Archive of publications

Charles IV, King of Bohemia and Holy Roman Emperor, has been called “one of the most learned and diplomatically skillful sovereigns” of the fourteenth century. Having moved the seat of the Holy Roman Empire to Prague and founding the first university in Central Europe, Charles IV is a towering figure in Czech history and a crucial character in the story of medieval Europe.
Recent research, especially in art history, has tended to present Charles IV in a purely positive, unblemished light: viewing him and his imperial court as the engine behind a flourishing of culture in the region. This book views Charles IV through a more critical lens, examining the careful construction that went into the way he presented himself, winning over people of the time and even today, as well as the most characteristic manifestations of Charles’ execution of royal power.

The first part of the book offers a chronological description of Charles’ life within the broader context of the times and the House of Luxembourg. The second part provides a close look into Charles IV’s style of rule while focusing on phenomena that reveal his personal conception of power and how it was wielded.

P. Koťátko: Struktura, intence a automatismy řeči: davidsonovská teorie významu a velké jazykové modely

Z. Haniková: O metafoře světla ve Vopěnkových „Meditacích“

T. Murár: Zrcadla (v) pohledu: Michel Foucault a Josef König ad marginem teorie vidění obrazu

V. Linka: Resilience jako ctnost? Aristotelská teorie charakterových ctností jako nástroj analýzy osobní a komunitní odolnosti

R. Javorčeková: Adaptácia človeka na digitálne technológie. Na pozadí diskusie filozofie a neurovied

Rozhovor

L. Disch, K. Broučková, J. Bíba: „Reprezentace je narativ, nikoliv fakt.“

Recenzní studie

J. Čapek: Filosof bazálního života nebo trojjediné existence? K Novotného výkladu Patočkovy fenomenologie

L. Zámečník, B. Jurková: Archeologie vědění 2.0: hermeneutický pozitivismus digitálními prostředky

Esej

T. Hříbek: Americký Husserl? John Rogers Searle 31. 7. 1932 – 17. 9. 2025

Recenze

J. Peregrin: Jan Makovský: Markýz de l’Hospital a Analýza nekonečně malých

J. Veselý: Cameron J. Buckner: From Deep Learning to Rational Machines: What the History of Philosophy Can Teach Us about the Future of Artificial Intelligence

J. Šebelová: Kvasz Apologétés

Stávat se jiným. Studie k současné fenomenologii ve Francii je současně systematická i historická fenomenologická studie. Jejím cílem je – prostřednictvím volby systematického filosofického problému dění existence jako hlavního tématu – na pozadí jediného fenomenologického pole představit a konfrontovat pět význačných představitelů současné fenomenologie ve Francii: Henriho Maldineye, Clauda Romana, Jeana-Luca Mariona, Renauda Barbarase a Marca Richira. Všechny rysy tohoto fenomenálního pole jsou poté představeny synteticky, díky čemuž vyvstanou některé nové úkoly pro současnou fenomenologickou analýzu, a to včetně problému, který byl prvořadý pro Husserla: problému fenomenologické metaetiky či aplikované fenomenologie. Ta je nakonec ilustrována v podobě jedné možné ekofenomenologie, tj. s ohledem na jednu z výzev současného myšlení, jíž je ekologická krize.

Monografie předkládá v českém prostředí dosud chybějící komplexní přehled o platónském bádání od konce 17. století po současné trendy, včetně detailních rozborů rozhodujících textů klíčových autorů, relevantních pro studovanou problematiku. Součástí je i v mezinárodním měřítku výjimečný přehled o domácí, poměrně bohatě zastoupené platónské scéně, která je představena v návaznosti na schématické rozdělení hlavních tendencí v bádání mezinárodním. Autorovým hlediskem při výkladu celého oboru jsou hermeneutická východiska jednotlivých škol a společné momenty v metodologii každého z interpretů. 

Kniha má dvě hlavní části: první představuje novodobé bádání cca do roku 2000 a druhá se pak zaměřuje na hermeneutická východiska a hlavní trendy u současných badatelů. Součástí této druhé části je i sám autor, jeho sebereflexe jakožto platónského interpreta i jeho snaha nabídnout čtenáři možné východisko z hlavních obtíží platónského bádání. Proto je značná pozornost věnována analýze velmi rozšířeného platónského perspektivismu. Právě na jeho základě navrhuje Boháček svůj molekulární perspektivismus jako určitý pokus zohlednit přínos moderního bádání a zároveň pokračovat v současné perspektivistické metodologii.

Kniha editora Petra Kužela přináší první reprezentativní výbor textů filosofa Lubomíra Sochora (1925–1986). Shrnuje texty z různých období jeho tvůrčí činnosti a nabízí průřez takřka všemi tématy, jimiž se tento významný, ale nedoceněný českých myslitel zabýval. Vedle dříve publikovaných studií či esejů jsou do přítomného svazku zařazeny texty, které buď dosud nevyšly tiskem (zpravidla kvůli zásahům tehdejší cenzury), anebo byly publikovány pouze v exilových periodikách či zahraničních odborných publikacích, a jsou tedy obtížně dostupné. Každý z těchto textů dosvědčuje Sochorův otevřený a nedogmatický přístup k marxismu. Jeho analýzy různých, v dějinách marxismu samého často potlačovaných či opomíjených marxistických koncepcí, stejně jako Sochorova pronikavá kritika tzv. „reálného socialismu“ jsou cenným příspěvkem k historii emancipačního myšlení. Dokazují, že zdánlivě zapomenuté či marginalizované myšlenky mohou inspirovat a obohacovat soudobou i budoucí kritickou teorii společnosti.

