Publikace

L. Kvasz: Aristotelova fyzika ve světle Patočkovy interpretace

M. Petrufová Joppová: Spinoza, Einstein a fyzika ako „scientia intuitiva“

M. Fapšo: Nietzsche a kontrafaktuální dějiny jako kardinální otázka historie

V. Kolman: Rezkova věcnost a její techniky

D. Rybák: Vzpomínka bez paměti. Smrt jako mezní fenomén života v Husserlově fenomenologii

R. Kočandrle: Nebeská sféra v Parmenidově kosmologii

 Recenzní studie

M. Kokeš: K metodologii antisthenovských studií: Diogenovský kynismus jako způsob života

Polemiky

M. Zouhar: Možné svety, naratívna fikcia a autofikcia. Odpoveď Petrovi Koťátkovi

S. Spodniak: K otázke racionality sebausmrtenia

Recenze

L. Hanovská: Flusserova pozdní antropologie a bezradnost vědy

O. Sikora: Martin Bojda: Filosofie německého osvícenství

M. Vaculínová: Korespondence Jana Marka Marciho z Kronlandu

J. Josl: Ondřej Dadejík: Na okrajích umění. Kapitoly z rozostřené hranice mezi uměním a životem

N. Vranková, B. Balogová: Gilles Lipovetsky: Říše pomíjivosti. Móda a její úděl v moderních společnostech

Různé

F. Gahér: Spomienka na profesora Pavla Cmoreja (1937–2025)

Druhá křížová výprava z roku 1421 byla jednou z největších vojenských akcí katolické Evropy proti husitům. Navzdory velkolepým přípravám a účasti tisíců bojovníků tažení selhalo. Otázku, proč se tak stalo, si kladli doboví kronikáři i pozdější historikové. Publikace nabízí dosud nejucelenější zpracování okolností a průběhu druhé protihusitské kruciáty, založené na rozsáhlém studiu pramenů včetně dosud neznámých nebo přehlížených textů. Výprava se ukazuje jako mezník v organizaci, propagaci i strategických úvahách o válce proti husitům.

Svazek zpřístupňuje badatelům poněkud nedoceněný pramen z počátku 16. stolení. Jde o soupis písemností uložených v archivu České koruny na Karlštejně, který se rozhodly sepsat šlechtické stavy po dokončení zemského zákoníku zvaného Vladislavské zřízení zemské. Vzniklý inventář je v českých dějinách znám pod označením Registrum na deset truhlic s privilegii Českého království. Po bližším prozkoumání dokumentu však pochopíme, že soupis nebyl chápán jako registrační pomůcka, ale vyjadřoval představy českých stavů o státoprávní podobě České koruny. Pro české stavy byl dostupným přehledem práv a privilegiích českého krále, o rozloze České koruny i o smlouvách českých a evropských panovníků. Po obnově České koruny (1490) se české stavy k tomuto státoprávního odkazu lucemburských králů přihlásily a považovaly za svůj úkol, dbát nad jeho dodržováním. Jinými slovy ve jménu „zemského dobrého“ žádaly na panovníkovi, aby daná ustanovení respektoval a dodržoval. Šlo pro ně o jakýsi thesaurus, k němuž bylo možné se vracet, argumentačně se o něho opřít a využít ho, a přístup k němu měl nejen král, ale i představitelé stavů.

