Více
Pozvánka ke stažení
Hynek Janoušek: Deleuzův výklad Huma. Je udržitelný, je zajímavý?
Byť Deleuzův výklad Huma není v literatuře pojednáván tak často, jako jeho výklady jiných významných filosofů novověké tradice – Spinozy, Kanta či například Nietzscheho – dostalo se mu přece jen jisté pozornosti interpretů. Pokud tyto výklady Deleuzova výkladu Huma v jejich většině něco spojuje, je to obvykle jejich snaha vyložit Deleuzův výklad Huma ve vztahu k Deleuzovi samému, a sice ve smyslu předzvěsti témat, k nimž se později dopracoval. K tomu patří snaha ukázat, jak se v Deleuzově první knize rodí různorodá problematika spojena s koncepcí transcendentálního empirismu. Je to dáno tím, že Deleuzova kniha o Humovi vzbuzuje mnohem větší zájem u zájemců o Deleuza než u specialistů na Huma. Tomu pak odpovídá i jistá, věcně srozumitelná, asymetrie výkladů, kdy těžiště odbornosti vykladačů spadá do oboru deleuzovských studií a humovská studia jsou spíše přibrána tam, kde je potřeba něco z Huma dovysvětlit.
Pokusím se zvolit opačný přístup a ukázat, co si podle mne z Deleuzovy knihy může vzít interpret Huma, nikoliv interpret Deleuze, a kam podle mne Deleuzova interpretace z hlediska přístupů k Humovi patří a z jaké tradice vychází. Odpověď by snad mohla být zajímavá pro obě strany. Nejzajímavější momenty nalézám v jeho koncepci pravidla a zájmu a v celkově holistickém přístupu k výkladu Humovy filosofie. Zde se pokusím jít i poněkud hlouběji a upozornit na to, že tuto problematiku podle mne motivuje jiné a hlubší téma, které není v Deleuzově knize vždy zřetelně vypracováno, a sice problém výkladu skutečnosti a potence u Huma. Upozorním na některá specifika Deleuzovy terminologie a na to, co Deleuzovy výklady – možná ke škodě věci – pomíjejí a jakým směrem by se bývaly mohly rozvíjet, kdyby o to Deleuze měl zájem.
