Geografická evidence a sociální imaginace hranice

V průběhu 19. století se jako nedílná součást Komenského biografií ustavil topos jeho odchodu do exilu. Scéna „loučení s vlastí" se stala předmětem celé řady literárních a výtvarných representací, které ji stabilizovaly, kanonizovaly její základní komponenty a postupně ji symptomaticky dotvářely. Mezi jiným přitom tematizovaly i hranici, na niž byla scéna zpravidla situována. Hranice tu figurovala jako správně-geografická instituce, jež byla pro exulanty nejen sémanticky významná, ale také jednoznačně rozpoznatelná. Při bližším ohledání konkrétních textů a výtvarných artefaktů se však ukazuje, že geografická evidence hranice v řadě representací překvapivě absentovala a byla simulována narativní sugescí. Přednáška analyzuje vztah mezi sociálními a prostorovými aspekty v imaginaci hranice v 19. a první polovině 20. století a zamýšlí se nad sociální funkcí hranice a její geografickou evidencí.