Skotský filosof David Hume budí zájem mezi odborníky i širokou veřejností už po tři století. Trvalou pozornost si získal nejen svými dnes poněkud kontroverzními postoji, ale také tím, že v 18. století vstoupil na scénu s novou radikálnější koncepcí filosofie, čímž zásadně ovlivnil vývoj evropského myšlení.
„Je to někdo, kdo stojí na přelomu staršího myšlení a otevírá dveře do něčeho, čemu říkáme evropská modernita,“ říká Hynek Janoušek z Filosofického ústavu Akademie věd ČR, který je současně jedním z hlavních organizátorů mezinárodní konference věnované právě Davidu Humovi. Letošní ročník s podtitulem The New Life of David Hume se uskuteční od 29. června do 3. července v Praze a nabídne témata z historie, dějin idejí i rekonstrukce filosofových biografií.
Jedním z hlavních cílů konference je humeovské myšlení předložit ve vší celistvosti a podrobit jej kritické reflexi. „Hume zásadně přispěl k formulování teorie duše nebo vědomí, morální a politické filosofie, teorie práva či estetiky,“ dodává Janoušek. Ve své době se ale proslavil především jako zakladatel moderní historiografie, když sepsal první mnohasvazkové dějiny Anglie, které byly okamžitě přeloženy do řady cizích jazyků.
O lidské přirozenosti
Podle Janouška Hume v současnosti přitahuje pozornost badatelů svým radikálním pojetím lidské přirozenosti. V jejím výkladu se vrátil k základním otázkám a pojímal je, byť inspirován klasickou latinsky psanou filosofií, novým způsobem. Jednalo se například o otázku sebevraždy nebo nesmrtelnosti duše, v nichž se vymezil proti křesťanským postojům. K tomu používal pojmy a postupy, které se v dnešním světě považují téměř za samozřejmé, ovšem způsobem, který je dodnes překvapivý. Na jedné straně spojoval optimismus nastupující moderny s přesvědčením, že přírodu i kulturu lze poznávat experimentálně a popisovat jejich empirické zákonitosti. Na straně druhé však hájil názor, že při poznávání je to právě lidská mysl, která spoluutváří svět zkušenosti i zákonitosti, jež v něm rozpoznává. Činí tak na základě principů, které už nelze dále racionálně odůvodnit. Základní kategorie, jimiž rozumíme skutečnosti, proto mají podle Huma povahu nezbytných fikcí.
I když Hume patří k velkým autorům osvícenství, některé jeho názory mohou dnes vyvolávat pohoršení. Relativně feministicky laděný autor odsuzující otrokářský systém starého Říma zároveň akceptoval soudobý obchod s otroky, považoval černé Afričany za méněcenné a investoval do třtinových plantáží. Janoušek však upozorňuje, že Humovým postojům je třeba rozumět v kontextu doby. „Můžete ho jako historickou postavu odsoudit, ale děláte to na základě prostředků, které nám k tomu pomáhal dát on sám,“ doplňuje.
---
Letošního 52. ročníku mezinárodní konference The Annual Hume Society Conference: The New Life of David Hume se zúčastní osmdesát hostů z osmnácti zemí. Patří mezi ně například Kanada, Irsko nebo Brazílie. Konferenci pořádá Filosofický ústav Akademie věd ČR a Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy. Konání akce podpořila Strategie AV21, společnost Hume Society a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.
O společnosti The Hume Society
Společnost The Hume Society, založená v roce 1974, je mezinárodní organizací badatelů z desítek zemí. Jejím cílem je podporovat vědeckou práci zabývající se všemi aspekty myšlení a díla Davida Huma, skotského filosofa, historika a esejisty 18. století. Členství ve společnosti je otevřeno všem, kdo se zajímají o Huma a jeho filosofické a literární současníky.
