Archive of publications

Rozsáhlá kniha je opus magnum hlavního představitele současné kritické teorie společnosti Axela Honnetha (1949). Na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem je Honneth od roku 2001 ředitelem Institutu pro sociální výzkum, kde původně vznikla kritická teorie Frankfurtské školy. Na stejné univerzitě je od roku 1996 také profesorem sociální filosofie, od roku 2011 působí rovněž na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.
Kniha Právo svobody (Das Recht der Freiheit, 2011) především artikuluje teorii uznání z hlediska sociální a morální filosofie, přičemž formuluje sociální základy demokracie. Jürgen Habermas o knize napsal: Honneth činí historický krok zpátky od Marxe k Hegelovi, aby znovu ustavil program "od Hegela k Marxovi".
Přeložil Břetislav Horyna

Etika klimatické změny vyšla původně sice již v roce 2008, takže by se mohlo zdát, že ve světle nových poznatků musela zastarat. Garveyho kniha však není v první řadě souborem faktů o změně globálního klimatu a vlivu člověka na ni, ale filosofickým dílem, jež pojímá dané téma jako morální problém. To znamená, že některé faktické informace, jež Garvey uvádí, je třeba ve světle nových poznatků aktualizovat, ale filosofický obsah jeho knihy a návrhy na řešení situace jsou nejen stále platné, nýbrž vyznívají nyní naléhavěji než před deseti lety. O existenci klimatické změny a vlivu člověka na ni lze totiž dnes pochybovat ještě méně než tehdy, avšak lidstvo mezitím udělalo pro řešení ekologické krize žalostně málo a vyhlídka na katastrofu nabyla ještě reálnějších obrysů. Vzhledem k tomu, že téma se tak či onak týká nás všech, je rovněž záslužné, že James Garvey napsal svou knihu velmi přístupným stylem.
Přeložila Alžběta Vargová

Kniha je věnována Tertullianovi z Kartága (3. stol. po Kr.), jednomu z prvních latinsky píšících raně křesťanských autorů, a jeho názorům na lidskou duši, jež byly do značné míry ovlivněny stoicismem. První studie se zabývá Tertullianovým pojetím lidské duše jako těla svého druhu (corpus sui generis); druhá zkoumá jeho představy o původu a předávání této tělesné duše, jež je v posledku „odnoží“ (tradux) duše Adamovy, z rodičů na jejich potomky. Kniha je doplněna exkursem o traducianismu v rané církvi a českým překladem vybraných kapitol Tertullianova spisu De anima.

Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou „nečasovou úvahu“, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou roli filologů jakožto vychovatelů, protože podle něho ukazují jen falešně idealizovaný obraz klasičnosti. Zároveň tento titul zastřešuje Nietzschovy drobnější filologicko-filosofické práce (Homér a klasická filologie, Pět předmluv k pěti nenapsaným knihám), v nichž se antika pro Nietzscheho stává živnou půdou k úvahám o moderní společnosti a kultuře a které dokreslují jeho ranou filosofii, formulovanou v té době ve Zrození tragédie z ducha hudby a v Nečasových úvahách. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší v příloze rovněž překlad čtyř dopisů, které se váží k vydání Nietzschovy knihy Zrození tragédie a přinášejí také ohlédnutí za jeho „filologickou“ kariérou.

Přeložili a nové opravené vydání připravili Pavel Kouba a Petr Kitzler.

Na druhém svazku Senekových tragédií se podílely Eliška Poláčková (předmluva „Divadlo v Senekově době“) a Daniela Čadková (překlad tragédie Šílený Herkules) z Oddělení antické kultury a její recepce KKS.

