Archive of publications

Mimořádné číslo Filosofického časopisu je věnováno tzv. kritickému posthumanismu, tedy širokému myšlenkovému proudu, který se na filosofické rovině zabývá vztahem lidského a nelidského a navazuje na odkaz poststrukturalismu ve smyslu odvratu od antropocentrického, logocentrického a patriarchálního založení myšlení. V českých zemích, kde je kritický posthumanismus stále ještě poměrně neznámý, by právě toto číslo Filosofického časopisu mělo posloužit jako úvodní seznámení s nově se rozvíjejícím dynamickým myšlenkovým proudem. Právě z toho důvodu je publikováno v českém jazyce.

Kniha Herbartovi dědicové navazuje na jednu ze stěžejních, třebaže v současnosti nezřídka opomíjených oblastí novodobé české filosofie, která se rozvíjela v průběhu 19. století, především v jeho druhé půli. Tematicky se dotýká kořenů českého formalismu, čímž  na poli estetiky jako vědy nabízí i jedinečný vhled do procesu historického vývoje a specifičnosti směřování českého realistického myšlení. První část knihy představuje v češtině dosud nepublikovanou, avšak klíčovou studii Otakara Hostinského Herbartova estetika z roku 1891. Její prvořadý význam spočívá v odhalení původní historické podoby herbartovské koncepce, jejíž autenticita v podstatě ukončila éru interpretace Herbarta herbartovskou školou abstraktního formalismu. Druhá část je věnována soudobým ideovým reflexím této tradiční a neméně inspirativní filosofické problematiky z pera zahraničních či domácích autorů a otevírá potřebný metodický pohled na její tvůrčí vklad a potenciální přínos novějším myšlenkovým proudům, ať už formalisticky, strukturalisticky či jinak vědecky orientovaným.

Ancient Philosophy Today: DIALOGOI provides a unique venue in the profession for the publication of excellent work in ancient philosophy which engages, in content or in method, with contemporary philosophy. It also publishes excellent work in contemporary philosophy which significantly draws on ancient philosophical ideas.

Kniha představuje celkovou diagnózu liberální demokracie a postihuje vznik nového politického systému, který se stává politickou dominantou současného světa. Je to systém, který se vynořuje z krize liberální demokracie – některé její prvky zachovává, další proměňuje a jiné zavádí. Metapopulistická demokracie navazuje na teorii interregna, tak jak byla předložena v knize Doba přechodu, obsahuje nové koncepce, které politiku uvádějí do širších ekonomických, sociálních a kulturních souvislostí. Objasňuje politické strategie, které umožňují sjednocovat roztříštěnou společnost bez ucelených doktrín a ideologií. Vysvětluje, proč je dnešní politika plná rozporů a logických nesoudržností. Klade otázky, jak na metapopulistickou politiku reagovat a jak vytvářet politiku emancipační, která by vedla za hranice interregna.

Obsah:

Z. Parusniková: Jak správně filosofovat. K pojetí pravé filosofie u Davida Huma

A. Démuth: O hneve, alebo čo ponúka Heideggerova filozofia afektivity

G. Vičanová, P. Vaškovic: Environmentální úzkost a naděje optikou existenciální fenomenologie

M. Šedo: Descombes ako možnosť interpretácie umeleckej udalosti 
u Alaina Badioua

J. Josl: Vtip v kontextu funkcí

J. Koumar: Etika pohlavních vášní v díle Fridricha II. Velikého

Recenzní studie

J. Formanová: Selhání základem morálních teorií? K dialektické metaetice Michaela Steinmanna

Za Josefem Zumrem (19. března 1928 – 2. července 2024)

P. Kitzler: „Smrt se přihlásí, už když počat jsi.“ Smuteční řeč k poctě Josefa Zumra

J. Svoboda: Josef Zumr: filosof netušených souvislostí českého myšlení

Recenze

V. Sklenář: Vojtěch Kolman: Co je dialektika? Se zvláštním přihlédnutím ke Kleistově škole neřesti

V. Schifferová: K intelektuálním dějinám předosvícenského encyklopedismu

A. Novák: Ian Alexander Moore: Dialogue on the Threshold: Heidegger and Trakl

M. Vlasáková: Elías Fuentes Guillén: Matematické dílo Bernarda Bolzana ve světle jeho rukopisů

N. Barochová: Barbara Gail Montero: Philosophy of Mind: A Very Short Introduction

J. Vácha: Filip Jaroš: Portmannova filosofická biologie a antropologie

M. Foltín: František Mihina, Rudolf Dupkala, Ondrej Marchevský, Lukáš Švaňa, Ján Kalajtzidis: Osobnosti slovenskej filozofie 20. storočia

