Czech Academy of Sciences awards French expert on medieval philosophy

Belgický filosof Mark Coeckelbergh nabízí přístupný přehled etických výzev spojených s umělou inteligencí. Doporučuje nahlédnout za katastrofické scénáře, oblíbené v Hollywoodu, k reálným problémům. Umělá inteligence pohání vyhledávač Google, umožňuje cílenou reklamu na Facebooku, práci hlasových asistentů, prediktivní práci policie, autonomní zbraně i auta. Tyto již existující technologie vyvolávají obavy o bezpečnost, soukromí, odpovědnost za rozhodnutí, transparenci a zaujatost, nemluvě o nahrazení lidské práce. Coeckelbergh však neklade jen otázky, ale nabízí konkrétní doporučení, zvláště vtělit etické hodnoty do konstrukce umělé inteligence.

T. Murár: Za obrazem Teorie obrazu Romana Ingardena a význam abstraktního umění

P. Glombíček: Povaha vlivu Karla Krause na Wittgensteinovu filosofii

J. Halák: Na cestě k relačnímu výkladu afektivity. K dialogu mezi teoriemi vtělené kognice a fenomenologií

J. Josl: Význam kritiky existencialismu v Patočkově přechodu od „Věčnosti a dějinnosti“ k „Negativnímu platonismu“

Věnováno Pavlu Koubovi

I. Chvatík: Milý Pavle
T. Matějčková: „Věčnost je to pravé opakování.“ Nietzsche, Kierkegaard a jejich repetitivní věčnosti
O. Sikora: „Voda stačí.“ Nietzsche, opojení a otevřenost světu
R. Kanócz: Jevy – věci – situace. K fenomenologické ontologii Pavla Kouby
I. Blecha: Heidegger a moderní umění

Esej

D. Profantová, M. Profant: Zákazy umění z dobré vůle

Recenze

J. Šíma: Jan Bíba: Estetické čtení Vladaře
A. Novák: Historicko-kritický komentář k Nietzscheho „Radostné vědě“
R. Javorčeková: Od symbolu k odkazu. Odkaz človeka v sieti
L. Perný: Slovenský preklad Heineho filozofovania najmä o nemeckých klasických filozofoch
D. Opatrný: Gusztáv Kovács: Thought Experiments in Ethics

Anotace

P. Horák: Jean-François Braunstein: La religion woke

Různé

L. Rozenský, J. Lípa, Z. Vrba: 27. symposium o etice: Původ pojmu viny a její povaha
M. Gluchmanová: EAST-WEST a dedičstvo antickej filozofie

MARSILIO FICINO (1433–1499)

Nejvýznamnější filosof medicejské Florencie druhé poloviny 15. století. Jeho programem byla obnova filosofie a náboženství čerpající ze zdrojů antického platonismu. Na popud Cosima de’ Medici pořídil první úplný překlad Platónových dialogů a Plótínových Ennead do latiny. Svou filosofii vyložil soustavně v Platónské theologii o nesmrtelnosti duší. Značné čtenářské oblibě se těšily Ficinovy Listy jeho humanistickým přátelům i jeho Tři knihy o životě pojednávající o zdraví, dlouhověkosti a vlivu hvězd. Ficino svým dílem významně inspiroval renesanční literaturu a malířství.

Nejzdařilejším a nejvlivnějším z Ficinových spisů se stal jeho Komentář k Platónově Hostině, O lásce. Formou nápodoby Platónova Symposia, přeneseného do prostředí medicejské Florencie, tu Ficino předkládá svou syntézu platonismu, inspirovanou pohanskými i křesťanskými autory pozdní antiky, zejména Plótínem, Augustinem a Dionysiem Areopagitou. Stěžejním tématem této filosofie je láska. Ficino ji spolu s Dantem chápe jako božskou sílu, která prostřednictvím krásy milovaného člověka přivádí zbloudilou lidskou duši k poznání Boha. Latinsko-české vydání.

Eric Voegelin (1901-1985) byl německo-americký politický filosof. Jeho dílo Řád a dějiny mělo být ojedinělým příspěvkem k filosofii dějin. Tématem byl řád v lidské duši, ve společnosti a v dějinách a metodou mělo být zkoumání symbolů tohoto řádu, jak se historicky proměňovaly od starověkých orientálních civilizací po současnost. Voegelin však tento projekt záhy přerušil, protože pokládal za nutné revidovat jeho teoretická východiska; posledním svazkem uskutečňujícím původní rozvrh se tak stal svazek věnovaný Platónovi a Aristotelovi. Ten ukazuje filosofii (právě v její vrcholné fázi) jako symbolickou formu, jíž duše artikuluje pohyby kosmu a společnosti a především svůj vlastní pohyb mezi řádem a neuspořádaností, pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, vzestupem a upadáním, láskou k moudrosti a láskou ke zdání a vposled mezi životem a smrtí.

V heidelberském univerzitním nakladatelství Propylaeum právě vyšla open access kniha prof. Jana Bažanta z Odd. antické kultury a její recepce Myth of Perseus and Images. From the Beginning to Today. Jedná se o přepracovanou anglickou verzi monografie Perseus & Medusa. Zobrazení mýtu od počátku do dneška, která získala v nakladatelství Academia cenu za původní vědeckou práci za rok 2017. Kniha je volně ke stažení zde.

Učitel národů na cestě hledání moudrosti, harmonického světa a lepšího člověka 

Svazek I obsahuje proslulý Labyrint světa a Lusthauz srdce, alegorický příběh Poutníka odhalujícího marnost a přetvářku lidského počínání, a útěšný teologicko-filozofický traktát Centrum securitatis (známý též jako Hlubina bezpečnosti) o odpoutávání se od pomíjivých věcí a o spočinutí v Bohu. Oba spisy vychází vůbec poprvé v nejstarší známé rukopisné podobě, v případě Labyrintu jde o rukopis z konce roku 1623, v případě Centra z doby kolem roku 1625. Součástí vydání jsou nejen původní ilustrace, ale i rozsáhlá evidence změn provedených v tištěných verzích — čtenář tak může porovnat, jak se texty v průběhu Komenského života měnily. Zejména podoba Labyrintu světa je výrazně odlišná, scházejí některé autobiografické pasáže (putování po moři, zážitek z opilosti) a závěrečné kapitoly odehrávající se v hradu Moudrosti. Centrum securitatis tradičně doplňuje krátké pojednání Renuntiatio mundi, to jest Výhost světu, rozvádějící téma nalézání jistoty v Boží moudrosti.  

Svazek II je sestaven z osmi pastoračních a apelativních textů, seřazených chronologicky podle data prvního zveřejnění, jimiž se Komenský snažil povzbudivě promlouvat k českým exulantům, členům Jednoty bratrské. Mezi nimi vyniká především čtyřdílný cyklus Truchlivý (Truchlivý I, asi 1623; Truchlivý II, asi 1624–1625; Řvání hrdličky, 1650; Smutný hlas, 1660), ilustrující rozdílnost mezi tísnivou atmosférou doby pobělohorské a deziluzí let padesátých a šedesátých. Doplňují jej dva stejně koncipované texty: Napomenutí (1649) připojené k vydání osmé knihy historie Jednoty bratrské polského šlechtice Jana Łasického a slavný Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650) přinášející povzbuzení i v chvílích beznaděje malé církve, jehož prorocká slova o navrácení vlády do rukou českých se stala majetkem celého národa. K této uzavřené skupině útěšných spisů jsou připojeny dva výrazné příklady Komenského homiletické tvorby z roku 1649, ozřejmující náladu panující v Jednotě po uzavření vestfálského míru: Kázání pohřební nad Pavlem Fabriciem a Kázání o vymítání ďábelství.  

Celou edici i s komentářem, kritickým aparátem a vysvětlivkami připravil přední český komeniolog Tomáš Havelka. 

Kniha začíná pohledem na vázu stojící na stole. Jak je možné, že vidím vázu, a ne barevné skvrny? Jak je možné, že se mi představuje jako věc s vnitřkem a zadní stranou, třebaže ty jsou před mým pohledem skryté? Co všechno mi o sobě váza říká? Jakým způsobem mi váza vypráví o svém účelu, o své minulosti a budoucnosti, jak mi odhaluje svět, s nímž je spjata? Skutečnost se mi zjevuje prostřednictvím významů. Jaká je povaha významů „tvar“, „vzdálenost“, „látka“, „prostor“, „čas“ – tedy významů, o kterých si myslíme, že je dokonale známe, ale nikdy jsme se nepodívali, jak jsou vlastně udělány? Jednotlivý význam může vystupovat pouze jako součást významové stavby – jaká je povaha této stavby? V čem se shoduje a v čem se liší významová stavba vnímání a významová stavba promluvy nebo textu? Dají se tyto dvě stavby oddělit, anebo se prolínají? Kniha Dynamický logos se pokouší odpovědět na tyto otázky.

Co je to středověká filosofie? Jak myslet z hlediska filosofie jednotu „období“, které trvá deset století? Kdy středověk začíná? Kdy končí? Je-li veškerá periodizace vztažena ke svému tématu, odpovíme školometsky, že filosofický středověk začíná v 6. století uzavřením novoplatónské školy v Athénách a končí v samém závěru 15. století vytvořením řeckých studií v Padově. Dělat dějiny středověké filosofie tedy znamená dělat dějiny filosofických textů antiky, jejich forem a žánrů, šíření, předávání, reprodukce, i jejich četby. Zajímat se o překlady a překladatele, o vytváření korpusů děl, o formování kánonů, o instituce, komunity, společenské vrstvy i individua, která k tomu všemu jakýmkoli způsobem přispívají; dále o vztahy, jež tito aktéři udržují; o jejich funkci ve společnosti a církví; o jejich ideologii. Mezi uzavřením školy v Athénách a vzestupem řečtiny v Itálii a poté ve Francii není jen jeden „středověk“: existuje několik pokračování pozdní antiky a několik rozchodů s ní. Některé sahají až k nám: je to „dlouhý středověk“. K prozkoumání tak rozsáhlého pole je zapotřebí zvláštních metod: Constructive Re-Enactment (konstruktivní zopakování) Robina G. Collingwooda, historie myšlenek Arthura O. Lovejoye, Emplotment narativistů, „intriky“ fenomenologů, i dekonstrukce mohou v různé míře nabízet své principy a postupy. Přednáška předního znalce středověké filosofie tvoří další krok k obecné filosofické archeologii: slovy Michela Foucaulta vymezí, „co vyžaduje určitou formu myšlení “, a zaměří se na jednu oblast využití archeologické metody: vynález moderního „subjektu“ v problematickém vymezení středověké filosofie mysli, „karteziánského dualismu“ a vznikající psychologie.