Pravicový a levicový libertarianismus – teorie, koncepce, témata

Pořádá Oddělení politické filosofie výzkumu globalizace, Filosofický ústav AV ČR

Více

Program

10:00 -10:15 Zahájení

Panel 1) Llibertariánské pohledy

10:15 – 11:45

Libertariánský pohled na teorii tržního selhání

— Prof. Josef Šíma, Ph.D., Metropolitní universita Praha

Libertarianismus v kontextu minimalistické teorie nabytí

— Mgr. Matěj Křížecký, Katedra filozofie a společenských věd, FF UHK

Metodologie, normativita, kognice: strategie obhajoby otevřené společnosti

— Doc. Mgr. Pavel Dufek, Ph.D., Katedra politologie, FF UHK

Polední přestávka: 11:45 – 13:00

Panel 2) Podoby libertarianismu

13: 00 – 15:00

Renesance liberalismu? Klasický liberalismus, libertariánství a papežské sociální encykliky

— Ing. Tomáš Nikodym, Ph.D. Metropolitní univerzita Praha

K etickej neutralite minimálneho štátu

— doc. Mgr. Ciprian Turčan, Ph.D. Katedra etiky a estetiky, Filozofická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Levicový libertarianismus: vymezení a rozbor

— Ing. Mgr. Martin Brabec, Ph.D., Oddělení politické filosofie a výzkumu globalizace, FLÚ AV ČR

Abstrakty

Abstrakty příspěvků:

Libertariánský pohled na teorii tržního selhání

— Prof. Josef Šíma, Ph.D., Metropolitní universita Praha

Jeden z nejčastějších důvodů pro ospravedlnění státních zásahů je tzv. selhání trhu, jenž je používán i mezi autory, kteří se hlásí k protržním myšlenkovým směrům. K odstranění tohoto „selhání“ jsou následně navrhovány a uskutečňovány politiky tvořící velkou část dnešních aktivit státu – od ochrany životního prostředí po politiky ochrany hospodářské soutěže. Politicko-ekonomická teorie vycházející z libertariánských principů musí však tuto podobu obhajoby použití státní moci odmítnout. V příspěvku bude vysvětleno, v čem je mylné standardní chápání konceptu konkurence a efektivnosti trhu – a následně i celá teorie tržního selhání – a jak vypadá alternativní pohled na tyto společenské jevy, který nabízí teorie důsledně aplikující koncept self-ownership v jeho relevantních implikacích.

Libertarianismus v kontextu minimalistické teorie nabytí

— Mgr. Matěj Křížecký, Katedra filozofie a společenských věd, FF UHK

Příspěvek je zaměřen na analýzu „Anarchie, stát, utopie“ Roberta Nozicka a knihy Michaela Otsuki „Libertarianism without inequality“. Tyto texty byly vybrány, protože se odkazují (alespoň do určité míry) na Johna Locka a jeho pracovní teorii nabytí majetku (the labour theory of appropriation). Prozkoumány budou především koncepty práva na sebe vlastnění (the right of self-ownership) a role Lockeova Provisa (spolu s jeho odlišnými interpretacemi) v obou koncepcích. Tato analýza odhalí problémy, kterým obě koncepce čelí, když se pokoušejí skloubit Proviso s právem na vlastnění sebe sama. Ve druhé části příspěvku je jako možné řešení těchto problémů představena minimalistická teorie nabytí, kterou doktor Gabriele Contessa rozpracoval ve svém článku „The Minimalist Theory of Appropriation“. Tato teorie je odvozena z Lockova argumentu se žaludem (Locke II, 28). Contessa argumentuje, že práce není tím rozhodujícím aspektem, přisuzujícím legitimitu nabytí vlastnictví žaludu. Práci, ve své teorii, nahrazuje existenčním minimem (subsistence). Právě tento nárok na zachování sebe sama určuje legitimitu nabytí majetku a konstituuje tak přirozené právo na majetek. Výhodou této teorie nad teorií Johna Locka tkví v její jednoduchosti a sebe-limitaci. Třetí část příspěvku se věnuje aplikaci minimalistické teorie v kontextu libertarianismu. V této části je demonstrováno, jak aplikace minimalistické teorie řeší všechny problémy identifikované analýzou z první části příspěvku, a jaké implikace z toho použití plynou.

