Anotace
V 19. století vznikl na britských ostrovech biometrický model směsné dědičnosti, který dokázal věrně popsat předávání spojitých znaků (například tělesné výšky) z generace na generaci. Později se ukázalo, že se jedná jen o užitečnou aproximaci genetické dědičnosti za předpokladu spolupůsobení vysokého počtu genů s neúplnou dominancí mezi alelami. Model ve své původní podobě se ale může stát východiskem při řešení celé řady problémů současné evoluční biologie, která si musí kromě genetického přenosu poradit i s přenosem epigenetickým a kulturním. Odlesky konkrétních vzorců kulturní dědičnosti je možné spatřit i v dlouhodobých trendech vývoje konzervativních a liberálních názorů. Jak aproximovat dědičnost, když je nosičem znaku fenotyp sám? Jaký vliv mají mírné modifikace jednoho kvantitativního modelu na očekávané evoluční patrnosti? Počítačové simulace populací agentů pod selekčním tlakem nám mohou naznačit odpovědi na tyto otázky.
http://www.cts.cuni.cz/index.php?m=43&akce=1543&lang=cs
