Konference se zaměří na roli rukopisné kultury v exilových komunitách různého náboženského zázemí v raném novověku, se zvláštním důrazem na dvacátá a třicátá léta 17. století. Konkrétně bude zkoumat, jak bylo psané slovo využíváno k udržování, předávání a přetváření kolektivní i individuální identity v podmínkách vyhnanství a náboženských konfliktů. Diskuse se zaměří na různé formy rukopisné produkce, jako jsou osobní zápisníky a záznamy, sbírky kázání, prorocké a chiliastické spisy, polemické traktáty a historické kompilace, a to v kontextu institucionálních rámců i domácího prostředí. Zvláštní pozornost bude věnována samotnému aktu opisování, který bude nahlížen nejen jako praktický prostředek přenosu textů v prostředí s omezeným přístupem k tisku, ale také jako praxe se symbolickým významem a ekonomickou hodnotou. Opisy mohly sloužit jako potvrzení tradice, jako prostředek a strategie, jak se vyrovnat se ztrátou domova a víry. Zadávání opisů navíc mohlo fungovat jako forma sociální podpory, která poskytovala zaměstnání a obživu těm, kdo v exilu přišli o prostředky k životu. Zkoumáním těchto praktik si konference klade za cíl objasnit specifické textové korpusy exilu i širší otázky komunikace, jako je paměť, autorství a textová identita v podmínkách nucené migrace.
Návrhy příspěvků spolu se stručným životopisem zasílejte prosím do 30. října 2025 na adresu:
