Více
Pozvánka pdf
Přednáška se zabývá postavou zákonodárce v Rousseauově Společenské smlouvě (II, 7), a to se zřetelem k rozboru obratu, jímž Rousseau uvádí úkol zákonodárce: přivést lidi k přijetí zákonů, tj. „přesvědčit bez přesvědčování“. Po uvedení do problematiky role zákonodárce coby nositele autority poukážu pomocí jazykového rozboru na odlišný význam sloves použitých pro vyjádření přesvědčování, a to buď pomocí racionálních argumentů [convaincre], nebo apelem na city a vnitřní přesvědčení [persuader]. Výjimečnost zákonodárce se pak ukazuje v tom, že se při plnění svého úkolu přesvědčit lidi a dovést je k přijetí zákonů uchyluje k předstírání a svým způsobem ke lži. V závěrečné části budu analyzovat, jak Rousseau na jazykové úrovni odlišuje dva okamžiky vzniku politické společnosti, které v jeho politickém díle nalezneme, tedy okamžik přechodu od přirozeného do občanského stavu v Rozpravě o původu a základech nerovnosti mezi lidmi a ustavení obecné vůle skrze pakt a následné přijetí zákonů ustavujících politické těleso ve Společenské smlouvě.
