Česko-německá výzkumná platforma pro humanitní a společenské vědy má prvního studenta společného doktorského studia

Daniel Dvořáček z Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu Akademie věd se stal prvním studentem doktorského studia, kterého na základě uzavřené dohody o spolupráci při společném vzdělávání doktorandů z roku 2020 vyškolí badatelé Akademie věd ČR, Univerzity v Lipsku a Leibnizova ústavu pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO). Odborné vedení při studiu mu poskytnou prof. Dr. Ulrich Veit z Fakulty historie, umění a regionálních studií lipské alma mater, prof. Dr. Matthias Hardt z GWZO a Jan Mařík, Ph.D. z Archeologického ústavu Akademie věd ČR.

Daniel Dvořáček bude realizovat doktorské studium se společným česko-německým školením s podporou Akademie věd ČR a také díky zázemí Leibnizova ústavu pro dějiny a kulturu východní Evropy, kde stráví odpovídající dobu studia jako hostující výzkumný pracovník. Po splnění všech požadavků bude jeho doktorské studium ukončeno udělením doktorského titulu Fakultou historie, umění a regionálních studií Univerzity v Lipsku. V disertační práci psané v němčině se zaměří na přesuny raně středověkých centrálních lokalit na příkladu Kouřimi.

Česko-německá výzkumná platforma pro humanitní a společenské vědy, tzv. Leibniz GWZO Prague, zahájila vědeckou spolupráci mezi pracovišti Akademie věd ČR a německou Leibnizovou společností v roce 2020. Funguje jako prostředník mezi výzkumnými, pedagogickými a kulturními institucemi obou zemí. Jejím cílem je propojovat vědce a posílit trvalou spolupráci mezi Akademií věd ČR a jejím německým protějškem Leibnizovou společností. Platformu společně koordinují Leibnizův ústav pro dějiny a kulturu východní Evropy (GWZO) a Filosofický ústav AV ČR.

----

Více o disertační práci níže.

Přesuny lokalit na příkladu raně středověké Kouřimi (Die Verlagerungen der Zentralorte am Beispiel des frühmittelalterlichen Kouřim)  

V Čechách někdy v polovině 10. století zaniklo více hradišť (centrálních míst) a v jejich blízkosti (do 10 km) byla brzy na to vybudována hradiště nová. Tento jev pravděpodobně souvisí se změnou vlády, kdy v Čechách do zhruba 2. třetiny 10. století vládla lokální knížata. Když na knížecí stolec nastoupil Boleslav I. nechal pravděpodobně regionální vládce zlikvidovat a ovládl jejich sídelní hradiště. V blízkosti těchto vyplněných sídel byla založena nová centra, která již patřila Přemyslovcům. Středočeská Kouřim je pro studium tohoto jevu ideálním případem, jelikož mladší přemyslovské hradiště Kouřim–sv. Jiří je vzdálené od starší "knížecí" Staré Kouřimi jen asi 250 m a obě polohy jsou odděleny údolím s říčkou Výrovkou. Obě lokality jsou známy rozsáhlými archeologickými výzkumy, které vedl Dr. Miloš Šolle z pražského archeologického ústavu. Jev přesunů centrálních lokalit není omezen jen na Čechy, ale lze ho sledovat také na Moravě, v saském Polabí či v Dolním Rakousku. Disertační práce by měla ověřit, zda přesuny centrality opravdu souvisí se změnou vlády a s tím související demonstrací moci, nebo zda-li za tím nestálo něco jiného (pro novou dobu lépe vyhovující lokality, lepší zásobování, rozdílný stav bádání o lokalitách – o některých toho víme více, o jiných téměř nic).