Za prof. Petrem Sommerem (1949–2023)

Vědecká kariéra Petra Sommera byla původně spojena s Archeologickým ústavem Akademie věd ČR, kde působil od roku 1976, v letech 1993–1997 jako jeho ředitel. Patřil k průkopníkům církevní archeologie, jejíž vývoj sledoval v širokých mezinárodních souvislostech, jeho celoživotním tématem se stal výzkum Sázavského kláštera. Petr Sommer se ale nenechával svazovat jedním oborem, snažil se propojit archeologii rovněž s dalšími disciplínami. Toto jeho směřování našlo uplatnění v Centru medievistických studií při Filosofickém ústavu Akademie věd ČR, mezioborovém pracovišti, které roku 1998 spoluzakládal a v letech 2004–2019 byl jeho ředitelem.

Petr Sommer (1949–2023)

Vedle odborného úsilí proslul Petr Sommer i neúnavnou organizační činností, která ho mnohdy vytěžovala více než samotná věda. Jeho vždy klidný a věcný přístup přispíval k nalezení kompromisních řešení, jeho důslednost a zásadovost mu zároveň bránily ustoupit tam, kde byl v sázce osud odborného bádání, archeologické péče či kulturního dědictví. Ačkoli byl ve svém oboru hvězdou evropského formátu, působil vždy skromně. Kdykoli přišel do místnosti, s každým si podal ruku, ať to byl významný profesor či středoškolský student. Jeho pevný stisk nám bude chybět… 

Vzpomínka blízkých spolupracovníků Petra Sommera: 

Petr Sommer byl jedním z posledních historiků, kteří vnímali dějiny jako celek. Petr uměl naslouchat a poté vždy v debatě přinesl nějakou novou myšlenku a zapálil novou jiskru. Nemusela pocházet jen z archeologie, ale vyvěrala z jeho zájmu o české dějiny od raných Slovanů po současnost. Petr Sommer měl geniální paměť, nejen na historická fakta, nejen na archeologické výzkumy a nálezy, nejen na psané prameny, jež citoval téměř doslovně, nejen na starší badatele (člověk měl pocit, že když mluví o nějakém problému, hned k němu v hlavě přidává i poznámkový aparát), ale i na vtipy. V naší stolní společnosti, která se téměř týden co týden scházela a na jejíž obědovné „zasedání” se vždy těšil, vždycky vytáhl nějaký vtip ze studnice, která nikdy nevysychala. Debatovat bylo s Petrem Sommerem radost, už i proto, že byl vždy nesmírně laskavý. Když se mu něco nelíbilo, zavrtěl hlavou, avšak tón nikdy nezměnil. To vzájemné popichování, ten vzájemný soulad, to přátelství, jež se rodí z ničeho, až nakonec získá sílu lodního provazu, mi chybí už teď. Nedovedu si představit, že už nikdy... Petr Sommer miloval dějiny, žil jejich přítomností v lokálním i zemském prostoru, měl v sobě touhu poznání a schopnost dějinného chápání. Mnohé z toho s ním v jediném, nečekaném okamžiku odešlo, stejně jako se do temna ponořila jeho milovaná Sázava, jež byla jeho archeologickým i historickým osudem. Zůstalo jen nekonečné, neuchopitelné a tolik smutné prázdno.

doc. Martin Nodl, Ph.D.

V Petru Sommerovi odešel skvělý člověk. Byl výborným specialistou na raně středověké dějiny, jehož erudice dalece přesahovala českou kotlinu, skvělým odborníkem na otázky christianizace, monasticismu a obecně odrazy raně středověké duchovní kultury v archeologických pramenech. Vedle toho byl také zkušeným diplomatem, který se s grácií, ale i rozhodností dokázal pohybovat ve vysokých akademických kruzích. Do srdcí se nám ale nezapsal svou odborností, o které není třeba se dále rozepisovat. Petr Sommer był především lidsky krásný, laskavý, přátelský a trpělivý člověk, který miloval život a měl rád lidi kolem sebe. Uměl ocenit úspěchy a měl v sobě velkou shovívavost, když se něco nevedlo, jak mělo. Byla vždy radost s ním mluvit, bylo vždy dobré mu naslouchat. Zůstane mi ve vzpomínkách jako elegantní a galantní muž s velkým srdcem a velkým nadšením pro středověký i moderní svět. Byl to skvělý člověk a bude nám moc chybět.

Mgr. Pavlína Cermanová, Ph.D.

- - - - - - - 

Vědecká produkce Petra Sommera čítá přes stovku odborných studií a více než dvě desítky samostatných a kolektivních publikací. Profilujícími tématy byly odraz duchovní kultury v archeologických pramenech, počátky středověké státnosti, církevní řády či christianizace. Kromě odborných prací dokázal předávat své znalosti i širší veřejnosti. Vzpomenout lze jeho podíl na velkolepých výstavách „Střed Evropy okolo roku 1000“ (2002) či „Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800–1300“ (2014–2015), anebo populární knihu „Přemyslovci. Budování českého státu“, již připravil spolu s Dušanem Třeštíkem a Josefem Žemličkou.

Ocenění (výběr)
Národní cena vlády Česká hlava (2017)
Čestná oborová medaile Františka Palackého za zásluhy v historických vědách (2014)
Cena ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (2013)
Cena Akademie věd ČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu – Střed Evropy okolo roku 1000 (2003)
Cena Akademie věd ČR za dosažené vynikající výsledky velkého vědeckého významu – Přemyslovci. Budování českého státu (2010)
Výroční cena nakladatelství Vyšehrad za původní práci – Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve (2008)

Publikace (výběr)
Svatý Prokop. Z počátků českého státu a církve, Praha 2007
Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury, Praha 2001
Přemyslovci. Budování českého státu, Praha 2009 (spolueditor)
Benediktini a střed Evropy. Křesťanství, kultura, společnost 800–1300, Praha 2021 (spolueditor)
Otevři zahradu rajskou. Benediktini v srdci Evropy 800-1300, Praha 2014 (spolueditor)
Encyklopedie českých klášterů, Praha 1997 (spolueditor)
Svatá Ludmila. Žena na rozhraní věků, Praha 2021(spolueditor)