Metodologie, normativita, kognice: strategie obhajoby otevřené společnosti

— Doc. Mgr. Pavel Dufek, Ph.D., Katedra politologie, FF UHK

Idea otevřené společnosti tvoří významný pilíř liberální politické filosofie a některé její verze (např. ta
hayekovská) bývají řazeny poblíž libertarianismu. V příspěvku mi nepůjde o určení, zdali je taková
kategorizace oprávněná, byť na některé interakce s „opravdickým“ libertarianismem poukážu. Cílem
není primárně ani reprodukce klasických či nejznámějších zdůvodnění žádoucnosti otevřené
společnosti, byť i ty budou v pozadí přítomny. Pokusím se nastínit, z jakých dalších stran lze k ideji (či
ideálu) otevřené společnosti dojít, pokud je cílem výzkumníka formulovat neautoritářskou politickou
teorii, jejímž protějškem je podobně neautoritářská forma společenského soužití. Konkrétně se jedná
o metodologickou debatu o realismu a utopismu v politickém myšlení; tradiční filosofické výměny o
zdrojích normativní legitimity politického rozhodování; a analýzu podmínek fungování demokracie
v pojmech individuální a kolektivní kognice. Otevřená společnost se v tomto průsečíku jeví jako
životaschopný projekt, který se může opřít jak o robustní intelektuální základnu, tak o prakticko-
politickou zkušenost.

Renesance liberalismu? Klasický liberalismus, libertariánství a papežské sociální encykliky

— Ing. Tomáš Nikodym, Ph.D. Metropolitní univerzita Praha

Příspěvek se bude zabývat myšlenkou „renesance liberalismu“, která se objevuje v díle Miloslava Skácela (1914–1974). Základní Skácelovou úvahou bylo, že principy svobody definované v díle F. A. Hayeka a W. Röpkeho připomínají principy papežských sociálních encyklik. Zatímco Skácel myšlenku bohužel dále podrobněji nerozvinul, tento příspěvek si klade za cíl v krátkosti představit a analyzovat vztah dílčích liberálních/libertariánských tradic k sociálním encyklikám (Rakouská škola [F. A. Hayek, L. Mises], Freiburská škola [W. Röpke, W. Eucken] a současné libertariánství [T. Woods, J. Hülsmann, G. North]) a zároveň identifikovat styčné body mezi libertariánstvím a sociálními encyklikami. Obdobná analýza bude provedena i v otázce pojetí svobody. Důraz bude kladen zejména na encykliku Libertas Praestantissimum (1888) Lva XIII., ve které je definováno katolické pojetí svobody, které se později promítlo i do sociálního učení.

K etickej neutralite minimálneho štátu

— doc. Mgr. Ciprian Turčan, Ph.D. Katedra etiky a estetiky, Filozofická fakulta, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre

Myšlienky etickej neutrality a minimálneho štátu patria k základnej normatívnej výbave filozofie libertarianizmu. Predovšetkým pravicový libertarianizmus vychádza z predpokladu, že minimalizmus štátu, t.j. jeho obmedzenie na zaistenie bezpečnosti a prirodzených práv jednotlivcov, je dostačujúcou podmienkou jeho etickej neutrality. Zámerom konferenčného príspevku je kriticky problematizovať tento „samozrejmý “ vzťah medzi obidvoma kategóriami a argumentačne spochybniť etickú neutralitu minimálneho štátu, odhaliť ju ako nepostačujúcu a neudržateľnú v inštitucionálnej praxi. Príspevok bude rozlišovať medzi tzv. silnou požiadavkou etickej neutrality štátu v negatívnom zmysle a tzv. slabou neutralitou formulovanou pozitívne a pokúsi sa ukázať, že tá prvá je nerealistickým projektom, že snaha o jej uplatnenie by znamenala popretie samotnej podstaty politiky a politického spoločenstva. Zámerom je načrtnúť a vyzdvihnúť možnosť protichodnej pozitívnej koncepcie etickej neutrality, t. j. aby štát aktívne podporoval možnosti a podmienky dobrého života a robil ich egalitárne prístupné pre všetkých, v čo najväčšej možnej miere a bez teleologického rozdielu. Takáto koncepcia by mohla nájsť svoje teoretické ukotvenie v ľavicovom libertarianizme.

Levicový libertarianismus: vymezení a rozbor

— Ing. Mgr. Martin Brabec, Ph.D., Oddělení politické filosofie a výzkumu globalizace, FLÚ AV ČR

Příspěvek předkládá koncepci levicového libertarianismu jakožto svébytné teorie spravedlnosti, která kombinuje radikální princip plného sebevlastnictví s přísně rovnostářským přístupem k distribuci přírodních zdrojů. Nejprve vymezuje tuto teorii jak vůči pravicovému libertarianismu, s nímž sdílí důraz na koncept sebevlastnictví, individuální svobodu a nedotknutelnost osoby, tak i a vůči tradičnímu rovnostářství, kterému často schází robustní ochrana osobní autonomie. Dále se zaměří na zkoumání různých modelů nakládání s nezkrácenými přírodními zdroji – od kolektivního společného vlastnictví až po systémy jednostranného přivlastňování podmíněného kompenzací, jako je georgistické zdanění nebo platba do společného fondu. Cílem je představit levicový libertarianismus jako udržitelnou a vnitřně konzistentní formu libertarianimu, schopnou řešit sociální, politické i etické výzvy současné společnosti.