archiv publikací

Kniha má za cíl představit současný stav české diskuse o postmodernismu chápaného jako kulturní model, jenž zahrnuje aspekt filosofický, politologický, sociologický, estetický. Je určena čtenářům ze všech uvedených oborů, ale rovněž široké veřejnosti. Hlavním referenčním bodem je kniha Cesty z postmodernismu Michaela Hausera (Filosofia 2012), jíž se zabývá většina textů předkládané publikace, ať už z hlediska dalšího rozvíjení jednotlivých koncepcí nebo z hlediska polemického. Mezi přispěvateli jsou přední čeští teoretikové na dané téma, jmenujme Václava Bělohradského, Jiřího Pechara nebo Olega Sušu, politologové (Jaroslav Fiala), teoretici umění (Jakub Stejskal) nebo historikové idejí (Martin Pokorný). Je tu celkem pět autorů, kteří působí ve Filosofickém ústavu AV ČR.

V průkopnické a čtivé Darwinovské levici předkládá patrně nejznámější filozof současnosti, Peter Singer, řadu argu­mentů, s jejichž pomocí dokazuje nutnost radikální revize, jíž musí projít politická levice, aby překonala svoje zastaralé chápání lidské přirozenosti. Na její cestě k dosažení společenských a politických cílů jí podle něj mohou posloužit právě poznatky moderní evoluční teorie. Darwinovská levice, tvrdí Singer, bude i nadále na straně chudých a utlačovaných, bude však lépe vybavena, aby porozuměla fungování společenských a ekonomických změn a mohla reálně zlepšit situaci znevýhodněných.
Přeložil Denis Kostomitsopoulos

Kolektivní monografie Právní kultura středověku zahrnuje studie třinácti českých a polských medievistů věnované nejrůznějším podobám právní kultury Českého a Polského království od 10. do 15. století. Autoři zde ozřejmují dobové proměny pojímání práva a postupné prosazování se psaného práva ve vztahu k právu zvykovému. Důraz kladou i na vztah právních norem a reálného každodenního života, především v podobě řešení právních sporů, resp. na postupně stále širší uplatnění se právnicky vzdělaných osob při řešení nejrůznějších konfliktů.

Kolektivní monografie Česko-polské kazatelské vztahy ve středověkuzahrnuje jedenáct studií českých a polských medievistů. Autoři se v nich věnují recepci kazatelských příruček a jednotlivých kázání ve středoevropském prostoru 14. a 15. století. V centru jejich zájmu stojí kazatelé jako veřejní intelektuálové, kteří předkládali svébytné myšlenkové koncepty, jež byly součástí kázání a jejichž prostřednictvím ovlivňovali soudobé společenské představy a přispívali k formování specifické pozdně středověké zbožnosti.

L'action déterminée est-elle libre? C'est là une question centrale dans la théorie de l'action proposée par les premiers stoïciens (IIIe siècle av. J.-C.). Cette question est en effet au cœur de la tension qui surgit sous différentes formes dans la psychologie et dans l'éthique stoïcienne. Défendant une thèse « compatibiliste » qui associe déterminisme et autonomie, ce livre veut montrer, contre l'interprétation usuelle, que la relation entre liberté et déterminisme est, dans l'ancien stoïcisme, une relation de dépendance, car la détermination de l'homme est la condition de sa vraie liberté qui n'est, elle-même, que la manifestation d'un rapport à l'univers dont l'homme se perçoit comme l'une des parties. L'enjeu de cette interprétation est de révéler la cohérence de la théorie stoïcienne de l'action qui n'apparaît que si ses différentes parties – la psychologie de l'action, la théorie des vertus et celle de la liberté – ainsi que les paradoxes qu'elles engendrent sont pensés ensemble.

Etika péče je nový a dynamicky se rozvíjející směr morální filosofie. Zatímco tradiční etické systémy zaměřují svou pozornost především na činy a vlastnosti jednotlivců, etika péče vyzdvihuje morální význam vzájemných vztahů osob a skupin. Tato kniha představuje etiku péče jako svébytnou normativní teorii. Virginia Held, jedna z hlavních představitelek tohoto etického směru, v ní objasňuje charakteristické znaky péče a vysvětluje, v čem se etika péče liší od tradičních etických koncepcí, jako jsou kantovská etika, utilitarismus a etika ctností.
Přeložil Petr Urban

The Changing Structure of Academic Time

The era of a 'slow-paced' academia characterized by leisurely tempos of research and pedagogy has gone. Academia is now an intensely social site, and the boundaries between capitalist dynamics and academic life have become blurred. Academic workloads are increasing as academics have to deal with an ever-growing number of tasks, information, obligations, texts, procedures and connections. Yet the time available for carrying out these activities remains relatively constant, and even seems to be decreasing. Simultaneously, the 'will to accelerate' has emerged as a significant cultural and structural force in knowledge production, propelled by competitiveness and the drive for excellence. Filip Vostal examines the changing character of academic time, and questions the nature of this acceleration. Without challenging its negative implications, Vostal argues that we cannot fully understand this phenomenon unless we scrutinize its positive dimensions, and ask why people opt for acceleration, and how and why the compulsion to accelerate features in higher education policy discourse.

Titul se zabývá vysvětlením termínu pojem. Populární formou dokazuje, že nejlepší explikace je procedurální. Toto pojetí je založeno na Tichého Transparentní intenzionální logice (TIL), a autor proto seznamuje čtenáře – opět populární formou – se základními pojmy a principy TIL. Čtenář se naučí sestavovat konstrukce, které odpovídají pojmům, a získá schopnost kritického myšlení, které se nespokojí s memorováním slov. Knížka obsahuje i cvičení (úlohy), jež by čtenář měl umět řešit po přečtení knížky.

Kniha se věnuje analýze autoreferenčních paradoxů v italské scholastické tradici patnáctého století. Jejím cílem je výzkum původních textů, jejich rekonstrukce prostředky moderní sémantiky a historická analýza jejich zdrojů. Korpus zkoumaných textů obsahuje texty Pavla z Benátek, Pavla z Perguly, Kajetána z Thiene, Alexandra Sermonety, Frachantiana Vicentina a Mengha Blanchella. Italská logika patnáctého století se paradoxům věnuje jakožto tématu s významnými důsledky pro teoretickou sémantiku a logické teorie založené na sémantické definici pravdivosti a logického vyplývání. Konkrétně: paradoxy představují (možné) selhání sémantické a logické intuice, resp. (technicky vzato) protipříklad k definicím pravdivosti a logického vyplývání a na nich založeným systémům odvozovacích pravidel. Základní předpoklady představených principů lze systematicky rekonstruovat prostředky moderní logiky.