Filosofická témata neodcházejí, jen se mění kontext

Rozhovor s logikem Ivem Pezlarem o jeho práci šéfredaktora časopisu Teorie vědy, o tom, co ho fascinuje na videohrách, nebo o tom, kde bere inspiraci pro své kreslené vtipy. Text vznikl v rámci instagramového projektu Filozofické drobky (@filozofickedrobky) absolventů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Začneme klasickou otázkou: Jak jste se dostal k filozofii?

Asi vůbec první kontakt jsem měl díky krátkému filmu Byl jsem mladistvým intelektuálem, ke kterému jsem se dostal přes CD přílohu herního magazínu Level. K prvnímu vážnějšímu setkání pak došlo až na střední škole. Velmi mě to tehdy zaujalo, jak řešená témata, tak způsoby řešení, a proto jsem se rozhodl to jít zkusit studovat i dále na vysoké škole.

Ke které etapě z dějin filozofie máte nejblíže?

Mám pocit, že se to časem postupně mění, ale dlouhodobě mi je nejbližší asi tradice analytické filosofie a autoři, kteří se kolem ní pohybovali, tedy lidé jako Russell, Wittgenstein, Carnap, Frege, Quine, Popper, Ryle apod.

Jaké jsou hlavní důvody, pro které budoucím studentům doporučujete studium filozofie? Má filozofie ve 21. století vůbec ještě smysl?

Určitě, koneckonců, mnoho filozofických témat neodchází, jen se mění podoba, ve které se s nimi každodenně setkáváme. Např. s nedávným boomem AI chatbotů opět vyvstávají tradiční otázky jako např. “Co to je význam?”, “Co znamená něčemu rozumět?” apod. A samozřejmě, řada nových filozofických témat stále také vzniká. Zůstaneme-li u AI, za zmínku stojí např. nedávný Dennettův koncept “padělaných lidí” (angl. counterfeit people), tj. AI programů, které se snaží vydávat za skutečné lidi. Tedy abych odpověděl, smysl to určitě má a důvody proč dnes studovat filozofii se, myslím, nijak zásadně nezměnily od počátku filozofie samotné: tedy touha porozumět světu kolem nás, společnosti a v neposlední řadě i sobě samému.

V současné době působíte na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR. Váš kurz „Filozofie ve videohrách“ byl velice zajímavou sondou do světa počítačových her. Proč právě videohry a ne třeba filmy?

Byly tam dva důvody: ten hlavní je, že filmy mám sice velmi rád, ale spíše jen čistě z pozice pasivního konzumenta, tedy zase tolik toho o nich moc nevím, nikdy jsem k nim nečetl žádnou odbornou literaturu apod. S videohrami to mám jinak, učarovaly mi nejen samy o sobě (díky své interaktivitě a možnosti objevovat nové, byť virtuální, světy), ale mnohem raději u nich nakuji i za oponu, tzn. zajímá mě i jak vznikají, jak fungují, jak se o nich přemýšlí v akademickém prostředí apod. Mimochodem, to byl i jeden z důvodů, proč jsem se pustil společně s Helenou Bendovu z FAMU do přípravy tematického čísla Teorie vědy věnovaného právě průsečíku videoher a vědy.

Ten druhý a mnohem praktičtější důvod byl ten, že během mých studií na FF MUNI kurz „Filozofie ve filmu“ už existoval (vedla ho tehdy dr. Jastrzembská), takže z mého pohledu nebyl důvod to replikovat. Na druhou stranu, je pravda, že nebýt toho kurzu (a dalšího spřízněného kurzu Filozofie ve sci-fi, který vedl prof. Krob), ten můj by pravděpodobně také nikdy nevznikl, takže inspirace tam jednoznačně byla.

V poslední době pozorujeme, že došlo k obrovskému vývoji umělé inteligence. Jak to vnímáte? Neděsí Vás to? Není AI pro lidstvo hrozbou?

Určitě mě to neděsí, ale je třeba říct, že nejsem odborníkem na tuto problematiku a sleduji to zatím jen čistě z laického/uživatelského hlediska jako nový potenciální nástroj.

Čemu konkrétně se ve svém výzkumu věnujete?

Momentálně pracuji na dvou hlavních tématech: tím prvním (v rámci projektu Smysluplný formalismus Anstena Kleva) jsou způsoby, jakým logické systémy pracují s konceptem absurdity. To je koncept, který hraje v mnoha systémech zcela zásadní roli (např. běžně se používá k definování dalších logických konceptů jako negace, důkaz sporem apod.), ale současně je často považován za triviální koncept, o kterém není moc co zajímavého říct. Já bych chtěl ukázat, že je tomu naopak.

Tím druhým tématem (v rámci projektu Logická struktura informačních kanálů Víta Punčocháře) je zkoumání logických systémů, které v sobě zahrnují nejen tvrzení, jak bývá v logice zvykem, ale i otázky. Logika otázek samozřejmě není nijak novým tématem, ale stále je tam mnoho otevřených otázek (no pun intended) a různých přístupů, které ještě čekají na prozkoumání.

