Aktuality a články

Poslední filmový román Karla Vachka nazvaný Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie prozkoumává současnou politiku, filosofii, náboženství i umění. Bilancuje společenský vývoj, hledá možnosti, jak učinit svět lepším místem k životu. Mezi osobnostmi, které přijali režisérovu výzvu k dialogu je i filosof Michael Hauser z Oddělení současné kontinentální filosofie FLÚ AV ČR.

Filip Vostal z Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti FLÚ AV ČR byl zvolen členem Rady EASST zastupující akademiky a výzkumné pracovníky z oblasti vědy, techniky a inovačních studií. Asociace sdružuje celou řadu přírodních, technických a společenskovědních oborů a jejím cílem je podporovat v rámci Evropy odborné studium vědy a techniky, jejich historického vývoje a úlohy ve společnosti.

Mandát v Radě EASST bude Filip Vostal zastávat do roku 2024. 

 

Filosofický ústav AV ČR ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze společně realizují doktorský studijní program Filozofie výchovy a vzdělávání. Program studentům umožňuje zapojit se do projektů obou pracovišť, zvolit si z nich školitele a realizovat část studia na domovské univerzitě a část ve FLÚ AV ČR. Termín podání přihlášek je 30. 4. 2021. Bližší informace ZDE. Leták ke stažení.

V pátek 5. března 2021 zemřel ve věku 97 let prof. Pavel Oliva ((23. 11. 1923 - 5. 3. 2021), doyen české klasické filologie, světově uznávaný historik antického starověku a profesor Karlovy univerzity v Praze. Značnou část svého profesního života spojil s dnešní Akademií věd ČR, zejména pak s dnešním Kabinetem pro klasická studia FLÚ AV ČR. Více.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze letos přijme první studenty doktorského programu Latinská medievistika a novolatinská studia, který byl akreditován v roce 2020 ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR. Termín podání přihlášek je 30. 4. 2021. Bližší informace k tomuto i dalším doktorským studijním programům akreditovaným ve spolupráci s FLÚ ZDE.

Filosofický ústav AV ČR navázal spolupráci s americkou University of Illinois Urbana-Champaign. Vybraní studenti americké univerzity v tomto semestru absolvují virtuální stáže v Kabinetu pro studium vědy, techniky a společnosti a v Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR. Pod supervizí mentorů z FLÚ se podílejí např. na vytváření vědeckých on-line databází či na redakci a proofreadingu odborných textů. Spolupráce je prozatím plánována do léta 2021 s možností prodloužení do dalšího akademického roku.

O jeho pestrém životě bylo v posledních dnech napsáno mnohé.
Jan Sokol (1936-2021) stihl být během svého života zlatníkem, programátorem, překládat díla soudobých myslitelů, stát u zrodu Fakulty humanitních studií UK, stát se ministrem, úspěšným děkanem, filosofem; jeho práce zaměřené na filozofickou antropologii se dočkaly překladů do řady světových jazyků.

Během své akademické kariéry Jan Sokol ovlivnil tisíce studentů. Přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na několika pražských fakultách. K přednáškám jej zvaly evropské univerzity i americký Harvard. Jeho přednášková činnost se však zdaleka neomezovala pouze na akademické prostředí. Dokázal přístupným způsobem hovořit i o věcech složitých. Uznával, že některá filosofická témata lze jen těžko pojednat netriviálně, důsledně se však vyhýbal učenecké nesrozumitelnosti. Poukazoval na všudypřítomnost filosofických témat a na vztah mezi filosofickým myšlením a jinými oblastmi lidské duchovní činnosti.

Odborně se věnoval zejména fenomenologii, etice a filosofické antropologii. Byl přesvědčen, že filosofie nemá a nesmí být odtržená od života a má se snažit odborně fundovaným, ale srozumitelným způsobem vyjadřovat k otázkám, které zajímají a tíží moderního člověka. Sám připouštěl, že jeho přístup zřejmě formovala pestrá životní zkušenost a dálkové studium v pozdějším věku. Byl přesvědčen, že filosofie zkoumá věci, které vycházejí z lidské zkušenosti, a proto je jejím cílem hlavně chápat a rozumět. Zůstával otevřený, pídící se po pravdě, což se snažil zprostředkovat nejen svým studentům. To, co předal, zůstává i po jeho odchodu.

