upcoming events

  • 
    27. 02. 2020
    14.30
    seminář
    CTS, Husova 4, Praha 1, seminární místnost

    Jan Patočka, Negativní platonismus

    Mgr. Jan Frei, Ph.D. et Ph.D.

    Čtvrteční odpolední semináře AJP – Jan Patočka

  • 
    27. 02. 2020
    28. 02. 2020
    workshop
    AVU, U Akademie 4, Praha 7

    Common Futures, Futures of the Commons

    Pořádá Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti FLÚ AV ČR

  • 
    03. 03. 2020
    14.00
    workshop
    FLÚ AV ČR, Jilská 1, Praha 1, zasedací místnost

    Violence, Conflicts and History

    prof. Wolfgang Knöbl, prof. Johann P. Arnason

    Workshop pořádá Centrum globálních studií FLÚ AV ČR

News

  • CFP: Cognitive Issues in the Long Scotist Tradition

    24. 2. 2020

    11–13 February 2021, University of South Bohemia, České Budějovice
    Conference organized by the University of South Bohemia.
    For more information see PDF

  • Doktorský studijní program Filozofie výchovy a vzdělávání

    24. 2. 2020

    Do 30. 4. je možné podávat přihlášky do společného doktorského studijního programu Filosofického ústavu AV ČR a Pedagogické fakulty UK Filosofie výchovy a vzdělávání.

  • Call for applications: Post-doctoral or early career researcher

    13. 2. 2020

    Director of the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences announces a call for applications for a post-doctoral or early career researcher in the Centre of Global Studies. Please send your application by March 31, 2020 by e-mail to This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. or by standard mail to the Institute of Philosophy of the Czech Academy of Sciences. For more information see PDF.

  • Zemřel profesor Erazim Kohák (1933–2020)

    10. 2. 2020

    Se zármutkem oznamujeme, že v sobotu 8. února zemřel ve věku 86 let Erazim Kohák, přední odborník na environmentální etiku a fenomenologii, dlouholetý profesor Filozofické fakulty UK v Praze a vědecký pracovník Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Erazima Koháka si můžeme připomenout následujícím textem Jakuba Trnky, který vyšel při příležitosti Kohákových 85. narozenin ve Filosofickém časopise.

  • Na Tribuně s Jiřím Růžičkou

    7. 2. 2020

    Dr. Jiří Růžička (Oddělení pro studium moderní české filosofie FLÚ AV ČR) bude dnes ve 13 hodin hostem pořadu Tribuna ČRo Radio Wave. Diskutovat se bude například o prolínání sportu, zábavy a politiky v americkém fotbale nebo o vlivu etnické příslučnosti na dovednosti hráče. Pořad si lze po odvysílání poslechnout v archivu ZDE.

Zemřel profesor Erazim Kohák (1933–2020)

Se zármutkem oznamujeme, že v sobotu 8. února zemřel ve věku 86 let Erazim Kohák, přední odborník na environmentální etiku a fenomenologii, dlouholetý profesor Filozofické fakulty UK v Praze a vědecký pracovník Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Erazima Koháka si můžeme připomenout následujícím textem Jakuba Trnky, který vyšel při příležitosti Kohákových 85. narozenin ve Filosofickém časopise.

Se zármutkem oznamujeme, že v sobotu 8. února zemřel ve věku 86 let Erazim Kohák, přední odborník na environmentální etiku a fenomenologii, dlouholetý profesor Filozofické fakulty UK v Praze a vědecký pracovník Centra globálních studií FLÚ AV ČR. Erazima Koháka si můžeme připomenout následujícím textem Jakuba Trnky, který vyšel při příležitosti Kohákových 85. narozenin ve Filosofickém časopise.

Český filosof Erazim Kohák

Být českým filosofem, zdá se, je něco podružného, odvislého prostě jen od místa a okolností narození. Rozhodující musí být přece naopak právě to, do jaké míry se myšlení dokáže odpoutat od všeho faktického a pozvednout zrak k tomu, co je univerzální a nadčasové. Zamlčeným filosofickým předpokladem takového názoru ovšem je, že ideální rovina smyslu a faktická rovina žité skutečnosti představují dvě různé oblasti. Či jinými slovy, že rovina filosofického myšlení a rovina reálného činného života jsou vůči sobě navzájem zcela mimoběžné. Je to ale právě tento předpoklad, který byl pro filosofa, jehož životní jubileum si tímto připomínáme, vždy více než problematický.