Smysl pořízení Registra je vysvětleno v obšírné, česky psané předmluvě, která je dedikována králi Vladislavovi II. (1501, 1502). Evidované dokumenty jsou seřazeny podle jejich uložení v „deseti truhlicích“ a zaznamenány formou stručného česky psaného regestu s uvedením ročního data. Rozsah i kvalita zápisů je různá. Praktické důvody patrně vedly stavy k pořízení překladu Registra do němčiny (1503, 1505), ale již bez předmluvy. Soupis se zřejmě opravdu stal zásadním dokladem ke státoprávním poměrům České koruny, o čemž svědčí množství zachovaných opisů pořízených do poloviny 18. století, dnes roztroušených po různých knihovnách a archivech nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí. Z českých variant Registra se nám podařilo dohledat 23 rukopisů, německých rukopisů evidujeme deset. Při pokusu o bližší identifikaci evidovaných listin jsme zjistili, že cca 80–85 % písemností zaznamenaných v Registru na deset truhlic je dodnes dochováno v Národním archivu ve fondu Archiv Koruny české. Zdá se tedy, že opatření stavů ohledně zachování podoby středověkého archivu České koruny byla účinná. Vzhledem k tomu, že české regesty byly vytvořeny k latinským či německým originálům, a dále byly přeloženy do němčiny, přináší text i důležité informace k vývoji českého i německého jazyka v kancelářských kruzích. Ze všech naznačených důvodů jsme se proto rozhodli s tímto pozoruhodným dokumentem seznámit nejen širší historickou, ale i bohemistickou a germanistickou lingvistickou obec.

Edice respektuje českou a německou variantu Registra a je proto rozdělena do dvou částí. Obě jsou uvedeny shodnou vysvětlující studií a nezbytnými edičními poznámkami. Výchozím textem české varianty je rukopis zachovaný v knihovně zámku Maleč (pod sign. 2026), v edici rukopis A; z německy psaných rukopisů byl za základ edice použit rukopis uložený v Moravské zemské knihovně (sign. MK-037), v edici rukopis C.

V této knize vás autor provede cestou zkoumání povahy mysli, mozku a vědomí. Je vaše mysl jen elektrochemickým cirkusem ve vašem mozku? Nebo je tu něco víc? Připravte se na to, že vás autor vtáhne do světa, kde se mysl nachází všude, dokonce i ve stromech, písku na pláži, a nebo třeba ve vašem vysavači.

S vtipem a srozumitelností, díky nimž složité filozofické myšlenky zpřístupní i vaší babičce, vás tato kniha zve na intelektuální dobrodružství, které možná změní váš pohled na sebe sama i svět kolem vás. Pokud jste někdy pochybovali o svém místě v kosmu, nebo prostě jen hledáte knihu, která vám rozproudí mozkové závity, právě jste ji našli.

Společným jmenovatelem oligarchů napříč dějinami je, že jsou definováni bohatstvím, které vytváří jejich moc a zároveň je vystavuje hrozbám. Jejich úsilí o bohatství se liší v závislosti na hrozbách, kterým čelí, včetně toho, jak přímo se podílejí na donucování, na němž jsou založeny všechny majetkové nároky, a zda jednají samostatně nebo kolektivně. Z těchto variant vyplývají čtyři typy oligarchie: válečná, vládnoucí, sultanistická a občanská. Vysoce aktuální kniha zkoumá případy oligarchie v různých dobách i na různých místech ve světě.

Publikace vychází ve zbrusu nové grafické podobě řady.

Kniha ke stažení

Kniha filosofky Alice Koubové a literární dokumentaristky Barbory Baronové se zabývá tématem společenské odolnosti, a to prostřednictvím série rozhovorů s osobnostmi současné české společnosti.

Úvod Alice Koubové představuje základní kontext tématu společenské odolnosti – komplexnost konceptu resilience, jeho teoretické pozadí, akademické zdroje, ale také motivaci pro výběr hlasů pro tuto publikaci.

Autorky pak ve čtrnácti rozhovorech s patnácti respondenty a respondentkami (Klára Šimáčková Laurenčíková, Simona Bagarová, Anna Kárníková, Eva Fraňková, Adriana Světlíková, Zuzana Čepelíková, Daniela Vodáčková, Benedikt Vangeli, Pavla Holcová, Lukáš Houdek, Alica Sigmund Heráková, Saša Uhlová, Kateřina Šimáčková, Pavel Houdek a Jiří Šedivý) společně otevírají témata krize, sociální změny, systémových opor, strategií zvládání nenadálých událostí, sociálních vazeb, hodnot nebo kultury s přihlédnutím k tématu odolnosti, a to v rámci oblastí psychologie, ekonomie, práva, vzdělávání, obrany, médií, péče, ekologie, sociální práce, vztahu k menšinám, dezinformací, kultury, genderových témat či tématu nenávistných projevů, které jsou oblastmi zájmu zpovídaných osobností.

