor pro výzkum počátků tohoto města. První díl Dějin Tábora (do roku 1421), jehož byl Šmahel hlavním autorem, vyšel roku 1988, druhý těsně po listopadové revoluci. A protože zpracování dějin Tábora si zároveň vyžádalo hluboký výzkum celé husitské epochy, Šmahel si tím položil základy pro sepsání svého životního díla, Husitské revoluce.

Monumentální rukopis, a to nejen svým rozsahem, ale i tematickou a geografickou šíří, odevzdal autor těsně před listopadovým převratem. Zhroucení režimu ovšem paradoxně vydání knihy neurychlilo, právě naopak. Nasmlouvané nakladatelství Svoboda se potýkalo s ekonomickými problémy a vydání již částečně vysázené knihy se stále nepřibližovalo. František Šmahel se na počátku devadesátých let zaměřil především na reorganizaci vědeckého života a jako nový ředitel Historického ústavu se zasloužil o úspěšný přechod této instituce do svobodné doby. Nešlo o úkol jednoduchý, neboť velké plány narážely na ekonomické obtíže. Šmahel se rovněž zasloužil o obnovené vydávání centrálního dějepisného periodika, Českého časopisu historického, který si rychle vydobyl zpět své renomé ztracené v komunistické éře.

Přes velké organizační úsilí měl Šmahel stále dostatek energie dávat textovou podobu nápadům, které se v jeho dílně nahromadily v době nucené pauzy. Horečná publikační aktivita v domácích i zahraničních sbornících a periodikách byla v kontrastu ke stále nevydané Husitské revoluci, jež nakonec vyšla v provizorní a nepříliš důstojné formě jako čtyřsvazkový studijní tisk Historického ústavu. Drobný náklad nemohl uspokojit všechny zájemce, a tak nakladatelství Karolinum připravilo v letech 1995–1996 reprezentativnější podobu. Tou dobou se již chystal i německý překlad, který vyšel v prestižní řadě nakladatelství Monumenta Germaniae Historica. Vydání německé mutace a zároveň provázaného souboru studií Husitské Čechy na přelomu tisíciletí mělo být jakýmsi epilogem Šmahelových husitologických studií. Věnovat se nyní zamýšlel především celé škále kulturněhistorických témat, které musely jít předtím stranou.

Od roku 1998, kdy František Šmahel opustil funkci ředitele Historického ústavu, napřel svoji energii na vybudování Centra medievistických studií, společného pracoviště Akademie věd a Univerzity Karlovy. Centrum zamýšlel jako obdobu historických kolegií, které se v západní Evropě věnují výchově doktorandů. Postupem času se však role tohoto pracoviště rozšířila o důležité infrastrukturní projekty, byť péče o postgraduální studenty zůstala klíčovou součástí programu Centra. Šmahel byl ředitelem do roku 2004, zástupcem poté do roku 2019. Ani v této době neustával v intenzivní publikační aktivitě, ať již šlo o nové monografie, přepracovaná vydání starších knih, překlady či soubory tematických studií. Celkový počet vydaných titulů za čtvrtstoletí v Centru dosáhl impozantního čísla 35.

Pokud bychom chtěli spočítat všechna uznání a pocty udělené Františku Šmahelovi, dostali bychom se k podobnému číslu jako u samostatných monografií. Ačkoli si na ocenění nijak zvlášť nepotrpěl, bezesporu pro něj znamenala určitou satisfakci za období, kdy se ho oficiální místa okázale stranila. A v některých případech přinášela i finanční podporu, kterou pak nezištně vracel na podporu historického výzkumu, jako v případě ceny Hanse Sigrista udělené Univerzitou v Bernu, z níž v roce 1998 financoval mezinárodní kolokvium mladých badatelů v Praze. Není jistě překvapením, že obdržel i nejvyšší poctu, které může český vědec dosáhnout – Národní cenu vlády Česká hlava (2013).  

Posledním titulem Františka Šmahela byl symbolicky druhý a závěrečný svazek nového vydání Husitské revoluce. Do přepracování svého životního díla se pustil ve svých 86 letech tak, jak byl zvyklý po celý život, tedy s naprostou disciplínou, s oddaností pro věc a se zájmem o nejnovější výzkumy. Ukázalo se přitom, že i přes ohromné množství literatury, která nadále roste exponenciální řadou, zůstala většina toho, co bylo napsáno v prvních vydáních, v platnosti. Ačkoli se slavnostní prezentace 5. prosince 2024 již nemohl kvůli své nemoci zúčastnit, přivítal svazek s velkou radostí. Přesně o měsíc později v písecké nemocnici zemřel.

Robert Novotný (Centrum medievistických studií)

O roli nových začátků v osobním a duchovním životě a o tom, jak přechod do nového roku ovlivňuje naše vnímání času, hovořil v novém pořadu Krédo na ČRo Vltava fenomenolog Martin Nitsche.

Otázkám a dilematům spojeným s problematikou eutanázie se v debatě na Rádiu Wave věnovali filosof Tomáš Hříbek z Filosofického ústavu Akademie věd a René Milfait, odborník na etiku v péči o pacienty v terminálních stádiích života.