Publikace

Jádrem tohoto svazku Numismatického sborníku jsou dvě studie, které doplňuje pět nálezových zpráv. Svazek obsahuje následující příspěvky: Jiří Militký – Maciej Karwowski, Schatzfund von Keltischen Münzen der Gruppe Biatec aus Potzneusiedl / Burgenland (Österreich); Jiří Lukas – Miroslav Hus, Sbírka českých raně středověkých mincí západočeského muzea v Plzni. Díl III. České a moravské denáry z 12. a počátku 13. století; Tomáš Smělý – Tomáš Hiltscher, Půlená čtyřiadvacetina statéru typu hlava / kolo z Podolí II (okr. Písek);  Miroslav Daňhel, Nálezy denárů císaře Traiana v Kozmicích (okr. Opava) a Kravařích (okr. Opava) ve Slezsku; Lenka Militká – Zdeněk Šámal, Nové nálezy římských mincí z Lipan (okr. Kolín); Jan Boublík – Tomáš Zavoral, Nález pražských grošů Jana Lucemburského a Karla IV. z Lázní Bohdaneč (okr. Pardubice); Jiří Fröhlich – Jiří Militký, Nález feniku pasovského biskupství z Písku (okr. Písek).

Ražba mince, jako základního platebního prostředku v rámci domácí i zahraniční směny, je v období raného středověku chápána jako jeden ze základních atributů státnosti. Otázkám spojeným se zahájením českého mincovnictví je věnována pozornost našich i zahraničních badatelů již bezmála 250 let. Hledání počátků ražby domácí mince připomíná detektivní příběh s množstvím indicií, ale jen s nepatrným množstvím přímých důkazů.

Základním pramenem poznání nejen počátků českého mincovnictví, ale rovněž ekonomických procesů probíhajících v rámci širšího prostoru raně středověké střední Evropy, zůstávají, při nedostatku písemných pramenů, nálezy mincí. Ty jasně dokládají, že již před zaražením domácí mince byla v obchodním styku v Čechách využívána s rostoucí intenzitou mince cizí. V průběhu 9. století to byly denáry ražené v mincovnách karolínské říše, od počátku 10. století mince z bavorských mincoven. Jsou důkazem, že se Čechy postupně stávaly součástí širšího ekonomického prostoru západní Evropy. Je proto logické, že rostoucí moc přemyslovského státu a jeho politické a kulturní ukotvení vedly v určitém okamžiku vývoje k nutnosti zahájení ražby vlastní mince.

Kniha Jiřího Lukase a Jana Videmana přináší nový pohled na užívání a funkci ražené mince v Čechách v průběhu 9. a 10. století a na základě prokazatelných skutečností odpovídá na otázky spojené se zaražením domácí mince. Koriguje rovněž některé obecně přijímané téze a staví před čtenáře nový obraz počátků českého mincovnictví. Její významnou součástí je vedle detailního soupisu a popisu raně středověkých mincovních depotů, ukrytých v průběhu 50.–70. let 10. století v oblastech střední a severní Evropy, rovněž katalog českých denárů tzv. staršího bavorsko-švábského (devítibodového) typu, ražených v Praze v průběhu 70. let 10. století.

Kniha je v češtině a v angličtině.

Kniha konfrontuje úvahy o díle Franze Kafky od třinácti autorek a autorů z šesti zemí a tří kontinentů. Kafkovo dílo je zde zkoumáno z perspektivy různých filozofických oborů: ontologie, epistemologie, filozofie jazyka, etiky, politické filozofie, filozofie literatury a estetiky. Formální a metodologická rozmanitost příspěvků je stejně bohatá: zahrnuje detailní interpretace vybraných Kafkových textů, analýzy charakteristických rysů rozpoznatelných napříč Kafkovým dílem, srovnání Kafky s jinými autory, diskuse s vlivnými kafkovskými interprety či úvahy o problému kafkovských adaptací. Texty jsou tematicky rozděleny do tří kapitol: Struktura světa a hranice poznání, Společenská realita a prostor morálního hodnocení a Fikční světy a způsoby vyprávění.

Kniha je v angličtině.

Karel Kosík (1926–2003) was one of the most remarkable Czech Marxist philosophers of the twentieth century. His reputation as a creative thinker is owed largely to his philosophical ‘blockbuster’ Dialectics of the Concrete, first published in Czechoslovakia in 1963. In reintroducing Kosík’s philosophy to English-speaking readers, we show that Kosík’s work is important not only as a leading intellectual document of the Prague Spring, but also as an original theoretical contribution with international impact that sheds light on the meaning of labour and praxis, cognition and economic structure, and revolution and the crises of modernity.

Kniha představuje v češtině nejmodernější systematické zpracování dějin indické filosofie od jejich počátků až po období novověku. Přes svou nespornou erudovanost je psána přístupně a čtivým jazykem. Oproti původnímu vydání je doplněna současnou odbornou literaturou a bohatým poznámkovým aparátem, který vychází ze stavu současného indologického bádání. V této podobě vychází kniha vůbec poprvé. K vydání připravili, doprovodné studie napsali a poznámkami opatřili Petr Kužel a Jiří Holba. 

Considering solidarity and mutual aid at the intersection of political philosophy and biology, made more urgent and prescient by the COVID-19 crisis, this book is grounded in the work of Catherine Malabou and takes her theories in creative new directions.