Ve Vašem životopise si nelze nevšimnout, že máte blízko k logice...

Ano, ta mě nadchla relativně velmi brzy při studiu filozofie. Když jsem zvažoval, čemu se věnovat v bakalářské práci, rozhodoval jsem se mezi třemi hlavními oblastmi, které mě tehdy nejvíce zaujaly: epistemologie, logika a informatika, resp. umělá inteligence „ze staré školy“ (tedy ta symbolická AI před moderním nástupem strojového učení, velkých jazykových modelů apod.). Díky tomu jsem postupně dospěl k epistemické logice (zejm. díky knize Epistemic Logic for AI and Computer Science od Meyera a van der Hoeka), která v sobě kombinovala všechny tyto tři oblasti dohromady. Takže nakonec jsem nemusel nic vybírat a mohl se věnovat všem třem oblastem současně. :) Konkrétně epistemické logice, tedy logice která se zabývá koncepty jako znalost a přesvědčení, se dnes už sice nevěnuji, ale záliba v logice a zejména v jejich filosofických aspektech zůstala.

Během Vašeho doktorského studia na Masarykově univerzitě jste absolvoval stáž na Eberhard Karls Universität v Tübingenu v Německu a na Pantheon-Sorbonne University v Paříži. Jaké jsou hlavní rozdíly na akademické půdě v Paříži, v Německu a u nás? Doporučil byste zahraniční stáže?

Jednoznačně, často je kolem toho sice hodně administrativy a různých „obíhaček“, ale stojí to za to, alespoň pro mě určitě. Já mívám často tendenci se tak nějak zaseknout ve své komfortní zóně (jak profesní, tak osobní) a pokračovat v ní víceméně jen ze setrvačnosti a bez nějakých dobrých důvodů. Pobyty v zahraničí (nebo třeba jen na jiných pracovištích) mi tyto zaběhlé a často i neuvědomělé vzorce chování vždy dokážou mnohem lépe zviditelnit, a následně i snadněji pozměnit. Jinak co se týče rozdílů v rámci samotných badatelských aktivit, žádné zásadní jsem nepozoroval.

Jaká je práce šéfredaktora časopisu Teorie vědy?

Pokud jde o víceméně každodenní provoz, tak role šéfredaktora není nijak zásadně odlišná od činnosti dalších redaktorů, tedy komunikace s autory, posuzování tematické vhodnosti článků, navrhování vhodných posuzovatelů, hodnocení revidovaných článků atp. Hlavní rozdíl je v tom, že finální rozhodnutí mám vždy já.

Co se týče dlouhodobějšího horizontu, tam jde především o záležitosti týkající se dalšího směřování, rozvoje a propagace časopisu (např. uzavírání nových spoluprací, nedávno např. s portálem Vědavýzkum.cz), včetně rozhodování o implementaci nových technických řešení (např. DOI identifikátory, či online first publikační model), o hlášení do mezinárodních databází časopisů (např. DOAJ, Sherpa Romeo), komunikace s vydavatelem, s tiskárnou a podobně.

  

V souvislosti s Vašimi kreslenými vtipy jste od Filosofického ústavu AV ČR obdržel Cenu za popularizaci. Kde berete pro své vtipy inspiraci?

Všude možně: z dějin filosofie, z populární kultury, z každodenního pozorování dění okolo sebe. Nemá to žádný ucelený postup, prostě někdy to přichází a někdy ne. :) Ty kreslené vtipy sice mají nějakou základní strukturu (obrázek, popisek, dialog/monolog), která se pravidelně opakuje, ale původ i vznik jednotlivých vtipů je často velmi odlišný. Někdy mám vtip hotový na první dobrou za pár minut a už na to prakticky nesáhnu, někdy s k tomu vracím i několik týdnů a postupně to ladím, než jsem s finální verzí spokojený.

Na závěr odlehčeně: Jak trávíte léto?

Válení (ideálně u vody) s nějakou odpočinkovou knížkou (momentálně jsem se konečně pustil do It od Stephena Kinga), výlety se stanem na zádech (ideálně i v kombinaci s nějakou grilovačkou/opékačkou), cyklovýlety do nejbližšího stánku s langoši a samozřejmě také nějaký klidný večer s dobrou videohrou (momentálně např. klasická point’n’click adventura Indiana Jones and the Fate of Atlantis).

Poznámka: Nově vzniklý projekt Filozofické drobky (@filozofickedrobky, https://www.instagram.com/filozofickedrobky/) absolventů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, který můžete sledovat na Instagramu, se snaží přibližovat filozofii široké veřejnosti například formou rozhovorů s osobnostmi české filozofie a dalšími možnými způsoby, které tento formát dovoluje (recenze odborné literatury, a další). V nejbližší době se můžete těšit například na rozhovor s nakladatelstvím OIKOYMENH, prof. Jaroslavem Peregrinem nebo s doktorkou Číhalovou z FF UPOL. Budeme rádi za podporu jakoukoliv formou.