plakát s anotací
plakát pdf
Tomáš Petráček – český katolický kněz, historik a teolog. V roce 2002 absolvoval historii a etnologii na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK v Praze doktorskou prací Fenomén darovaných lidí v přemyslovských zemích 11. a 12. století. Ve švýcarském Fribourgu získal roku 2005 licenciát z teologie, doktorské studium pak v roce 2008 dokončil na CMTF UP v Olomouci. Kromě studií z oblasti sociálních dějin raného středověku a moderních církevních dějin publikoval knihy Výklad Bible v době (anti-)modernistické krize. Život a dílo Vincenta Zapletala OP (2006) a Bible a moderní kritika. Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize (2011) či naposledy Církev, tradice, reforma. Odkaz Druhého vatikánského koncilu (2016). Působí v Hradci Králové jako univerzitní kaplan, přednáší historii na KTF UK v Praze a na PdF UHK v Hradci Králové, kde je vedoucím Katedry kulturních a náboženských studií. Je členem komise pro nauku víry při ČBK a kanovníkem kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě. Roku 2013 byl královéhradeckým biskupem Janem Vokálem ustanoven postulátorem procesu blahořečení P. Josefa Toufara.
O knize
Stran 144, vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze v roce 2018, nyní již 2. vydání z roku 2019.
Výročí pěti set let od počátku reformace je příležitostí nabídnout velkorysý pohled na příběh novověkého a moderního křesťanství, nakolik byl určen právě epochálními náboženskými událostmi 16. století. Autor v prvních třech „tezích“ rozebírá stav západního křesťanstva okolo roku 1500, důvody revolty Martina Luthera a jeho úspěchu a rovněž otázku, zda byla šance na zabránění rozdělení církve. Koriguje přitom řadu často samozřejmě sdílených klišé. Těžiště knihy leží však v dalších pěti kapitolách-tezích. V nich rozebírá paradoxní a dalekosáhlé dopady Lutherovy reformace na západní křesťanství jako celek: prohloubené pokřesťanštění společnosti, ale zničení dobrého jména náboženství a vzájemným vymezováním deformovaný vývoj všech větví západního křesťanství; vytvoření dokonalejší církevní organizace, provázené však ztrátou schopnosti utvářet jednotný hodnotový rámec a vnášet civilizační impulsy do západní společnosti; narušení vztahu mezi náboženstvím a vědou; jednostranné vychýlení rovnováhy mezi státem a církvemi; chápání náboženské nenávisti jako ctnosti a součásti vlastní konfesní identity atd. Kniha má svým charakterem široký přesah, není zbytečným pokusem o rekapitulaci vzniku a povahy konfesijních střetů. Spíše nabízí socio-kulturologickou esej psanou z této perspektivy a představuje možnost, jak promyslet a pochopit historické kořeny současného vývoje západní společnosti a jejího vztahu k církvím a náboženství.
Díky předmluvě biskupa Václava Malého a obsáhlému doslovu prof. Karla Skalického se k fenoménu reformace vyslovují tři generace českých katolických intelektuálů.