Erazim Kohák se narodil 21. 5. 1933 v pražské porodnici U Apolináře. Oba jeho rodiče byli vysokoškolsky vzdělaní, hlásili k českobratrské evangelické církvi, byli aktivními členy Akademické YMKY a nadšenými přívrženci Masaryka a první republiky. V Akademické YMCE se také už jako studenti pravidelně účastnili nejrůznějších přednáškových a diskusních akcí, jejichž osobními garanty byli J. L. Hromádka a Emanuel Rádl. Zde se také spřátelili s celou řadou stejně zaměřených vrstevníků z ymkařské mládeže, mezi jinými například s Jaroslavem Šimsou nebo Boženou Komárkovou. Otec Miloslav Kohák, který se po studiích rozhodl pro dráhu novináře a svými politickými sloupky začal přispívat do různých prvorepublikových periodik, se po válce stal šéfem tiskové kanceláře parlamentu Československé republiky a tajemníkem ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny. Po odchodu do exilu v roce 1948 se pak v Mnichově podílel na vedení české sekce Rádia Svobodná Evropa, kterou pomáhal zakládat společně s Ferdinandem Peroutkou a Pavlem Tigridem.

Už v době, když se Erazim Kohák narodil, se na půdě Akademické YMKY hojně diskutovalo o hrozivém politickém vývoji v Evropě. Nejrůznějších politických témat meziválečné doby se ostatně otec dotýkal neustále i ve své každodenní práci novináře. Erazim Kohák tak byl vychováván československými vlastenci, kteří se záhy sami zapojovali do širších politických debat; o sílícím hnutí fašismu a nacismu, o ideálech demokracie a humanismu, o možnostech míru a vzájemné spolupráci národů Evropy. Tyto diskuse, v té době vedené ještě ve stínu Masarykově, měly vždy zároveň hlubší přesah k historii, náboženství, filosofii: byly to diskuse o různých politických konceptech a celkových pohledech na svět, které ovšem nejsou nikdy jen věcí osobního názoru, nýbrž mají nejvážnější dopady na každodenní realitu. O tom se mohl přesvědčit už jako dítě, když za války nejdříve otce a potom i matku zatklo gestapo a za účast v odboji je oba věznilo a následně deportovalo do koncentračních táborů. Právě světonázor rodičů byl pak opět tím hlavním důvodem, proč musela rodina po komunistickém převzetí moci v roce 1948 odejít do exilu. Kdyby v Československu zůstali, byl by otec jako bývalý příslušník nekomunistického protinacistického odboje a aktivní člen Československé strany národně socialistické, navíc po válce sekretář Akademické YMKY, politicky angažovaný novinář a zastánce demokracie v duchu Masarykově a Benešově, velmi pravděpodobně souzen spolu s mnoha dalšími ve vykonstruovaných politických procesech padesátých let.

Šestnáctiletý Erazim Kohák si tak s sebou do amerického exilu přinášel pojetí světa, jež mělo přes oba rodiče hluboké kořeny v masarykovském Československu: svět je svou podstatou dějinný, člověkem utvořený prostor smyslu, který je definovaný samotným způsobem lidského žití, hodnocení a myšlení. Je to svět chápaný v nejširším smyslu politicky, jako pole vzájemného střetávání různých názorů, ideálů, náboženských přesvědčení a kulturních konceptů – různých „filosofií“ ve smyslu metafyzických výkladových struktur, které žitou realitu popisují, ale tím ji zároveň i definují, ustavují, vytvářejí. Zjednodušeně vyjádřeno, je to pojetí světa nikoli jako souboru faktů, nýbrž jako souboru idejí a hodnot. Ty však svůj význam získávají pouze jako základní orientační body každodenního činného života, skrze nějž také jedině docházejí svého – jakkoli vždy jen částečného a nedokonalého – uskutečnění.

