Archive of publications

The Companion to Central and Eastern European Humanism: The Czech Lands is the first English-language reference work on this region’s Humanists and their literary activities. It provides biographical and bibliographical data about humanist literary life between c. 1480 and 1630, in two volumes, organised alphabetically by author. This volume completes the set, the first Companion having been published in 2020. This concluding part contains more than 130 biographical entries covering authors from M to Z, as well as a comprehensive overview of the most recent research on humanism in Central Europe. The interdisciplinary research team behind this Companion has paid particular attention to local approaches to the classical tradition, to humanist multilingualism and to Bohemian and Moravian authors’ participation in European scholarly networks. The Companion is a vital resource for all academics interested in humanism and the history of early modern literature in Central Europe.

Transcendence implikuje úsilí směřující k dobru jako takovému, které, jakožto nepodmíněné, není ve světě. Ale jaký druh úsilí vyžaduje takové dobro – má jasný cíl, má kritéria úspěchu a neúspěchu? Je úspěch odměněn překročením – transcendencí – lidskosti? Je neúspěch potrestán tím, že zůstanu člověkem? Víme vůbec, co to znamená? 

Esej je rozdělen na tři části. V první se autorka zamýšlí nad jednáním jako úsilím získat víc dobrého a lepšího v pokusu přiblížit se božskému. Ve druhé části vychází ze zkušenosti vlastního zla a – opíraje se o Kanta – zkoumá úsilí jako pohyb od fenomenálního já k já noumenálnímu – pryč od nedostatků a zla k bezpodmínečnému dobru. Ve třetí části promýšlí náš vztah ke světu, konkrétně ke kráse, jako zdroj radosti a potenciálního uzdravení. Navrhuje, abychom se snažili, tam, kde je to možné, nahlížet lidi a věci ve světě pod popisem krásy a strukturovat pozornost a jednání ve světle jejich kritérií.

Jakou „sílu“ potřebujeme, máme-li být schopni reagovat na nenadálé šoky a chronická narušení v současné moderní společnosti? Existuje síla silnější než násilí? Co potřebujeme pro obnovu životního vývoje, když se život přeruší – traumatem, ve společnosti sílící nevraživosti, v erodující demokracii, uprostřed socio-ekologické krize? Alice Koubová tyto otázky zkoumá v rozhovorech s významnými světovými vědci skrze pojem odolnosti. Ukazuje, že odolnost není další na seznamu „dovedností“, které je třeba individuálně budovat a soutěžit v nich hlava nehlava s druhými, jen aby člověk nebyl sněhová vločka, méněcenný kus nebo dezolát. „Síla“ odolnosti funguje spíše jako schopnost žít ve vztazích, které sice nejsou ideální, ale bez nichž nelze o životní prospívání ani usilovat.

P. Koťátko: Břečka, klam a proud řeči

I. Dovhoruk: Libido a sociální vazby: Aktuálnost Freudova myšlení pro současnou politickou filosofii

F. Borecký: Zakázaný humor. Kynická úvaha o hranicích komiky

M. Karaba: Vlnová funkcia ako ontologický problém: medzi matematickým modelom a fyzikálnou realitou

Téma: Nové perspektivy antisthenovských studií: Jazyk, dialektika a panantisthenismus

M. Kokeš: Úvod

Antisthenés: Aiás neboli Aiantova řeč

Antisthenés: Odysseus neboli O Odysseovi

M. Kokeš: Sémantika charakteru v Antisthenových epideiktických řečech

F. Škvrnda ml.: Panantisthenizmus a jeho miesto v modernej historiografii antickej filozofie

Profesor Stanislav Sousedík se dožívá 95 let

Rozhovor
S. Sousedík – P. Dvořák: Je ke každému souhlasu třeba úkonu vůle?

Recenze
T. Machula: Stanislav Sousedík: „Obrana tradičního křesťanství“

Recenzní studie

J. Peregrin: Sociální historie analytické filosofie

In memoriam Jan Šebestík (9. 1. 1931 – 14. 2. 2026)

L. Kvasz: Úvodní slovo

K. Trlifajová: Slovenská a česká léta Jana Šebestíka

M. Marcelli: Šebestík číta, prekladá a interpretuje Leibniza

A. Soulez: Pocta Janu Šebestíkovi

P. Wagner: Za Janem Šebestíkem

P. Rusnock: Odešel Jan Šebestík

Různé

L. Kladeková: Foucault v strednej a východnej Európe. Foucault at 100: Echoes and Encounters in Central and Eastern Europe

Kniha se zaměřuje na disentní jevy, jež se v přítomné chvíli dějin objevují v trhlinách klasické moderny a jež naznačují jednotu určitého světa smyslu, který se od světa klasické moderny odlišuje, aniž by přestal být moderním. „Stará“ moderna je v knize charakterizována jako doba vlády formy a její principy jsou předvedeny na formalismu Kantovy filosofie, jejíž výklad tu slouží jako kontrastní pozadí k předvedení rysů vynořujícího se světa jiného smyslu, zejména povahy významové stavby, která je s tímto světem spjata.

