Archiv publikací

Kolektivní monografie Figurace paměti analyzuje způsoby, jimiž se obyvatelé českých zemí v minulých dvou stoletích vztahovali k postavě Jana Amose Komenského. Kolektivní, resp. sociální paměť chápe jako rozsáhlý soubor kulturních praxí, s jejichž pomocí společenství generují významy, organizují svou historickou zkušenost, vytvářejí si představy o sobě, a zajišťují tak současně i svou kontinuitu a koherenci. Práce vychází z konceptu „míst paměti", jak jej v polovině 80. let 20. století založil Pierre Nora, reflektuje však i zásadní posuny, jichž tento koncept doznal v rámci paměťových studií během následujících desetiletí. Kniha je vybavena barevnou obrazovou přílohou (16 str.) a třemi rejstříky.

Jan Hus (um 1370-1415) war für die katholische Kirche ein Häretiker. In Vielem versinnbildlicht er die Epoche des Spätmittelalters: In der Bemühung, die durch das Große Abendländische Schisma erschütterte Kirche in ihren Urzustand zurück zu setzen, entwirft er ein Reformprojekt, das über die Grenzen des Mittelalters hinaus weist. Sein Feuertod auf dem Konstanzer Konzil 1415 hat ihn zum Märtyrer gemacht. Die Darstellung zeigt Jan Hus in seiner Zeit: Er wird als spätmittelalterlicher Gelehrter und Prediger untersucht, sowie als öffentlich engagierter Intellektueller. Was genau hat ihn auf den Scheiterhaufen gebracht? Als Antwort auf diese Frage entsteht ein mit historischen Argumenten untermauertes Bild von Jan Hus, das die Ereignisse in Böhmen in die europäischen Zusammenhänge einordnet. Das Buch ist ein aktueller Beitrag zum Jubiläum des Konstanzer Konzils.

This book provides a critical introduction to Heidegger's impact on psychiatry and psychology, and has a focus on the application of his philosophy to psychiatry. This is a complete revision of Heidegger's existential philosophy in the light of psychopathological phenomena. Readers will find here a philosophical inquiry into the problem of mental disorder, which shows Heidegger's own philosophy in a new light, uncovering both its strengths and its weak points. The author maps not only Heidegger's interaction with psychiatric thought, as depicted in his Zollikon Seminars, but also his influence on Swiss phenomenological psychiatry. The work treats Heidegger in a critical way, taking the phenomenon of mental disorder as a touchstone on which Heidegger's thought is tested. The results of such a critical examination are important, not only for a better understanding of psychopathological phenomena, but also for a new understanding of Heidegger's approach to human existence. This work treats the phenomenon of mental disorder as a philosophical problem that reflects the ontological character of human existence. Heidegger's approach to mental disorder is confronted with the conceptions of Foucault, Deleuze and Guattari in a novel way. The book is more than just an historical overview as it highlights the limits of phenomenological thought in the area of psychiatry and it shows a possible way of moving beyond them. This is a philosophical work with an interdisciplinary range. Scholars of philosophy and those in the growing field of philosophy of psychiatry, as well as those with an interest in Heidegger Studies will be particularly interested in this work.

Kniha rozhovorů s filosofem Michaelem Hauserem se zabývá závažnými otázkami naší doby, ve které se vyhrocují rozpory současného socioekonomického a kulturního systému. Rozhovory, vznikající mezi lety 2007 a 2014, jsou svědectvím o nesnadném narušování různých podob dogmatismu a ideologických příběhů, podle nichž se kapitalismus jeví jako přirozený řád společenského světa a postmodernismus představuje poslední kapitolu kulturních dějin. Pokusy o radikální kritiku a formulaci alternativ v podobě emancipačních projektů (komunismus) jsou stále vnímány jako nebezpečné a scestné, anebo jako donkichotské kopání motykou do žuly. Přestože jsme svědky postupného vyčerpávání postmoderních podnětů, k nástupu nové myšlenkové a kulturní konfigurace dosud nedošlo a nevidíme ani její určitější obrysy či jasné pojmy.

