Archive of publications

Recepci antické a středověké arabské filosofické tradice provázely v židovských komunitách (podobně jako ve společnosti křesťanské a muslimské) obsáhlé debaty týkající se vztahu rozumu a zjevení, přístupu k interpretaci autoritativních náboženských textů a začlenění filosofických spisů do tradičního vzdělávacího kurikula. Šem Tov ibn Falaquera (kolem 1225–1290), překladatel a autor řady hebrejských spisů popularizujících studium aristotelské filosofie, se do těchto debat aktivně zapojil především dvěma svými spisy: Dialogem o shodě mezi Tórou a světskou vědou, v němž se snaží obhájit filosofii jako legitimní zdroj poznání vedle židovské náboženské tradice, a dopisem, jímž vystoupil na obranu Maimonidova Průvodce tápajících během kontroverze, která se kolem tohoto díla rozpoutala na sklonku 80. let 13. století. Oba texty jsou v této publikaci představeny v českém překladu a zasazeny do kontextu Falaquerova díla a středověkých debat o vztahu mezi judaismem a filosofií.

Petr Pithart (*1941) je nepřehlédnutelnou intelektuální a politickou osobností českých dějin a českého usilování o svobodu a demokracii. Formálním vzděláním právník a z hlediska vyššího povolání aktivní občan čili politik se svým dílem profiloval i jako historik a politický myslitel. Jeho myšlenky nalézaly vždy odezvu i v prostředí akademické obce historiků a filosofů – někoho inspirovaly a provokovaly k dalšímu přemítání a promýšlení, jiné popuzovaly a dráždily jako údajně „nevědecké“, případně „protinárodní“, pokud se Petr Pithart vyjadřoval k neuralgickým bodům českých a středoevropských dějin, a tím i k naší současnosti a budoucnosti. Kniha Demokracie a občanské ctnosti představuje svérázný knižní dar k Pithartovým 80. narozeninám a rozhodně není jen pouhým panegyrikem, nýbrž byla zamýšlena jako mnohovrstevnatý pokus o ohlédnutí za dosavadním dynamickým působením Petra Pitharta uprostřed české a středoevropské pospolitosti. Publikace se vyznačuje i poněkud složitější strukturou, jde o transdisciplinární monografii, jejíž jednotlivé texty oscilují mezi vzpomínkou, literárním dopisem, esejem a vědeckou studií. Člení se do několika bloků, memoriálního, filosoficko-politologického nebo historického, přičemž nechybí ani reflexe Pithartových textů, myšlenek i činů.

Autor v knize tvrdí, že když mluvíme, stále vnímáme vlastní řeč. A pokud bychom ji nevnímali, nemohli bychom vůbec mluvit. Tímto fenoménem, vnímáním vlastní řeči, se zatím překvapivě nikdo podrobně nezabýval. Autor dále rozebírá fakt, že vlastní řeč vnímáme jako svého druhu jednání. A celá kniha končí určitým návrhem filosofické etiky jazyka.

Kniha polemizuje s fenomenologií řeči M. Merleau-Pontyho a navazuje na „ordinary language philosophy“ J. L. Austina, kterou dále rozvíjí.

V etické části se autor snaží přenést do filosofie jazyka starší diskusi o etice v umění a literatuře. Zde Tomáš Koblížek vychází z polemiky mezi Marthou Nussbaumovou a odpůrci etického přístupu k (literárnímu) jazyku.

Kniha vyšla v řadě Philosophie et langage, kterou řídí francouzský teoretik jazyka Frédéric Cossutta

Play, Philosophy and Performance is a cutting-edge collection of essays exploring the philosophy of play. It showcases the most innovative, interdisciplinary work in the rapidly developing field of Play Studies.

How we play, and the relation of play to the human condition, is becoming increasingly recognised as a field of scholarly inquiry as well as a significant element of social practice, public policy and socio-cultural understanding. Drawing on approaches ranging through morality and ethics, language and the nature of reality, aesthetics, digital culture and gaming, and written by an international group of emerging and established scholars, this book examines how our performance at play describes, shapes and influences our performance as human beings.

This is essential reading for anybody with an interest in leisure, education, childhood, gaming, the arts, playwork or many branches of philosophical enquiry.

Proliferating literature claims that academia is in a critical condition, generating armies of anxious, neurotic and time-hungry individuals which are governed by the speed imperatives integral to a modernist and capitalist rationality. This book puts the temporal ordering of academic life under the microscope, and showcases the means of yielding a better understanding of how time and temporality act both as instruments of power and vulnerability within the academic space.

This book brings together more than three dozen scholars who collectively craft a much-needed nuanced sociologically-driven perspective of temporalities in academia. Delving into contemporary processes which are quintessentially temporal in their character, such as the increasing precariousness of jobs among junior scholars, the prevalence of grant funding, the role of evaluation systems, and the political economy of higher education, the authors offer a forensic analysis of the complex nature of academic temporalities as experienced, understood, controlled, managed and contested in various academic and research contexts.