Archive of publications

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném načrtnutí základních rysů Comtovy pozitivistické filosofie, která Masaryka výrazně ovlivnila, přechází autor k Masarykovu myšlenkovému vývoji, v němž lze již od jeho samých tvůrčích počátků pozorovat specifické pnutí ve vztahu subjektu a objektu, resp. mezi jeho psychologismem a pojímáním společnosti, jeho sociologií. Na prahu nového století se Masarykovo badatelské úsilí zaměřuje na etiku, v níž spatřuje „jádro" filosofie. Jeho pojetí Prozřetelnosti, v němž je ideově zakotven racionální řád vesmíru, přírody i dějin, tím vymezuje místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě. Její nejvěrohodnější a nejosvědčenější formu Masaryk nachází v demokracii.

Co mají společného některé budoucí události, kvantový mikrosvět a vágní jevy, jako je plynulý přechod mezi barvami? Všechny tyto oblasti sdílejí nějaký druh nevymezenosti, neurčitosti. Budoucnost není zcela dána. V kvantovém mikrosvětě nejsou přesně určeny hodnoty některých veličin. Přechod od červené barvy k oranžové není v barevném spektru přesně ohraničen. Uvedené neurčitosti čili neúplnost předmětné oblasti se promítá do logiky jazyka, jímž ji popisujeme. Zdá se, že výroky o ní nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Má tato neúplnost také vliv na pravidla logiky? Má­-li, existuje pro neúplné domény jiná logika než klasická? Znamená to, že pravdy logiky nejsou nutné, nýbrž nahodilé? Tato studie z oboru aplikované filozofické logiky hledá odpovědi a zkoumá, nakolik se mění logika výroků o neurčitých doménách v porovnání s logikou výroků, které popisují zcela určitý svět. Kniha je určena filozofům, logikům, lingvistům a všem, koho zajímá vztah logiky a skutečnosti.

Výběr textů podává přehled současných teoretických úvah věnovaných modernitě v singuláru i plurálu, a to jednak z evropské či západní perspektivy a jednak v dialogu s některými nezápadními, speciálně asijskými, interpretacemi. Interpretace modernity se utvářely v rozdílných kulturních a civilizačních prostředích, což se odráží v odlišných myšlenkových rámcích. Sborník má transdisciplinární charakter a navazuje především na knihy s interkulturním zaměřením, které vyšly v ediční řadě Filosofi e a sociální vědy. Přispívá k pochopení, že vývoj Evropy neurčují čistě vnitřní faktory, ale i vztahy ke globálním partnerům a aktérům světového dění.

Kniha se věnuje výrazné transformaci, která v oblasti ekonomiky a částečně také v oblasti politiky probíhala v Číně v posledních desetiletích a která významně ovlivnila jak čínské prostředí, tak i globální ekonomiku. Autorka analyzuje filosofické základy transformace a otevírá jimi rozbory v sociálních vědách. Důležité je, že tato kniha není jen jednou z dalších publikací o Číně od amerického nebo evropského autora, který z vnějšku bez důkladné znalosti posuzuje Čínu. Kniha je od významné čínské autorky, která zná čínskou problematiku zevnitř, je schopna daleko hlouběji posoudit klady a zápory čínské ekonomické a politické transformace a další možnou cestu budoucího vývoje, přičemž reaguje na argumenty řady západních autorů.

Nový svazek přináší šest studií, které se převážně zabývají tématy z intelektuálních dějin a dějin filosofie 16. – 17. století. Sandra Bihlmaier se zabývá relevancí platónské a novoplatónské tradice pro Melanchthonovo a Ramovo pojetí logiky, i jejím vlivem na filiporamistické učebnice 16. století. Jan Čížek srovnává koncepci nenásilí s ideou univerzální tolerance v dílech Petra Chelčického a Jana Amose Komenského. Jacques Joseph zkoumá pojetí imaginace a ducha přírody v díle představitele cambridgeského platonismu Henryho Mora. Radmila Prchal Pavlíčková analyzuje luteránská pohřební kázání ze 16. století z hlediska toho, jak zobrazují proces opuštění staré víry a příklon k luterství u první generace luteránů a jak stylizují konfesní pravověrnost zesnulých. Kateřina Šolcová připravila edici politicko-teoretického spisu Jana Jesenského Pro vindiciis contra Tyrannos Oratio, který v průvodní studii zařadila do širšího kontextu monarchomachistických koncepcí v českém myšlení. Sergio García Rodríguez zkoumá Descartovo pojetí drog jako určitých forem intervence do lidského těla a mysli. Recenzní rubrika zahrnuje deset příspěvků, které hodnotí nové komeniologické publikace, práce k humanismu, přírodní filosofii, trinitární teologii, druhé scholastice, literárním žánrům a náboženským dějinám raného novověku. Dva obsáhlé nekrology hodnotí dílo Radima Palouše a Klause Schallera.

Jakou podobu má mít dobré jednání v současném světě? Na jakých základech a jakým způsobem se má budovat etika? Dvacáté století zaznamenalo nejen další rozvoj utilitarismu a Kantem inspirovaných etických teorií, ale zároveň v něm došlo k renesanci etiky ctností a několika zásadním pokusům o nové promyšlení přístupu k etickým tématům a k etické teorii samé. Cílem této knihy je představit odpovědi na výše zmíněné otázky s vědomím plurality etických přístupů, která je pro dvacáté století příznačná. Třetí, závěrečný svazek projektu Přístupy k etice se zaměřuje na hlavní směry a postavy etiky a morální filosofie dvacátého a počátku jednadvacátého století.

Úvodní studie hodnotí dva mincovní nálezy z konce 10. století na Prostějovsku, ve druhém pokračování se vrací k problematice hledání mincí pomocí detektorů kovů a na příkladu depotu feniků z Jindřichohradecka rozvíjí poznání o podobě oběživa v první polovině 14. století v jižních Čechách.

Následující rubrika o domácích nálezech zmiňuje nález římských mincí z Kutnohorska a jižních Čech, hrobový nález vzácného denáru Boleslava III. ve Starém Plzenci, stejně jako vzácný denár Přemysla Otakara I. z Kolínska a přináší nové poznámky ke starším nálezům mincí z Vysokého Újezdu nad Dědinou v okrese Rychnov nad Kněžnou.

V prvním svazku sborníku se čtenáři dočtou o českých denárech vyražených do mincovní reformy Břetislava I. ve sbírkách Západočeského muzea v Plzni, jakou podobu měly bitevní a smuteční medaile dvou jáchymovských řezačů razidel nebo o hromadném depotu mincí z Úpice na Turnovsku.

Zařazeny jsou rovněž příspěvky o nově nalezených mincích na území republiky. Jedná se o moravské denáry z 11. a 12. století na Brněnsku či denár Přemysla Otakara I. z Duchcovska. Dále o pražské groše Václava II. z Jičínska a Nymburska, nebo o pražské groše Jana Lucemburského z Chrudimska. Zajímavostí jsou pak nálezy stříbrné osmanské mince a benátské ražby z Bělé pod Bezdězem či nález osmanské a tří čínských mincí z Náchodska.

Zahraniční nálezy zastupuje pražský groš Jana Lucemburského objevený v polském Rabsztyně.

V závěrečné diskusi se autoři příspěvků zabývají vývojem vnímání nálezu pokladu v historii českého právního řádu a popisují, jakým způsobem je evidován nalezený materiál ve Velké Británii.