Byly to právě tyto ideové a hodnotové struktury ustavující žitou každodennost, k nimž Erazim Kohák později obrátil svůj zájem odborně vyškoleného fenomenologa. V řadě článků a knih se pokoušel ukázat, že tyto ideje a hodnoty mohou lidský život řídit a ovlivňovat jen díky tomu, že z tohoto života samy vyrůstají. Nejsou odtržené od každodenní reality jako nějaké abstraktní rozumové útvary, nýbrž jsou to struktury bezprostředního žitého smyslu, který naopak povstává z fakticity lidské existence; z její tělesnosti, dějinnosti, z jejího podstatného přesahu k bližním a k okolnímu světu. Filosoficky analyzovat tyto struktury smyslu lze proto pouze pomocí rekurzu k lidské situovanosti: k dějinám, k politice, k náboženským a filosofickým představám konkrétního lidského společenství. Fenomenologická zkoumání se proto u Erazima Koháka vždy prostupovala s rozborem kulturních dějin, a to zejména dějin evropských a českých. Filosofie se sice pro něho zaměřuje na to, co je podstatné, ovšem může tak činit vždy jen skrze to, co je konkrétní a faktické. Filosof se tak sice vztahuje k pravdě, ovšem nikoli k pravdě odvěké a provždy hotové, nýbrž k pravdě, která se neustále znovu rozehrává, vždy znovu dynamicky povstává z konkrétních podob lidského obcování, resp. z celkového lidského vztahu ke světu, k bližním a k Bohu. Husserlovo pojetí světa a věcí v něm jako „útvarů smyslu“ se tu harmonicky prolíná s Masarykovým důrazem na konkrétnost a praktičnost lidského myšlení, resp. s jeho důrazem na dějinné a hodnotové ukotvení celé lidské existence.

Toto zaměření na lidskou dějinnost přitom není jen nějakým nahodilým rozhodnutím, nýbrž zároveň dokonale splňuje nárok na maximální filosofickou bezpředsudečnost. Neboť má-li být myšlení opravdu poctivé, musí mít určitý sebereflexivní rys, tj. musí si být vědomo svých vlastních východisek a kořenů. Proto je také celá Kohákova filosofická práce rámována orientací na české dějiny a tradici českého myšlení, na niž vědomě navazuje. Od prvních článků a knih v exilu až k publikacím po svém návratu do Československa se z různých stran vracel stále znovu k tématu české filosofie jakožto systému základních orientačních bodů české kultury a českých dějin. Hlavní důraz přitom kladl na pojetí humanity, v němž je člověk chápán jako bytost svobodná, ale tím zároveň i odpovědná – a to nejen za sebe sama, ale i za své bližní i za celý lidský svět. Politické úvahy o demokracii se proto u něho zcela přirozeně prostupují s tématy sociálními a ekologickými, neboť ve všech těchto případech se nakonec jedná jen o různé fasety problému lidské odpovědnosti a žité racionality. Důraz na konkrétnost a fakticitu se tu propojuje s důrazem na to, co může být pojímáno jako ideální, resp. univerzální a nadčasové. Lidská časovost a dějinnost na jedné straně a vztah k tomu, co vystupuje s nárokem věčnosti na straně druhé, to obojí se ukazuje jako dvě základní roviny lidského života, které od sebe nelze oddělit. To ale znamená, že otázky po humanitě, po univerzálním ideálu lidství si my, kdož jsme zcela přirozeně vrostlí do českých kulturních dějin, můžeme klást vždy pouze skrze naši otázku českou. V jistém smyslu je tak možné Erazima Koháka chápat jako jednoho z nejvýznačnějších pokračovatelů Masarykova filosofického odkazu, jehož základní myšlenky originálně rozvíjí za pomoci Husserlovy fenomenologie. Je tedy šťastnou shodou náhod, že v tomto roce, kdy uplynulo sto let o Masarykova založení Československa, si můžeme zároveň připomenout i 85. výročí Kohákova narození. Právě v případě Erazima Koháka totiž být českým filosofem není nic náhodného, natož podružného. Kéž se mu v jeho dalším životě daří.   (text pdf)

erazim kohak AV  DSC 5479

 

Just out

    • listy-filologicke-folia-philologica-142-2019

      Listy filologické/Folia philologica

      142/2019/3-4
      Filosofický ústav AV ČR
    • husitske-re-formace

      Husitské re-formace

      Pavlína Cermanová (ed.), Pavel Soukup (ed.)

      Podle mého mínění není žádné království, ve kterém by v naší době došlo k tolika změnám, tolika válkám, porážkám i zázrakům, kolik nám jich ukázaly Čechy, napsal v roce 1458 Enea Silvio Piccolomini. Zpětný pohled nicméně ukazuje, že leccos zůstalo nezměněno, a to i ve sféře konstrukcí smyslu, ať už individuálních, či kolektivních. V mnoha oblastech a ohledech se potvrzuje teze o revoluční vlně, tedy vzedmutý radikalismus raných dvacátých let následovaný návratem k normálu a pozvolným vyprcháváním radikálnějších přístupů po kompaktátech. Z hlediska proměny kulturního kódu jsou zajímavé zejména ty případy, kdy se nově nastolené normy udržely v platnosti až do 16. století. Znamená to, že změny v strukturách církve a společnosti dokázaly ovlivnit myšlení generací vychovaných již v porevolučních dobách...

