Více
Pozvánka ke stažení
Petr Glombíček (Filosofický ústav AV ČR):
Hobbes o smíchu
Přednáška polemizuje s pojetím Hobbese jako klasického zastánce základní teorie smíchu, totiž teorie nadřazenosti. Výkladem všech tří pasáží, kde Hobbes soustavně pojednává smích, vyvrací představu, že Hobbesovi šlo o ucelenou teorii smíchu ve smyslu postižení jeho nutných a postačujících podmínek. Pojednání o smíchu bylo pro Hobbese původně prostředkem k lepšímu porozumění duševnímu hnutí blaha (glory), které hrálo zásadní roli především v Hobbesově rané teorii motivace, a tím bylo klíčové pro celou jeho filosofii, ale v Hobbesově pozdní filosofii ztrácí na významu, takže krátké pojednání smíchu, jež v pozdějších spisech stručně opakuje původní výklad, tak nakonec v De homine zůstává jen neorganickým reliktem. Zadruhé text poukazuje na silně rétorický charakter Hobbesova výkladu, který daleko spíše varuje před přílišným smíchem jako symptomem upadlé formy duševního hnutí blaha, než že by skutečně věcně teoreticky rozebíral podstatu samotného smíchu.