Různé

D. Peroutka: Odešel překladatel Karel Šprunk 

M. Gluchmanová: Reflexie etických výziev minulosti, prítomnosti a budúcnosti

Kniha se zabývá méně známou částí středověkého dramatického textu – scénickou poznámkou převážně latinských náboženských her, které byly uváděny ve středověkých chrámech a klášterech již od 10. století. Na základě analýzy více než dvou set textů liturgického (vánočního, velikonočního) a pololiturgického dramatu 10.–16. století i několika mimoliturgických chrámových her autorka přibližuje charakteristické rysy a specifika i rozmanitou podobu a formu jejich scénických poznámek. Kniha současně podává ucelený obraz o širším kontextu středověkého chrámového dramatu i o jednotlivých scénických aspektech (obsazení, hlasová stránka, kostýmy, rekvizity, pohyby a gesta, scénický prostor, výprava) a inscenačních konvencích středověkého divadla uváděného v sakrálním prostředí.

In the Gorgias Plato offers a synthesis of what he thinks about the bitter conflict between philosophical and non-philosophical approaches to one’s responsibilities in private and public life. This book contributes to a deeper understanding of this historically and conceptually rich canvas by shedding light on its main topics: speech in its philosophical and non-philosophical forms, psychology in relation to virtuous life, and politics which charges the two former topics with high stakes that call for personal choices.

Vybrané práce Jiřího Němce z rozmezí více než patnácti let spojuje téma lidské svobody. Otázku svobodného jednání, jeho předpokladů a důsledků, považoval autor celoživotně za vůbec nejdůležitější. Výbor editora Roberta Krumphanzla zachovává chronologii vzniku textů a umožňuje tak sledovat podoby a vývoj Němcova myšlení v dosud neznámé celistvosti. Název knihy odkazuje k místu ve studii Implikace svobody, v níž Jiří Němec píše o životním obratu, provázeném převzetím odpovědnosti.

An understanding of long-term conflict according to phases of appeasement and confrontation holds several advantages for historians. A conflict conceived in its longue durée can be evaluated differently from how its individual phases would be. Identifying the persistent features and elements of the conflict reveals coherence and continuity which would otherwise be obscured. Moreover, tracking the characteristic common denominators also highlights the changes that occurred as the conflict evolved. In addition, a long-term perspective opens new angles on conflict-mitigating peace treaties. Although contemporaries often made their agreements in perpetuity rather than for fixed terms, hindsight allows us to recognize compromise as an unstable, problematic landmark in a protracted conflict.
The historians in this volume focus precisely on this disfunction or unsustainability of compromise. The starting point is Bohemian history in the fifteenth century. However, the problematic coexistence of Utraquists and Catholics is here primarily an opportunity for comparison with multi-confessional societies in other regions of fifteenth-century Europe. This volume uses selected examples to show the advantages of such a comparative perspective.

Spis Zrození tragédie z ducha hudby z roku 1872 (nové, Nietzschem přehlédnuté vydání vyšlo v roce 1886 pod upraveným názvem Zrození tragédie. Aneb: řectví a pesimismus) představuje Nietzschovu první knihu, kterou vydal jako profesor klasické filologie v Basileji. Ze všech Nietzschových děl, jež byla během jeho života vydána, vzbudila tato kniha zřejmě největší ohlas: tento zájem byl ovšem převážně kriticky odmítavý, zveřejnění knihy Nietzscheho trvale připravilo o akademickou pověst a autor sám se od ní později v podstatě distancoval. Nietzsche v ní výsostně literární formou bez jakéhokoli standardního vědeckého aparátu formuluje svou slavnou „artistní metafyziku" založenou na duplicitě apollinství a dionýství, které se spojují v díle antické tragédie jakožto nejvyšší formě umění: tragédie i tragický mýtus nakonec zaniká vlivem sókratovského vědeckého optimismu, jehož – z Nietzschovy perspektivy zhoubné a rozkladné – působení stojí i v základech naší moderní kultury. Nietzschova kniha, silně ovlivněná jeho tehdejším nadšením pro Schopenhauerův pesimismus a hudbu Richarda Wagnera, se následně stává jedním z kanonických kulturněfilosofických textů, který po více než sto letech vychází v novém českém překladu.