Petr Kužel: "Lubomír Sochor: filosof dějin potlačeného marxismu" (úvodní studie je dostupná pod licencí CC BY 4.0)

Zatímco průmyslové společnosti počátku 20. století produkovaly standardizované výrobky, města, organizace a subjekty, v našich pozdně moderních společnostech si ceníme výjimečnosti: jedinečných předmětů, zážitků, míst, jednotlivců, událostí a komunit. Autor zkoumá příčiny, struktury a důsledky takové společnosti singularit, v níž podle něj nyní žijeme. Ta systematicky produkuje nerovnost: trhy jsou založeny na logice vítěz bere vše, pracovní místa jsou polarizována, venkovské regiony zanedbávány a tradiční střední třída je odcizena. Dalším důsledkem singularizace je pak rozmach populismu a agresivního nacionalismu.

Ukázky z knihy (v PDF):

Obsah

J. Bíba, O. Lánský, K. Smejkalová: Závěrečná studie / Společnost singularit v českém kontextu: od struktury společnosti k resilienci (studie je dostupná pod licencí CC BY 4.0)

Emerging from the twin shadows of neoliberalism and postmodernism, Michael Hauser paints our current historical moment as an interregnum, born of but departing from those two towering modes of late 20th-century culture. Seen in this light, the preoccupation of populism, identity politics, hybrid wars and other contemporary phenomena can be seen as the result of the disintegration of neoliberal agendas and postmodernist sensibilities.

Drawing together a vast range of thinkers and theoretical models, from Gramsci to Jameson, Hauser traces the reasons for the decline and demise of the grand narratives of the twentieth century and the ideologies that replaced them. His explanation of the foundational ‘epicycloid’ and disintegrative ‘elliptical’ stages of political movements then lays the ground for a deep engagement with Alain Badiou, understanding his ‘transitory ontology’ as a philosophical response to our interregnum. By expanding and unpicking Badiou’s thoughts on mathematics, politics, art, love, and the conditions of doing philosophy, we can imagine a point beyond the present moment in history.

Rehabilitate Marx! conceptualizes new forms of socialist modernity during the post-Stalinist era in the second half of the 1950s and 1960s. After the demise of Stalinism, Czechoslovak intellectuals within the Communist Party realized that the primary challenge they faced wasn’t merely the further development of socialism, which would lead to communism, but that they needed to reformulate the entire socialist project. These intellectuals gradually abandoned the Marxist orthodoxy of their time and began searching for new interpretations of classic Marxist works that would provide an adequate conceptual framework for addressing contemporary problems. Mervart and Růžička present post-Stalinist thought as an autonomous sphere, showing a world of varying socialist visions.

Kniha přináší kritickou reflexi pojmu resilience v kontextu krize současné demokracie. Ukazuje, že resilience se stala klíčovým, avšak rozporným termínem, který v neoliberálním diskurzu často podporuje individualizaci odpovědnosti a depolitizaci společenských problémů. Autoři však nezůstávají pouze u kritiky, ale rozvíjejí alternativní pojetí politické resilience. Vycházejí z přesvědčení, že demokracie v éře komplexity a nejistoty nemůže spoléhat pouze na stabilitu či robustnost institucí, nýbrž vyžaduje kolektivní proces kreativní a reflexivní adaptace. Ten vedle proměny institucí zahrnuje také afektivní kapacity občanů a demokratického étosu jako takového. Demokratická resilience tak není chápána ani jako technika řízení, ani jako strategie přežití, ale jako způsob, jak udržet otevřený prostor pro kritiku, spolupráci a sdílené politické jednání.

Tertullianův rozsáhlý spis De anima („O duši“; napsán kolem roku 210 po Kr.) představuje první zachované pojednání o lidské duši sepsané z křesťanských pozic, a jako takové je ve svém žánru zakladatelským dílem raně křesťanského písemnictví. Pozoruhodný spis, který je rozkročen mezi literaturou, filosofií, teologií a lékařstvím, je nejen polemikou s pohanskými koncepcemi duše, mezi nimiž zaujímá přední místo Platón, tento „hokynář, který v dobré víře prodal všem heretikům svoje koření“, ale formuluje rovněž vlastní koncepci „tělesné duše“ (corporalitas animae), která je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy a předává se při pohlavním styku z rodičů na jejich potomky (tzv. traducianismus). Toto adaptované stoické dědictví, jež je v raně křesťanském myšlení svou propracovaností bezprecedentní, se pro Tertulliana stává nejúčinnější zbraní proti „heretickým“, platonismem ovlivněným naukám o preexistenci a stěhování duší, jež podle něho podkopávají samy základy křesťanského náboženství.