Kniha představuje teorii úrovní vědomí, které je pojímáno spíše jako kontinuum než jako binární hranice mezi vědomím a nevědomím. Zabývá se možnostmi umělého vědomí a zkoumá jak jeho ontologické podmínky, tak etické implikace. Je rozvržena do čtyř částí: první část rozvíjí teoretický rámec a jeho východiska v současné filozofii mysli; druhá zkoumá architektury a limity umělých systémů, které mohou realizovat určité úrovně vědomí; třetí část se zabývá normativními důsledky, zejména otázkou morálního statusu nehumánních vědomých entit a konečně čtvrtá část spekulativně pojednává o scénářích soužití a symbiózy mezi lidmi a umělými systémy, což vede k hypotéze o možnosti hybridních metasubjektů. Propojením metafyziky, filosofie mysli a aplikované etiky vybízí tato práce k přehodnocení vědomí jako kontinuálního jevu a k zamyšlení nad hlubokými proměnami, které by mohl přinést vznik umělého vědomí.

Kniha sleduje méně známé, ale mimořádně důležité intelektuální dějiny Ukrajiny 19. století skrze pojem "excepcionalismus" - ideu národní výjimečnosti, která se obvykle spojuje s americkým politickým myšlením, zde však získává nový, nečekaný kontext. Autor ukazuje, jak se tento koncept prolíná s ukrajinským politicko-filozofickým myšlením v době formování moderního národa, pod tlakem ruského a rakouského impéria, a jak souvisí s širšími otázkami nacionalismu, kolonialismu, imperialismu a mesianismu. Na pozadí fascinujících intelektuálních debat, od cyrilometodějského hnutí přes panslavismus až po ukrajinofilské diskurzy, kniha propojuje historické texty s dnešními globálními spory o identitu, moc a výjimečnost národů. Ukazuje, že mnohé argumenty, které formovaly 19. století, stále překvapivě rezonují v politice 21. století - včetně současných konfliktů ve východní Evropě - a že historické ideje mohou mít dlouhý a často nečekaně přímý dosah do přítomnosti. Čtenář se setkává s bohatým spektrem historických aktérů a intelektuálních proudů - od kozáckých mýtů a tajných společností přes děkabristy a panslavisty až po vliv českých a slovenských buditelů na ukrajinské prostředí. Tyto příběhy odhalují, jak propojené byly středoevropské a východoevropské intelektuální dějiny, a zároveň ukazují, jak málo je dosud známe.

AI in Science: Lessons from the Ongoing Revolution

Z obsahu:

AI in Science: Lessons from the Ongoing Revolution
Petr O. Jedlička

Quo Vadis? Scientific Discovery in the Age of Artificial Intelligence
Petr O. Jedlička

How Can AI Help to Research and Potentially Enhance the Curiosity of Elementary School Children?
Roman Lyach, Karolína Letochová, Helena Beranová, Miroslava Hapalová, Matúš Kurian, Daniela Hančlová, Ondřej Šteffl

Current role of AI in the Historical Sciences and Research
Marie Michlová

Pragmatics beyond Humans: Meaning, Communication, and LLMs
Vít Gvoždiak

Francis Bacon (1561-1626) byl významný anglický myslitel a státník považovaný někdy za otce empirismu. Nová Atlantis je jedním z jeho nejvýznamnějších děl. S využitím Platónova mýtu o Atlantidě, Utopie Thomase Mora, cestovatelského narativu alžbětinského období a renesančně reformačního ideálu čistého křesťanství vytváří vizi společnosti, v níž je akcentován vědecko-technologický pokrok. Novou Atlantidu Lorda Bacona vydal v roce 1627 jeho sekretář William Rawley jako údajně nedokončenou s odůvodněním, že jeho lordstvo se raději věnvalo "zkoumání přírody". To je v Nové Atlantidě institucionalizováno tzv. Šalomounovým domem (s odkazem na moudrost biblického krále Šalomouna), vědecko-technologickou institucí, jejímž úkolem je "interpretace", tj. výklad přírody a odhalování jejích tajemství s cílem rozšiřování lidského panství. Publikace přináší revidovaný překlad Nové Atlantidy Aloise Bejblíka (1980) podle anglického vydání Briana Vickerse (1996) a kritického vydání Davida Colclougha (2025), doplněný o poznámky a úvodní studii Jana Buráně, která tématizuje "neexistenci" politické filosofie v rozvrhu Nové Atlantidy. Text k vydání připravili Jan Buráň a Tomáš Nejeschleba, působící na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, spolu se studenty interpretačně-překladového semináře na tamější katedře filosofie.