archiv publikací

Eutanazie představuje mimořádně aktuální téma současné odborné diskuse. Existuje celá řadu argumentů pro či proti morální přípustnosti tohoto opatření na konci života, chybí jim však konceptuální jednota. Tato monografie přistupuje k problematice usmrcování pacientů ze soucitu zcela odlišně. Jednotící linii spojující hlavní argumentační strategie identifikuje v teoriích dobrého života a jejich vztahu k etickým teoriím a jejich normativním závěrům. Publikace zve čtenáře na vzrušující výpravu do různých končin současné filosofické reflexe a ukazuje, že složité problémy moderní doby je třeba řešit v širší perspektivě. Na čtenáře to samozřejmě klade vyšší nároky, pokud se však nenechají odradit, získají komplexní představu o teoriích welfare, etických teoriích, povaze smrti a její špatnosti, osobní identitě a jemných distinkcích užívaných v aplikované etice. Poskytne jim to celistvý obrázek o současném stavu diskuse a pojmové nástroje k vlastnímu promýšlení problému morální přípustnosti eutanazie.

Obsah mimořádného čísla navazuje na výzkumný projekt „Naturalizmus ako univerzálny filozofický program“, financovaný Agentúrou na podporu výskumu a vývoja SR. Projekt je zaměřený na filosofický výzkum naturalismu, který se v posledních dekádách stal dominantním přístupem k filosofii, jako též dominantním přístupem v rámci většiny filosofických disciplín (epistemologie, etika, filosofická antropologie, filosofie mysli, sociální filosofie a filosofie vědy), s mnohými závažnými důsledky. Příspěvky se zaměřují na všeobecné vymezení jádra naturalismu, na systematické rozlišení jeho hlavních typů, na identifikování a zhodnocení hranic naturalizace široké škály filosofických témat.

V angličtině.

V současné historii vědy je rané období Descartovy kariéry vnímáno jako dráha vedoucí od vize mathesis universalis přes její ztroskotání až po Descartovu proměnu v systematického filosofa, jak jej známe z jeho děl zralého období. V předkládané knize chceme navrhnout novou interpretaci Descartovy mathesis universalis. V duchu podtitulu knihy Daniela Garbera Descartes Embodied, který zní „čtení kartézské filosofie skrze kartézskou vědu“ lze náš text považovat za další krok vytyčeným směrem, za čtení kartézské vědy skrze kartézskou matematiku. Chybný výklad karteziánské fyziky je podle nás hlavní překážkou na cestě k formálně-epistemologické rekonstrukci jazyka fyziky. Kniha je pokusem vyložit karteziánskou fyziku jako matematickou fyziku a je součástí širšího projektu formální epistemologie.

V knize Le maître ignorant (1987) nabízí Jacques Rancière, prostřednictvím biografie nevšedního lektora francouzské literatury v Lovani Josepha Jacotota, originální filosofickou reflexi, která se ani tak netýká filosofie výchovy, jako filosofie a politiky. To hlavní, co nás Rancièrův Jacotot učí, je, že se vzděláním je tomu jako se svobodou: nedává se, ale bere. Le maître ignorant představuje důležité dílo pro dějiny intelektuální emancipace. Kniha bude doplněna o úvodní studii, jež představí základní myšlenky díla v kontextu tehdejší i současné politické a sociální filosofie.

Je možné odvodit vesmír z několika výchozích fundamentálních principů? Mají při vědeckém výzkumu speciální vědy nezastupitelnou úlohu, nebo lze všechno redukovat na fyziku? Je odstranění nedostatků nynějších vysvětlení pouze záležitostí času a výpočetní náročnosti, nebo jde o konceptuální selhání? Čím do této diskuse přispívá redukcionismus a holismus? A může k řešení tohoto dilematu přispět i filosofie? Autor v knize shrnuje současné názory na vztah celků a částí při vzniku nových entit, kriticky se s nimi vyrovnává a vypracovává návrh hierarchické emergentní ontologie, v níž ústřední místo zaujímá univerzální princip emergence. Svůj metafyzický koncept přitom ověřuje na nedávných výzkumech buněčných automatů, teorii kompozitních fermionů a neuronálních procesů mysli.

This book provides a series of studies concerning unique medieval texts that can be defined as ‘books of knowledge’, such as medieval chronicles, bestiaries, or catechetic handbooks. Thus far, scholarship of intellectual history has focused on concepts of knowledge to describe a specific community, or to delimit intellectuals in society. However, the specific textual tool for the transmission of knowledge has been missing. Besides oral tradition, books and other written texts were the only sources of knowledge, and they were thus invaluable in efforts to receive or transfer knowledge. That is one reason why texts that proclaim to introduce a specific field of expertise or promise to present a summary of wisdom were so popular. These texts discussed cosmology, theology, philosophy, the natural sciences, history, and other fields. They often did so in an accessible way to maintain the potential to also attract a non-specialised public. The basic form was usually a narrative, chronologically or thematically structured, and clearly ordered to appeal to readers. Books of this kind could be disseminated in dozens or even hundreds of copies, and were often available (by translation or adaptation) in various languages, including the vernacular.

