Archive of publications

Klement Alexandrijský (asi 150–215 po Kr.) byl řecký křesťanský autor, jehož celoživotním úsilím bylo přiblížit biblické poselství filosoficky vzdělaným čtenářům své doby. Kromě Stromat, určených spíše pokročilejším čtenářům, je také autorem méně rozsáhlých spisů, jimiž chce oslovit zájemce o křesťanskou víru nebo poskytnout poučení křesťanům začátečníkům. Do této kategorie se řadí i text Který bohatý člověk může být spasen?

Dílo představuje první křesťanský výklad evangelní perikopy o povolání bohatého člověka. Klementův komentář vychází nezvykle z textu Evangelia podle Marka. Ježíšova slova „jdi a prodej vše, co máš“ vysvětluje nikoli jako příkaz opustit materiální bohatství, ale jako výzvu odpoutat svou duši od vášní.

Spis je svědectvím o soužití bohatých a chudých křesťanů v Alexandrii druhé poloviny 2. století a kromě otázky příslušnosti bohatých k církevnímu společenství se pokouší vstoupit do diskuse o dobové penitenciální praxi. Součástí textu je i nekanonická tradice o apoštolu Janovi, která plní funkci závěrečného exempla.

Touto Klementovou knihou se zároveň v nakladatelství OIKOYMENH uzavírá vydání všech jeho spisů v moderních českých překladech.

Monografie se zaměřuje na významného literáta a duchovního Martina Lupáče z Újezda († 1468), který sehrál klíčovou roli v dějinách českého utrakvismu. Kniha analyzuje jeho literární dílo, ideové postoje a historické reflexe, zejména ve vztahu k basilejským kompaktátům, které pomáhal vyjednávat a k nimž se vracel po celý zbytek života.

Obrazy evropského středověku dnes vytváří celá řada vzájemně spolupracujících oborů: historie, archeologie, dějiny umění, filologie, teologie či filozofie. Střetávání různých disciplín a proměňujících se metodologických přístupu vybízí k novému uchopení tradičních a zdánlivě uzavřených témat. Právě tímto směrem se vydává i ediční řada Středověk, jež nabízí jak odborné monografie či tematické sborníky, tak originální prameny a jejich překlady. Důraz je kladen na zpřístupňování a komentování středověkých textů a představování různých podob jejich smyslu.

Soubor případových studií předních odborníků k podobám jednoho z nejvýznamnějších antických božstev. Řeckou Afroditu, kterou Římané znali jako Venuši, studie analyzují z různých úhlů. Chronologicky obsahují období od antiky až po současnost a vedle historických témat se zabývají i současným uměním a divadelní praxí. Na projektu se podíleli badatelé z různých oborů: klasické archeologie, klasické filologie, religionistiky, dějin umění, divadelní a hudební vědy.

Publikace vychází z vědecké konference Afrodita včera a dnes pořádané dne 22. září 2021. Konference navazovala na výstavu Afrodita dnes, kterou pořádala Akademie věd České republiky a Spolek grafických umělců Hollar ve výstavní síni Věda a umění. Publikační projekt je pokračováním série knih o antických tradicích v evropské kultuře (Ve stínu hellénského slunce, Vymyšlená Ithaka). Všechny tituly této série byly iniciované a editované pracovníky Oddělení antických tradic Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR.  

The Bohemian Reformation — the reformation before the Reformation — offered a radical solution to the spiritual and institutional crisis of the late medieval church at the end of the fourteenth century. The beginnings of this reform are distinctly connected with Prague University, which drew many educated people to Prague from across Europe. Through Jan Hus — a former Prague University student who became its rector in 1409/1410 — the Bohemian Reformation gave rise to a new, radical ecclesiology. Not only did Hus challenge the hierarchical system of the church, but under his influence, the Bohemian Reformation acquired a specific national shape, and elements of Czech messianism emerged with the university.

The book Prague, Jan Hus and Prague University analyzes these processes within Prague University, as well as its limits and restrictive consequences for the Bohemian Reformation and Czech medieval society. Emphasis is placed on showing how Prague and the university became a world that successfully struggled for its own existence in late medieval Christian Europe.

This collective monograph has three objectives: to clarify the form of paganism‘s survival in the Christian society of the Czech and Polish kingdoms in the Middle Ages; to examine the coexistence of paganism and Christianity in Bohemia and Poland between the 11th and 15th centuries; to shed new light on the processes of external and internal Christianization, which significantly shaped late medieval piety. It seems clear that significant and in many ways unique religious processes took place in medieval Central Europe, conditioned by the need to cope with paganism and the delayed adoption of Western European models of church administration and religious life. In the 15th century, however, Christianized society in the Bohemian and Polish kingdoms began to ask questions that went beyond the intellectual horizons of Western Europe. In the Czech milieu, this process resulted in the Hussite Reformation, a reformation before the Reformation, while in the Polish milieu it gave rise to the concept of unlimited religious tolerance towards pagans derived from natural law and embodied om the, doctrine of ius gentium, as well as to the development of ideas about the uniqueness of Polish Christianity as a bulwark against heresy (Hussite) and Islam.