Na základě odpovědí, které primárně vycházejí z vlastní žité praxe a problémů, jimž osobnosti zahrnuté do tohoto projektu čelí, vyplývají z rozhovorů stěžejní aspekty odolnosti. V souvislosti s polykrizí současného světa se ukazuje, jak vysoce relevantní v rámci české společnosti téma odolnosti je.

Závěrečná kapitola knihy přináší analýzu pořízených rozhovorů, z níž vyplývá, že schopnost procházet nečekaně nepříznivými situacemi se významně opírá o mentální společenské nastavení, o zvykové postoje a kulturu vzájemných vztahů.

Český filosof Vítězslav Gardavský pracoval na knize v obtížných pracovních podmínkách během let 1972–1975, kdy mu bylo zapovězeno působit v oboru. Gardavský zde sice navazuje na řadu motivů ze svých předchozích dvou knih (Bůh není zcela mrtev, Naděje ze skepse), nicméně současně rozvíjí, na příkladu starozákonního proroka Jeremiáše, zcela původní úvahy, v nichž se pokouší rehabilitovat „proroka“ – a to nikoli jako osobnost, ale daleko spíše v jeho společenské funkci sociálního kritika. Vydání editora Ivana Landy se opírá o strojopisnou i rukopisnou verzi Gardavského knihy.

Apóha (dosl. „vyloučení“) je buddhistická sémantická teorie, pomocí které se buddhističtí nominalističtí filosofové pokoušeli vyřešit otázku statusu universálií. Zatímco indičtí metafyzičtí realisté tvrdili, že universálie (sāmānya) skutečně existují a jsou současně přítomny v mnoha různých věcech, podle buddhistů byly skutečné pouze jednotliviny (lakṣaṇa), universálie naopak chápali jako pouhé mentální koncepty, které nemají reálnou existenci. Indický buddhistický filosof Dignága (asi 480–540 po Kr.), jeho následovník Dharmakírti (asi 600–670 po Kr.) a další se domnívali, že například obecný termín „kráva“ označuje vše, co není ne-krávou. To znamená, že definovali krávu jako jednotlivinu, aniž by přijali pozici realistů, že termín „kráva“ je založen na obecném „kravství“, které je inherentně a věčně přítomné ve všech jednotlivých kravách.

Diskuse buddhistických nominalistů s jejich realistickými oponenty, které v Indii trvaly téměř šest set let, se někdy až pozoruhodně podobají debatám mezi středověkými realisty a nominalisty o problému universálií.

Nauka o apóze, v níž se silně prolíná sémantika, epistemologie i filosofie jazyka, patří mezi nejdůležitější a nejpropracovanější témata buddhistické filosofie vůbec.

Co je to rytmus? Jak rytmus zakoušíme a jak rytmicky žijeme? V jakém smyslu je skutečnost utvářená rytmicky? Jak lze rytmus definovat nejen jako princip organizace času, ale také prostoru? Čím se zabývá rytmická analýza? Jak spolu souvisejí vibrace, oscilace, cykly, periody, opakování, bubnování, vlnění, otáčení, fluktuace a uspořádání? Tyto a mnohé další otázky inspirovaly naše zkoumání rytmu, procházející napříč dějinami západního myšlení, napříč různými teoretickými disciplínami a životními i kulturními projevy. Rozhovory o rytmu tu vedeme s různými lidmi od Archilocha a Démokrita přes Platóna a Aristoxena až k Bachelardovi, Deleuzovi, Prigoginovi či Kode9. Procházíme přitom různými prostředími – vířícími shluky elementárních částic, vlnami na pobřeží, lidskými těly, babylónskými zahradami, hudebními zápisy, rušnými ulicemi a mnoha dalšími polyrytmickými svazky – a pokoušíme se zjistit, jak vypadá jádro rytmu.