Měl Sókratés přátele? Filosofie a přátelství u kořenů Evropy

Přátelství je obvykle chápáno na způsob antropologické konstanty, tedy jako všeobecně rozšířený a interkulturně srozumitelný vztah, jenž nicméně vyrůstá z individuálních a rozumově obtížně postižitelných vzájemných sympatií. Ve starém Řecku ovšem hrálo přátelství roli významné a formálně zakotvené společenské i politické instituce. V počátcích naší kultury tak nacházíme dnešnímu čtenáři obtížně přístupný fenomén několika druhů "přátelství", mezi nimiž Řekové pečlivě rozlišovali. Zvláštní význam pak celý problém získává na filosofické půdě, neboť filosofie se zrodila v lůně řecké kultur jakožto "přátelství s moudrostí". Rozumíme tedy vůbec oné typicky řecké perspektivě, na jejímž základě se zrodilo sebevědomé evropské lidství? Tuto otázku budeme zkoumat na postavě Sókrata, jenž měl snad nejvíce přátel ze všech, možná ale, že jen jediného?