Obrana ústavnosti

Sociologické osvícenství není teoretický všelék moderní společnosti, ale naopak skeptické připomenutí toho, že žádná léčba společnosti teoretickým věděním není možná. V tomto rámci lze také tzv. českou otázku přeformulovat jako kritickou analýzu toho, jak funguje v naší zemi právo a politika a jaký vztah si tato země vytvořila k evropské a globální společnosti. Jde o pragmatickou otázku konkrétní politické kultury a toho, "jak se co dělá", kterou nelze ji rámovat silnými slovy o "dějinném údělu", "národním duchu" nebo "historickém poslání". Takový přístup vyžaduje radikální přehodnocení pojmu ústavní a politická kultura. Tímto pojmem se zde nemyslí totalita národní kultury, ze které by konkrétní právní a politická kultura musela vycházet, ale pouze specifické politické praktiky a způsoby, jakými se například definuje vztah mezi vládou a opozicí, provoz stranické politiky nebo předvolební boj. V této kultuře také panuje neustálé napětí mezi principiálními spory a každodenním politickým provozem, takže sem patří i schopnost v této konkrétní době a v podmínkách post-nacionální politiky v rámci našeho státu prosazovat a hájit principy občanských svobod a práv, omezené vlády, ústavního státu a zastupitelské demokracie, jejichž platnost a přesvědčivost vždy a všude byla, je a bude v sázce.