Anotace
Charakteristickým rysem vývoje Číny ve 20. století bylo hledání nové racionality a objektivity, založené na moderních znalostech a způsobech myšlení. I maoistické výstřelky v 50. až 70. letech ponechávaly vědě a vědeckému přístupu ke skutečnosti, jakkoli úzce či pokřiveně chápanému, status zásadních sil, které mají zasáhnout celou společnost. Tento zápal pro vědu ale kladl na vědce požadavky a nároky, které bylo často obtížné sladit s jejich zájmem o rozvoj vlastních disciplín. Zvlášť zřejmé to bylo v případě matematiky, označované i v Číně za „královnu věd" a vnímané jako jádro nové racionality a nezbytný základ praktického využití vědy. Ve 30. a 40. letech, kdy čínští matematici poprvé vstoupili svou prací do mezinárodního povědomí, převládala představa, že nejlépe pomohou čínskému národu dosažením světové úrovně ve svém oboru. Po roce 1949 ale komunistická ideologie tento cíl nahradila ideálem obětavého „rudého odborníka", který fyzicky slouží lidu řešením složitých problémů v průmyslu a národní obraně, neusiluje o osobní věhlas mezi kolegy a neměří význam své práce jejich uznáním.Zosobněním této proměny se stal matematik-samouk Hua Loo-Keng (Hua Luogeng, 1910–85). Hua v době japonské okupace (1937–45) dosáhl pozoruhodných výsledků v teorii čísel a algebře. Po roce 1949 jako ředitel Matematického ústavu Čínské akademie věd a prezident Čínské matematické společnosti usiloval o rozvoj matematických oborů důležitých pro praktické aplikace. Zároveň se ale stále snažil budovat národní matematiku klasickým akademickým způsobem a zdůrazňoval roli matematické teorie v jejím „nedělitelném organismu". Nakonec od roku 1965 soustředil veškeré své síly na masové zavádění jednoduchých metod aplikované matematiky do manažerského rozhodování a výrobní praxe. Ačkoli toto nejvyšší stádium jeho zlidovění probíhalo za Kulturní revoluce a nabízí se tedy chápat ho jako úhybný manévr, který ho ochránil před revolučními excesy, je zároveň logickým pokračováním dlouhodobých tendencí „zvědečtět" čínskou společnost. Setrvalá popularita Hua Loo-Kengova masového šíření matematiky navíc ukazuje, že je pro mnohé Číňany dodnes dokonalým průnikem komunistických, nacionalistických a scientisticko-technokratických ideálů. Pohled na společenskou roli matematiky tak dobře odhaluje sílu těchto ideálů v Číně 20. století, a umožňuje obecnější pochopení jejich působení na mentalitu jisté části čínských vzdělaných elit.
