Za Janem Sokolem: Komplikované dokázat říci jednoduše

O jeho pestrém životě bylo v posledních dnech napsáno mnohé.
Jan Sokol (1936-2021) stihl být během svého života zlatníkem, programátorem, překládat díla soudobých myslitelů, stát u zrodu Fakulty humanitních studií UK, stát se ministrem, úspěšným děkanem, filosofem; jeho práce zaměřené na filozofickou antropologii se dočkaly překladů do řady světových jazyků.

Během své akademické kariéry Jan Sokol ovlivnil tisíce studentů. Přednášel filosofii, antropologii a religionistiku na několika pražských fakultách. K přednáškám jej zvaly evropské univerzity i americký Harvard. Jeho přednášková činnost se však zdaleka neomezovala pouze na akademické prostředí. Dokázal přístupným způsobem hovořit i o věcech složitých. Uznával, že některá filosofická témata lze jen těžko pojednat netriviálně, důsledně se však vyhýbal učenecké nesrozumitelnosti. Poukazoval na všudypřítomnost filosofických témat a na vztah mezi filosofickým myšlením a jinými oblastmi lidské duchovní činnosti.

Odborně se věnoval zejména fenomenologii, etice a filosofické antropologii. Byl přesvědčen, že filosofie nemá a nesmí být odtržená od života a má se snažit odborně fundovaným, ale srozumitelným způsobem vyjadřovat k otázkám, které zajímají a tíží moderního člověka. Sám připouštěl, že jeho přístup zřejmě formovala pestrá životní zkušenost a dálkové studium v pozdějším věku. Byl přesvědčen, že filosofie zkoumá věci, které vycházejí z lidské zkušenosti, a proto je jejím cílem hlavně chápat a rozumět. Zůstával otevřený, pídící se po pravdě, což se snažil zprostředkovat nejen svým studentům. To, co předal, zůstává i po jeho odchodu.

---

Jak na Jana Sokola vzpomínají filosofové Jan Bierhanzl a Karel Novotný (Oddělení současné kontinentální filosofie FLÚ AV ČR):

Učení je jediné odůvodnění naší existence jakožto filosofů, říkal Jan Sokol ještě dávno předtím, než do našeho akademického prostředí přišla doba prestižních projektů a excelentních výsledků.

Poznal jsem ho jako milého učitele a vynikajícího překladatele na Fakultě humanitních studií UK, krátce před jeho prezidentskou kandidaturou. V malé skupině jsme četli a společně překládali jednu velice obtížně napsanou knížku Emmanuela Levinase. Často jsme si jako studenti a studentky s různými pasážemi textu nevěděli rady a hned mi bylo sympatické, že profesor Sokol někdy také ne a že s námi mimořádnou obtížnost textu jednoduše sdílel a nevystupoval ex cathedra jako držitel patentu na správný překlad. Byl i jinak úplně normální pán. Nosil baret a botasky, kouřil Startky a na nic si nehrál, a to ani když později kandidoval na prezidenta. Vzpomínám si, jak poté, co nakonec nebyl zvolen, při jedné přednášce na filosofické fakultě zmínil, že toho vlastně nelituje, že je rád, že může dál normálně jezdit tramvají, a že nemusí nosit luxusní polobotky, bez kterých se takto vysoce postavený politik údajně neobejde, a které podle různých odborníků na etiketu musí mít určitý velice specifický úhel mezi podrážkou a podpatkem.

---

Přirozená autorita, to je první, co mi vytane v souvislosti s Janem Sokolem, a je to aspoň pro mě dominantní dojem, od začátku až do teď, kdy slyším rozhovory s ním v rozhlase, a lituji, že už ho neuslyším živě. Ano, autorita inteligence a osobnosti, jedné z největších, se kterými jsem se v životě kdy potkal, díky práci ve stejném oboru, a pak na fakultě, za jejíž založení mu vděčíme, ale hlavně, autorita nesmírně lidská, vstřícná. Vždy s úsměvem, skromně, lidově a trefně, že to každému došlo, dokázal tu svou autoritu uplatnit, když nás povzbuzoval, ale také usměrňoval, aniž by káral nebo naléhal. Jenom tím, jaký byl, nám ukazoval a bude ukazovat i dál, že můžeme víc, a co všechno je možné v jednom životě dokázat…

Foto: VojDuch