Tématem knihy je recepce Bible u jednoho z nejvý­znamnějších křesťanských apologetů 2. století, Justina zvaného Filosof či Mučedník. Úvodní kapitoly se věnují jeho životu a dílu, a rovněž kontextu apologetické lite­ratury 2. století, který je pro jeho dílo neodmyslitelný. Autorka se snaží zachytit Justinův význam v jeho době i jeho vliv na další křesťanské myslitele: autora evange­lijní harmonie Tatiana, „hereziologa“ Eirénaia z Lyonu či apologetu a teologa Tertulliana. Jakožto svědek Bible kolem poloviny 2. století je Justin významnou posta­vou – zachovalo se od něj poměrně rozsáhlé dílo, které obsahuje více než 300 citací z hebrejské Bible ve znění Septuaginty. Kromě toho u něj pod názvem „vzpomínky apoštolů“ najdeme řadu odkazů na Ježí­šovy výroky a narativní látky z evangelií. Jak vnímal Bibli tento vzdělaný muž, který si křesťanskou víru zvolil jako „pravou filosofii“? Nakolik významným impulsem pro formování kánonu byla polemika proti Markiónovi a gnostickým výkladům Písma? Závěrečná kapitola se věnuje prvnímu křesťanskému výkladu Žalmu 22 v jednom z Justinových nejznámějších děl, Dialogu se Židem Tryfónem.

Kniha je vůbec první monografii, která v systematické podobě reflektuje teoretické dílo Egona Bondyho. Klade si za cíl analyticky postihnout všechny významné části Bondyho teoretického díla. Tomu odpovídá jak struktura práce, tak struktura kolektivu domácích i zahraničních autorů, který zahrnuje filosofy, orientalisty, politology, historiky či bohemisty.

K etické koncepci Ágnes Hellerové
Kniha se věnuje tématu vztahu univerzálního a partikulárního, který je jedním z charakteristických rysů etického díla významné filosofky Ágnes Hellerové. Hellerová je bývalou členkou marxistické „budapešťské školy“, žačkou Györgyho Lukácse, která od roku 1977 žila a pracovala v Austrálii a poté v USA. Po revolučních událostech ve střední Evropě se v roce 1989 vrátila do Maďarska, kde pokračuje ve filosofické práci i ve společenské kritice. Kniha dokládá, jak Hellerová ve vývoji své etické koncepce klade stále větší důraz na pluralizaci způsobů realizace individuálního étosu.

Kniha Profesorská republika. Osobnosti FF UK v meziválečném Československu vznikla jako doprovodná publikace stejnojmenné výstavy uspořádané na podzim 2018 na FF UK u příležitosti 100. výročí obnovení české státnosti ve formě republikánského a demokratického Československa. Z pražského univerzitního prostředí vzešli T. G. Masaryk, první prezident republiky, i Edvard Beneš, ministr zahraničních věcí a Masarykův nástupce v prezidentském úřadě, pedagogové FF UK se během dynamického dvacetiletí první republiky (1918-1938) objevovali mezi politickými představiteli, diplomaty, státními úředníky a veřejnými intelektuály. Prostřednictvím biogramů jsou v knize představeny takřka tři desítky mužů a žen, přičemž na náš seznam je nutně výběrový a řada vynikajících jmen samozřejmě chybí. Záměrem bylo připomenout alespoň některé osobnosti, které svým životem a fakultním angažmá propojovaly první republiku s bývalým Rakouskem-Uherskem i Československem restituovaným po druhé světové válce, neboť tak mohla vyniknout často vytěsňovaná kontinuita zdejších intelektuálních tradic, z nichž vyrůstá naše společná česká a evropská identita i přináležitost k západnímu civilizačnímu okruhu.

Text se zaměřuje na duchovní základy české státnosti a smyslu českých dějin, k nimž se Československá republika zejména myšlením a jednáním svého klíčového zakladatele Tomáše G. Masaryka, jež vycházely z jeho pojetí české otázky, přihlásila a náš stát dosud hlásí. Pojednání vychází z filosofického významu Masarykova pojetí českých dějin v souvislostech české státní ideje. Z tohoto zorného úhlu se zabývá duchovně zásadními osobnostmi rozhodujících epoch a zlomových událostí českých, respektive československých dějin. V závěru se výslovně dotýká aktuálních dějinných souvislostí.