Více
Anotace
Americký filosof židovského původu Leo Strauss (1899–1973) rozvinul ve svých dílech zvláštní hermeneutiku, která spočívá na rozdílu mezi esoterickým a exoterickým smyslem filosofických děl. Filosofové často učí ve svých dílech něco jiného, než co požaduje náboženství. Jejich díla tak navenek vykazují zdánlivou shodu s oficiálními naukami. Mezi řádky nebo ústně však sdělují své vlastní pravé učení. Právě tak Strauss oživil spor mezi stoupenci antiky a modernity. Strauss tento spor reinterpretuje jako spor mezi klasickými a moderními politickými filosofy. Úsilí moderních myslitelů nahradit klasický ideál soužití mezi lidmi ideálem moderním však mělo za následek tři vlny krizí, které vyvolaly pochybnosti o správnosti směru, jímž se vydali. Přednáška se koná u příležitosti vydání překladu Straussova stěžejního díla Přirozené právo a dějiny (1953).
Pozvánka pdf