To think about solidarity mutual aid is to think about how we can and do live together, and how we might do so differently. Mutual aid is, in Peter Kropotkin’s famous formulation, a factor of evolution, but also a conscious political strategy undertaken by activists in times of crisis. While this combination of biology and politics has been a source of controversy, and even embarrassment, recent developments demand a rethink. The contributions in this volume aim to renew interest in the idea of mutual aid, and to consider how biological claims might be incorporated into political projects without appearing as essentialist constraints. They do so in dialogue with Catherine Malabou, whose work insists on the importance of the biological while rejecting any notions of biological determinism. They thus point to the necessity of solidarity and mutual aid for understanding our social life, while releasing them from the biological and symbolic chains in which they often appear. 

Politické strany jsou každodenní součástí života všech demokratických společností. Zprávy o jejich činnosti plní stránky novin, v televizích i v hospodách se diskutuje o jejich vzestupech a pádech, ambicích, záměrech, charakteru či programu. Nezřídka se také stávají terčem kritiky, stížností či přímo hněvu společnosti. Nabízejí se tedy zdánlivě jednoduché otázky:

K čemu jsou politické strany opravdu potřebné? Jakou nezastupitelnou funkci plní? Nemohli bychom se bez nich obejít?

Na podobně jednoduché otázky však málokdy existují jednoduché odpovědi. K otázce po smyslu a fungování politických stran lze přistupovat různými způsoby a z různých perspektiv. Jednu empirickou danost mají však tyto perspektivy společnou: politické strany hrály a hrají klíčovou roli v každé funkční moderní demokracii. Vlastně si neumíme (realisticky) představit, jak by vypadal demokratický politický systém bez stran – jejich role se proto skutečně zdá nezastupitelná. Předkládaná příručka, na níž se autorsky podíleli Matej Cíbik, Vladimíra Dvořáková, Petr Vymětal, Michal Pehr a Michel Perottino, mapuje důvody, proč se máme domnívat, že nejde o pouhý dojem či historickou nahodilost. Vedle toho se také pokouší podat přehled rizikových vlastností, které v sobě politické strany a idea stranictví od počátku nesou. Obojí by mělo přispět k pochopení „krize“ politických stran, o níž se dnes často mluví.

War Johann Karl Wezel zu radikal für seine Zeit? Dieser Frage widmete sich eine Tagung zum zweihundertsten Todestag des Spätaufklärers und Radikalrealisten im Jahr 2019, deren Beiträge im ersten Teil des vorliegenden Bandes enthalten sind. Sie nehmen Wezels satirisches, philosophisches, erzählerisches und dramatisches Werk sowie seine verlegerischen Erfahrungen in den Blick. Analysiert werden radikale Denk- und Darstellungsformen gleichermaßen: Es geht um Wezel als Radikalsatiriker und erzählenden Genealogen, um seine Auseinandersetzung mit unterschiedlichen Formen der Determination, um Karikatur und Groteske sowie die »instabile Ordnung« seiner Lustspiele. Der zweite Teil des Bandes erweitert die Perspektive auf andere Denker und Schriftsteller des langen 18. Jahrhunderts. Im Vordergrund stehen dabei unter dem Titel »Beziehungsgeschichten« ungewohnte Paarungen und andere teilweise randständige Autoren: Brockes und Herder, Uz und Schiller, Hegel und die Aufklärung sowie Wezel und Goethe. Wezel selbst konstatierte in Ueber Sprache, Wissenschaften und Geschmack der Teutschen 1781 – also vor 240 Jahren: »Wir haben Lehrbücher der Philosophie, aber keine Philosophie; viel Lehrer der Philosophie, aber wenig Philosophen. [...] Die Philosophie ist nicht mehr, was sie sein soll«. Das Wezel-Jahrbuch arbeitet weiterhin daran, diesem anhaltenden Notstand abzuhelfen, indem zum einen die Verdienste zu Unrecht vergessener Autoren bewahrt und zum anderen die engen diskursiven Verknüpfungen von Philosophie und Literatur in all ihren Facetten beleuchtet werden.

Kniha analyzuje složité a mnohdy nejednoznačné vztahy mezi Čínou a Ruskem a náročné koncepce, jež se pokoušejí tyto vztahy uchopit. Kniha je přínosná pro čtenáře globálních studií, politické filosofie a mezinárodních vztahů. Jedná se český překlad knihy, jež byla původně publikována v Cambridge s cílem oslovit evropské čtenáře. Autor knih prof. Lukin patří k výjimečným autorům, kteří jsou uznáváni jako znalci své problematiky jak v západních zemích, tak v Rusku a rovněž v Číně.  

Abdolkarím Sorúš je nejvýznamnějším soudobým perským islámským filosofem, jehož dílo je recipováno jak v muslimském světe, tak mimo něj. Monografie představuje Sorúšovo dílo překlady pěti stěžejních textů jeho filosofie náboženství a polické filosofie (Expanze a kontrakce náboženského vědění, Expanze prorocké zkušenosti, Kam směřuje náboženství v moderní době?, Mléko a cukr: O důvodu pro náboženský intelektualismus, Radikální sekularismus) a je opatřena rozsáhlým úvodem vědecké pracovnice Centra globálních studií Filosofického ústavu AV ČR Zory Hesové.