---

Jak na Jana Sokola vzpomínají filosofové Jan Bierhanzl a Karel Novotný (Oddělení současné kontinentální filosofie FLÚ AV ČR):

Učení je jediné odůvodnění naší existence jakožto filosofů, říkal Jan Sokol ještě dávno předtím, než do našeho akademického prostředí přišla doba prestižních projektů a excelentních výsledků.

Poznal jsem ho jako milého učitele a vynikajícího překladatele na Fakultě humanitních studií UK, krátce před jeho prezidentskou kandidaturou. V malé skupině jsme četli a společně překládali jednu velice obtížně napsanou knížku Emmanuela Levinase. Často jsme si jako studenti a studentky s různými pasážemi textu nevěděli rady a hned mi bylo sympatické, že profesor Sokol někdy také ne a že s námi mimořádnou obtížnost textu jednoduše sdílel a nevystupoval ex cathedra jako držitel patentu na správný překlad. Byl i jinak úplně normální pán. Nosil baret a botasky, kouřil Startky a na nic si nehrál, a to ani když později kandidoval na prezidenta. Vzpomínám si, jak poté, co nakonec nebyl zvolen, při jedné přednášce na filosofické fakultě zmínil, že toho vlastně nelituje, že je rád, že může dál normálně jezdit tramvají, a že nemusí nosit luxusní polobotky, bez kterých se takto vysoce postavený politik údajně neobejde, a které podle různých odborníků na etiketu musí mít určitý velice specifický úhel mezi podrážkou a podpatkem.

---

Přirozená autorita, to je první, co mi vytane v souvislosti s Janem Sokolem, a je to aspoň pro mě dominantní dojem, od začátku až do teď, kdy slyším rozhovory s ním v rozhlase, a lituji, že už ho neuslyším živě. Ano, autorita inteligence a osobnosti, jedné z největších, se kterými jsem se v životě kdy potkal, díky práci ve stejném oboru, a pak na fakultě, za jejíž založení mu vděčíme, ale hlavně, autorita nesmírně lidská, vstřícná. Vždy s úsměvem, skromně, lidově a trefně, že to každému došlo, dokázal tu svou autoritu uplatnit, když nás povzbuzoval, ale také usměrňoval, aniž by káral nebo naléhal. Jenom tím, jaký byl, nám ukazoval a bude ukazovat i dál, že můžeme víc, a co všechno je možné v jednom životě dokázat…

Foto: VojDuch

Pandemie covidu-19 jako bod obratu neboli proč neoliberální kapitalismus není fraška, nýbrž tragédie. Text filosofa Michaela Hausera (Oddělení současné kontinentální filosofie FLÚ AV ČR) je jednou z esejí nové knihy Pandemie covid-19: konec neoliberální globalizace? editorek Ilony Švihlíkové a Veroniky Sušové-Salminen. Sborník se na pandemii dívá z pohledu ekonomie, ekologie, filozofie, sociologie, kulturologie, politologie i historické vědy. 

Jak zvládaly v uplynulém roce skloubit badatelskou práci s osobním životem v podmínkách Covid-19? Vítězily ve vědeckých soutěžích, obstály při schvalování grantů, psaly knihy, praly se s domácí výukou. U příležitosti Mezinárodního dne žen a dívek ve vědě představujeme několik badatelek FLÚ AV ČR. 