Quodlibetal debates hosted by liberal arts faculties were among the most important discussions at late medieval universities, resembling modern scientific conferences. All scholars associated with the faculty of liberal arts, including those working in higher faculties, presented lectures and shared their knowledge on contemporary scholarly topics. However, these debates as a genre are little known and largely unexplored. This volume, based on research supported by the European Research Council within the ACADEMIA project, therefore focuses on perhaps the greatest quodlibet ever held, namely the Prague Disputation of 1409, with up to 148 scholars presenting papers, and many more in attendance. The significance of this quodlibet is underscored by its probable two-week duration and its occurrence at a time when the future of knowledge production in Central Europe was being decided: around the end of the quodlibet, the Kuttenberg Decree was issued, leading to the departure of the German masters from Prague and the strengthening of surrounding Central European universities, particularly the University of Leipzig. This volume contextualises the 1409 disputation and delves into the genre of quodlibetal debates at liberal arts faculties more generally. It includes an overview of Central European quodlibeta as a genre, updates the literature on Prague quodlibeta, and offers analysis of selected scholarly topics from the 1409 quodlibet and editions of particular texts associated with it, the last “international” scholarly debate at the University of Prague before the onset of the Hussite wars.

This book examines the function of the Book of Parables (1 Enoch 37-71) in its ancient context. The fi rst part of the volume addresses essential introductory issues, including the textual and redactional history of the Book of Parables, its historical setting, literary features, and the communicative strategies employed by its author. The second part argues that the Book of Parables constructs a symbolic universe that functions as a complex form of legitimation for an audience whose shared social reality is destabilized by experiences of oppression. At the center of this crisis lies a theological problem of justice, as the persecution of the righteous contradicts deeply held expectations of divine protection and blessing. The study interprets the Book of Parables as a body of revealed knowledge that seeks to re-establish the credibility of this threatened social reality. Through a sequence of visionary revelations, the text presents an eschatological reversal of fates as part of God’s eternal plan, while cosmological, messianological, and mythic traditions are integrated as essential strategies of legitimation. Together, these elements lend authority to the message and its messenger, enabling the audience to reconcile their lived experience with the conviction that God remains just and decisively on the side of the righteous.

Kniha pojednává o neprobádané a v českém kontextu dosud téměř neznámé oblasti Leibnizových matematických studií, o alternativní geometrii zvané analysis situs. Ať už bývá považována za pouhou odnož jeho projektu formalizovaného jazyka, tzv. univerzální charakteristiky, či přímo za její jedinou dokončenou složku, nebo jsou mu přisuzovány úplně jiné původní záměry, tato kniha si klade za cíl vystopovat její možné vlivy speciálně na Leibnizovo pozdní dílo, kdy se u příležitosti korespondence se Samuelem Clarkem ocitla pod palbou kritiky mimo jiné i newtonovská teorie prostoru. Je-li tedy vůbec možné z Leibnizových náznaků, polemik a protikladných vyjádření vypreparovat jeho vlastní teorii prostoru, pak předkládaná kniha objasňuje, jakým způsobem k tomu přispívá právě zohlednění analysis situs. 

Emperor Otto I the Great made history in the Holy Roman Empire with a significant dynastic achievement: in 967, he persuaded the pope to crown his son co-emperor in Rome. Two centuries later, another renowned emperor, Frederick Barbarossa, attempted a similar feat, negotiating with four different popes for the coronation of his descendant, but ultimately failed. A lesser-known parallel can be found in the life of Emperor Charles IV of the Luxembourg dynasty in the fourteenth century. After the Papal Curia returned to Rome from Avignon in early 1377, Charles made concerted efforts in Italy, France, and Germany to secure the imperial coronation of his son, Wenceslas. However, this bold ambition coincided with an unprecedented crisis in relations between the ‟French” cardinals and the newly elected Italian pope, Urban VI. Recognizing that the final chapter of Charles IV’s biography is deeply intertwined with the early history of the Great Western Schism offers a fresh perspective on a subject that has long captivated international scholarship.

Charles IV, King of Bohemia and Holy Roman Emperor, has been called “one of the most learned and diplomatically skillful sovereigns” of the fourteenth century. Having moved the seat of the Holy Roman Empire to Prague and founding the first university in Central Europe, Charles IV is a towering figure in Czech history and a crucial character in the story of medieval Europe.
Recent research, especially in art history, has tended to present Charles IV in a purely positive, unblemished light: viewing him and his imperial court as the engine behind a flourishing of culture in the region. This book views Charles IV through a more critical lens, examining the careful construction that went into the way he presented himself, winning over people of the time and even today, as well as the most characteristic manifestations of Charles’ execution of royal power.

The first part of the book offers a chronological description of Charles’ life within the broader context of the times and the House of Luxembourg. The second part provides a close look into Charles IV’s style of rule while focusing on phenomena that reveal his personal conception of power and how it was wielded.