In exploring these widely-disseminated and highly popular texts that offered a precise segment of knowledge that could be accessed by readers outside the intellectual and social elite, this volume intends to introduce books of knowledge as a new category within the study of medieval literacy.

Jádrem tohoto svazku Numismatického sborníku jsou dvě studie, které doplňuje pět nálezových zpráv. Svazek obsahuje následující příspěvky: Jiří Militký – Maciej Karwowski, Schatzfund von Keltischen Münzen der Gruppe Biatec aus Potzneusiedl / Burgenland (Österreich); Jiří Lukas – Miroslav Hus, Sbírka českých raně středověkých mincí západočeského muzea v Plzni. Díl III. České a moravské denáry z 12. a počátku 13. století; Tomáš Smělý – Tomáš Hiltscher, Půlená čtyřiadvacetina statéru typu hlava / kolo z Podolí II (okr. Písek);  Miroslav Daňhel, Nálezy denárů císaře Traiana v Kozmicích (okr. Opava) a Kravařích (okr. Opava) ve Slezsku; Lenka Militká – Zdeněk Šámal, Nové nálezy římských mincí z Lipan (okr. Kolín); Jan Boublík – Tomáš Zavoral, Nález pražských grošů Jana Lucemburského a Karla IV. z Lázní Bohdaneč (okr. Pardubice); Jiří Fröhlich – Jiří Militký, Nález feniku pasovského biskupství z Písku (okr. Písek).

Ražba mince, jako základního platebního prostředku v rámci domácí i zahraniční směny, je v období raného středověku chápána jako jeden ze základních atributů státnosti. Otázkám spojeným se zahájením českého mincovnictví je věnována pozornost našich i zahraničních badatelů již bezmála 250 let. Hledání počátků ražby domácí mince připomíná detektivní příběh s množstvím indicií, ale jen s nepatrným množstvím přímých důkazů.

Základním pramenem poznání nejen počátků českého mincovnictví, ale rovněž ekonomických procesů probíhajících v rámci širšího prostoru raně středověké střední Evropy, zůstávají, při nedostatku písemných pramenů, nálezy mincí. Ty jasně dokládají, že již před zaražením domácí mince byla v obchodním styku v Čechách využívána s rostoucí intenzitou mince cizí. V průběhu 9. století to byly denáry ražené v mincovnách karolínské říše, od počátku 10. století mince z bavorských mincoven. Jsou důkazem, že se Čechy postupně stávaly součástí širšího ekonomického prostoru západní Evropy. Je proto logické, že rostoucí moc přemyslovského státu a jeho politické a kulturní ukotvení vedly v určitém okamžiku vývoje k nutnosti zahájení ražby vlastní mince.

Kniha Jiřího Lukase a Jana Videmana přináší nový pohled na užívání a funkci ražené mince v Čechách v průběhu 9. a 10. století a na základě prokazatelných skutečností odpovídá na otázky spojené se zaražením domácí mince. Koriguje rovněž některé obecně přijímané téze a staví před čtenáře nový obraz počátků českého mincovnictví. Její významnou součástí je vedle detailního soupisu a popisu raně středověkých mincovních depotů, ukrytých v průběhu 50.–70. let 10. století v oblastech střední a severní Evropy, rovněž katalog českých denárů tzv. staršího bavorsko-švábského (devítibodového) typu, ražených v Praze v průběhu 70. let 10. století.

Kniha je v češtině a v angličtině.

Kniha konfrontuje úvahy o díle Franze Kafky od třinácti autorek a autorů z šesti zemí a tří kontinentů. Kafkovo dílo je zde zkoumáno z perspektivy různých filozofických oborů: ontologie, epistemologie, filozofie jazyka, etiky, politické filozofie, filozofie literatury a estetiky. Formální a metodologická rozmanitost příspěvků je stejně bohatá: zahrnuje detailní interpretace vybraných Kafkových textů, analýzy charakteristických rysů rozpoznatelných napříč Kafkovým dílem, srovnání Kafky s jinými autory, diskuse s vlivnými kafkovskými interprety či úvahy o problému kafkovských adaptací. Texty jsou tematicky rozděleny do tří kapitol: Struktura světa a hranice poznání, Společenská realita a prostor morálního hodnocení a Fikční světy a způsoby vyprávění.

Kniha je v angličtině.