ALICE KOUBOVÁ

„Emergency Dance 2020“
Během pandemie zvládla vedle funkce maminky dvou školních dětí obhájit docenturu a vydat dvě knihy. První z titulů Myslet z druhého místa, k otázce performativní filosofie získal nominaci na cenu Divadelních novin a stal se nejprodávanější knihou Nakladatelství NAMU. Druhý titul Donald Winnicott a politická teorie publikovala s Petrem Urbanem v nakladatelství Filosofia. Jako editorka se podílela na přípravě dvou knižních publikací: Terény Performance a Play and Democracy. Vyšly jí také odborné studie v Humana.Mente, Journal of Philosophical Studies, Theatralia, a Routledge. Koordinovala závěrečný rok programu Strategie AV21 Formy a funkce komunikace a připravila se svým týmem kompletně nový program s názvem Odolná společnost pro 21. století, který byl Akademií věd podpořen pro následujících 5 let. Účastnila se řešení grantového projektu TAČR Nástroje rozvíjení etické kultury v české státní správě. V rámci svých aktivit ve veřejném prostoru publikovala několik článků k tématu pandemie, natočila dvě videa z cyklu Věda na doma, poskytla vícero rozhovorů pro rozhlas a česká periodika, moderovala mezinárodní i české veřejné diskuze a přednášela online i fyzicky na několika konferencích. Vedla tři vysokoškolské kurzy online. Jako dramaturgyně se podílela na projektu Emergency Dances III připravovaného s Tantehorse pro Palác Akropolis.

ALENA SARKISSIAN

„Sláva paměťovým institucím a jejím vstřícným pracovnicím a pracovníkům! Podali mi pomocnou ruku, abych to nevzdala!“
Je matkou malé dcery, která právě nastoupila do první třídy a strávila tudíž část prvního pololetí v domácí výuce. Vedla Oddělení antické kultury a její recepce při Kabinetu klasických studií FLÚ AV ČR, kde se badatelsky věnuje především antickému dramatu a divadlu, byzantské recepci antického dramatu a divadla a moderní, zejména české recepci antického dramatu a divadla. Současně pracovala na projektu podpořeném Grantovou agenturou ČR, zaměřeném na dílo režiséra Národního divadla Karla Dostala. Práci jí výrazně ztěžovaly uzavřené knihovny a archivy, optimismus v práci neztratila díky nadlidské obětavosti pracovníků paměťových institucí a digitalizaci některých sbírek. Organizovala jako každoročně Letní školu klasických studií, kterou se jí podařilo počátkem července uskutečnit v nezměněné podobě, ale zároveň bezpečně. Do cyklu Věda na doma přispěla natočením videa na téma Animorum pestis čili o divadelní nákaze.

LUCIE STORCHOVÁ

„Dítě je jako paprsek světla v temné době“
Historičku působící v Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku FLÚ AV ČR, kde se specializuje na problematiku renesančního humanismu a na raně novověkou cestopisnou literaturu, zastihl Covid v pokročilé fázi těhotenství. Se svým badatelským týmem vydala na podzim v nakladatelství De Gruyter úspěšnou publikaci Companion to Central and Eastern European Humanism: The Czech Lands. Dokončila monografii o proměnách protestantského vědění o přírodě v 16. století. Stála v čele hodnotícího panelu Archeologie a starší dějiny Grantové agentury ČR a věnovala se hodnotící práci pro Evropsku výzkumnou radu. V květnu se jí narodila druhá dcera.

ELIŠKA POLÁČKOVÁ

„Bála jsem se, že v online prostředí nebudu umět učit. Studující jsou ale vstřícní, ostych už jsem ztratila.“
Během pandemie začala pracovat na Univerzitě Palackého v Olomouci, a s novými studentkami a studenty, stejně jako kolegyněmi a kolegy se tak musela sžívat pouze v online prostoru. Jako badatelka se zaměřuje na římskou a středověkou divadelní a performativní kulturu a překládá divadelní hry z latiny a angličtiny. S kolegyní Alicí Koubovou připravuje kolektivní monografii, ve které více než dvacítka osobností z oblasti umění a humanitních i společenských věd představuje svoje náhledy na pojem performance a způsoby, jakými jej užívají ve své práci. V uplynulém roce získala financování od Grantové agentury ČR pro výzkum středověkého literárně-dramatického žánru nářků Panny Marie, na kterém pracuje s odborníky a odbornicemi na středověkou hudbu, rukopisy a starou češtinu, němčinu a latinu.