Umělá inteligence v našich kuchyních. Na sociální a etické dopady jejího využití se zaměřil unikátní workshop

Vymyslet nové recepty, přizpůsobit jídelníček podle nutričních hodnot, zajistit všem stejnou porci nebo zaplnit pracovní místa tam, kde chybí lidská síla. Takové výhody přináší využití umělé inteligence (UI) v kuchyni a restauracích. Výhody a nevýhody zapojení umělé inteligence do vaření a stravování řešili odborníci na mezinárodním workshopu AI Kitchens & Robot Cooks: Ethical and Social Impacts, které uspořádalo výzkumné Centrum pro environmentální a technologickou etiku – Praha, působící při Filosofickém ústavu AV ČR, spolu s California Polytechnic State University.Více v navazujícím článku.

Kuchyňské úkony prováděné lidmi v domácnostech a restauracích postupně vylepšují a nahrazují automatizované systémy. O širokých dopadech těchto technologií, ať už jde o trh práce, kulturní tradice, genderové role a další, nedávno v Praze diskutovali v rámci dvoudenního workshopu mezinárodní odborníci z akademické sféry společně s předními vývojáři a novináři.

Potenciální předpojatost a environmentální zátěž

Jedním z etických problémů je, že každý systém umělé inteligence je ze své podstaty náchylný k určité předpojatosti. “Systém umělé inteligence je považován za zaujatý, pokud nespravedlivě a systematicky diskriminuje skupiny nebo jednotlivce, kteří systém užívají nebo jsou na něm nějakým způsobem zainteresovaní. A k tomu nevyhnutelně dochází, protože generativní umělá inteligence pracuje tak, že shromažďuje co nejvíce dat z dané oblasti a replikuje jejich vzory,” uvedl během své prezentace na workshopu Tomáš Hříbek, výzkumník z Centra pro environmentální a technologickou etiku v Praze (CETE - P) které bylo zároveň jedním z pořadatelů akce.

“Podobně se tento druh předpojatosti nevyhnutelně replikuje v kuchyni, například pokud systém používá rozpoznávání tváře, hlasu nebo těla,” dodal filozof Juraj Hvorecký z CETE-P. Navíc další etický problém spojený s robotickými kuchyněmi spočívá v tom, že mohou potlačovat kulinářskou rozmanitost. “Neexistuje žádná všeobecná, univerzální kuchyně; existují pouze místní, regionální, a dokonce osobní recepty, jejichž rozmanitost může automatizace stírat,” řekl Hvorecký. Navíc, stejně jako u jiných nových technologií, tu existuje obrovská environmentální zátěž, například v podobě energetických nároků a vzácných minerálů potřebných pro jejich výrobu.

Na druhou stranu může automatizace pomoci s vařením pro zranitelné skupiny, jako jsou zdravotně postižení nebo senioři, kteří mají potíže se sami najíst. Robotické kuchyně mohou také ušetřit čas a snížit některé genderové nerovnosti. “Většina domácích kuchařů jsou ženy a jejich práce je neplacená práce, takže robotické kuchyně by mohly toto břemeno snížit,” navrhoval filozof Daniel Story, další z organizátorů workshopu z California Polytechnic State University. 

Nicméně antropoložka Katharina Graf z Goethe-Universität Frankfurt poukázala na to, že na základě historických zkušeností se zaváděním domácích technologií nemusí být tato očekávání naplněna. Její výzkum robotických kuchařů v Německu ukazuje, že k úspoře času zatím nedošlo a většina uživatelů jsou stále ženy. Spolupořadatelka workshopu a americká psycholožka Jennifer Jipson zase zkoumala, jak mohou být robotické kuchyně integrovány do rodin, a jak významný dopad to může mít na vzdělávání dětí a jejich zkušenosti s přípravou a podáváním jídla.

Gastronomické služby budoucnosti?

V současné době jsou robotické kuchyně a kuchyně využívající umělou inteligenci používány především v restauracích a barech, spíše než v domácnostech. Například polovina restaurací v USA plánuje nějakou formu automatizace; v posledních letech byly první roboti zavedeni i v českých gastro službách. “Robotické ruce připravující jídlo doma ve velkém měřítku jsou momentálně spíše fantazií. Zatím se pouze testují a jsou extrémně nákladné. Avšak v kontextu barů a restaurací to má smysl a tam se investice vyplatí,” uvedl Alan Adojaan, CEO firmy YANU Robotics z Estonska.

Adojaan na workshopu představil jejich světově první plně autonomní robotický bar řízený umělou inteligencí. Výhody těchto systémů vidí v tom, že provádějí nepopulární úkoly místo lidí, zejména v nočních klubech. Z úbytku pracovních míst nemá obavy, protože zaměstnanci mohou přejít v rámci provozu na jiné, více naplňující pozice. Novinářka Lisa Abend dále ve své prezentaci popsala specificky náročné a vyčerpávající úkoly, které lidé v restauracích vykonávají při přípravě luxusních jídel tzv. haute cuisine. Těmto činnostem se s pomocí robotů lze také vyhnout.

Nicola Perullo, profesor estetiky na Univerzitě gastronomických věd v Pollenzo, zdůraznil, že bychom vůči těmto inovacím neměli být nekriticky optimističtí a uvědomovat si i marketingové strategie, které firmy k jejich propagaci využívají. “Když někdo říká, že je tato technologie budoucnost, nedává to smysl. Je to přítomnost. Jednoduše nevíme, co budoucnost přinese. Tato zařízení zjevně existují a jejich využití může být užitečné. Nicméně to záleží na nás, zda a jak je využíváme; nikde není dáno, že člověka nahradí nebo zastoupí. Firmy samozřejmě chtějí, abyste si tohle mysleli a kupovali jejich produkty,” uzavřel Perullo.

Workshop „AI Kitchens & Robot Cooks: Ethical and Social Impacts“ společně uspořádaly Centrum pro environmentální a technologickou etiku - Praha (CETE-P) při Filosofickém ústavu Akademie věd a California Polytechnic State University. Uskutečnil se ve dnech 23.-24. května v hlavní budově Akademie věd ČR.

Anglickou verzi textu najdete ZDE. Autor: Vojtěch Svěrák.