Kniha nahlíží rozporuplný konec panování římského císaře a českého krále Rudolfa II. Habsburského z mnoha úhlů a v různých kontextech. Velká pozornost je věnována otázkám církevně-politickým, kulturním i vojenským, zejména vpádu Pasovských roku 1611. Hlavní osou tohoto pozdně rudolfinského příběhu ovšem zůstává Čtrnáct pražských mučedníků z františkánského kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze, jejichž násilná smrt stále podněcuje živé debaty historiků a teologů i představitelů různých křesťanských tradic v dnešní České republice. Autorsky se na této kolektivní monografii vedle Petra Hlaváčka jakožto editora podíleli i Jaroslava Hausenblasová, Zdeněk Munzar, Martin Elbel, Tomáš Sterneck, Bonaventura O. Čapek, Petr R. Beneš, Pavel B. Kůrka, Ota Halama, Michal Šroněk, Petr Adámek, Olga Kotková, Eliška Zlatohlávková, Oldřich Chládek, Marie Opatrná, Štěpán Vácha a Martin Zlatohlávek.

Jedním z dosud málo reflektovaných fenoménů pozdního středověku je kult Čtrnácti sv. Pomocníků, který výrazně ovlivňoval přinejmenším středoevropské spirituální klima 13. až 16. století. Kult zpočátku variabilní světecké skupiny, složené převážně ze starokřesťanských světců a světic, se od 14. století intenzivně šířil ze svého centra mezi Kremží, Pasovem, Řeznem a Brixenem do dalších rakouských, bavorských a franckých oblastí. Své definitivní ukotvení získal na základě údajných zjevení Dítěte Ježíše a Čtrnácti sv. Pomocníků, k nimž došlo v letech 1445/1446 na území cisterciáckého opatství Langheim v Horních Francích v bamberské diecézi. Od tohoto okamžiku, kdy se také zrodilo slavné poutní místo Vierzehnheiligen, se kult rychle šířil všemi směry, takže na začátku evropských reformací se vyskytoval v rozsáhlé oblasti od Dánska po Itálii a od Francie po Uhry. Navíc výrazněji než jiné obdobné kulty vzbuzoval zájem společenských elit, včetně těch aristokratických a intelektuálních. Práce se zabývá jak vznikem, tak šířením kultu Čtrnácti sv. Pomocníků, jakož i analýzou fungování hlavních poutních center kultu v Horních Francích a Durynsku, ale i v severozápadočeské Kadani, podporované aristokratickým rodem Hasištejnských z Lobkowicz. Samostatná kapitola je věnována expanzi kultu do dalších regionů Evropy, zejména pak výběru artefaktů reprezentujících zmíněnou christocentrickou dimenzi tohoto fenoménu. Monografie je koncipována jako interdisciplinární, s širokým využitím literárního a ikonografického materiálu z širší střední Evropy.

Čtyři čeští státníci, čtyři rozhovory, čtyři unikátní pohledy na novodobé dějiny. Kniha rozhovorů s Václavem Klausem, Petrem Pithartem, Pavlem Rychetským a Milošem Zemanem vychází při příležitosti 25. výročí sametové revoluce v Československu. Rozhovory mapují nejen vzpomínky těchto osobností na listopad 1989 na klíčové milníky posledního čtvrtstoletí (ekonomická transformace, rozpad Československa, vstup do Evropské unie, posuny ve stranickém systému, role Václava Havla), ale přinášejí i zamyšlení, co nám 25 let svobody přineslo i vzalo.

Soubor jedenácti studií z pera kolegů a žáků prof. PhDr. Františka Šmahela, DrSc, dr. h. c. mult., je sondou do detailu středověkého dne, který mnohdy uniká pozornosti i možnostem výzkumu. Studie zaměřené na různá středověká prostředí se tohoto detailu dotýkají a zároveň upozorňují na limity dochovaných pramenů i badatelských kapacit.

Kniha pojednává o romské emigraci z České republiky v letech 1997–2004, k čemuž využívá pojmové instrumenty moderní politické filosofie. Na pozadí situace Romů ve střední Evropě je tu zkoumána problematika hromadné emigrace, která svým charakterem odhaluje limity moderní politické filosofie a nutí k její kritické revizi.

Kniha představuje první ucelenou interpretaci politického myšlení Slavoje Žižka. Vytváří jednotící výkladovou linii, která vytýká nejdůležitější momenty Žižkovy politické teorie, jež jsou rozptýlené v jeho početných knihách o filosofii, psychoanalýze, politice, masové kultuře. Nakolik je to možné, pokouší se autorka vyhnout lacanovské terminologii a látku podat srozumitelným způsobem.