      Svébytnou interpretací základních křesťanských norem se husité odlišili od zbytku západního křesťanstva. Ačkoli Evropa reagovala na české kacířství z drtivé většiny odmítavě, historikům se husitství jeví jako součást širokého proudu reformních snah na přelomu středověku a novověku. Tucet badatelů z řad historiků, jazykovědců, teologů, historiků umění a muzikologů si položilo otázku, jak změny ve strukturách církve a společnosti v husitském období ovlivnily kulturní praxi, myšlení a rozumění světu. Název knihy vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k revizi systému hodnot a novým společenským konfiguracím byla snaha husitů o náboženskou reformu zároveň pokusem o přeskupení čili re-formaci kulturních obsahů a důrazů.

      Nakladatelství Lidové noviny
    • myslet-z-druheho-mista-k-otazce-performativni-filosofie

      Myslet z druhého místa: k otázce performativní filosofie

      Alice Koubová

      Co je to performativní filosofie a jakými tématy se zabývá? Jak souvisí filosofické myšlení s divadelní tvorbou? Filosofka Alice Koubová na tyto otázky odpovídá prostřednictvím různých filosofických přístupů – fenomenologie expresivity, filosofie hry, poststrukturalismu, estetiky performativity, performativní filosofie, které nabízejí pokaždé jiný důvod, proč bychom měli divadlo a performanci chápat jako klíčový fenomén umožňující „myslet člověka a svět“. Tyto přístupy ukazují člověka jako bytost, která si uvědomuje svou viditelnost pro druhé (diváky), která je schopna hry a tvořivého odstupu od sebe, vytváří svou identitu skrze citace a napodobování, tvoří smysl v rámci tělesné interakce s druhými a přitom dbá na autorství své vlastní existence. Performativní filosofie však není charakteristická pouze zaměřením na určitá témata, ale i specifickým stylem myšlení. Autorka tento styl nazývá myšlením z druhého místa a detailně popisuje jeho význam jak pro filosofii, tak pro umění a umělecký výzkum.

      NAMU
    • jan-hus-the-life-and-death-of-a-preacher

      Jan Hus: The Life and Death of a Preacher

      Pavel Soukup

      Jan Hus was a late medieval Czech university master and popular preacher who was condemned at the Council of Constance and burned at the stake as a heretic in 1415. Thanks to his contemporary influence and his posthumous fame in the Hussite movement and beyond, Hus has become one of the best known figures of the Czech past and one of the most prominent reformers of medieval Europe as a whole. This definitive biography now available in English opposes the view of Hus that saw his importance primarily as a martyr, subsequently invoked by a variety of religious, national, and political groups eager to appropriate his legacy. Looking for Hus’s significance in his own time, this treatment tells a story of a late medieval intellectual who—through his dedicated pursuit of what he understood as his mission—generated conflict and eventually brought execution upon himself. By investigating the life and death of Jan Hus, one learns not only about the man, but about the church, state, and society in late medieval Europe. The story told in this book is original in structure and purpose. Each chapter takes a major event in Hus’s life as a starting point for a broader discussion of crucial problems connected to his career and the controversies he generated. How did these specific events contribute to Hus’s own convictions? By suggesting parallels to and departures from other late medieval figures and events in Europe, the book liberates Hus from a narrow and nationalist Czech historiography and places him squarely in a broader European context, showing a significance that transcended Czech borders. From a number of different vantage points, it raises a central question critical to understanding the later Middle Ages: why was a sincere ecclesiastical reformer condemned by a church council committed to reform itself?

      Purdue University Press
    • filosofie-hanse-jonase

      Filosofie Hanse Jonase

      Wendy Drozenová, Vojtěch Šimek a kol.

      Hans Jonas (1903–1993), německý židovský filosof, patří k nejvýznamnějším myslitelům dvacátého století. Byl žákem R. Bultmanna a M. Heideggera, studoval filosofii, teologii a dějiny umění. V roce 1933 emigroval, za druhé světové války se účastnil bojů v židovské brigádě britských sil, v roce 1948 v Izraeli ve válce za nezávislost. Později přednášel na univerzitách v Kanadě a v USA. Jeho nejvýznamnější dílo Das Prinzip Verantwortung (1979) vyšlo nejdříve v němčině, avšak zahrnuje i některé texty, jež Jonas publikoval už dříve v USA. Jonasovy rané práce byly věnovány rozborům gnostického dualismu, který se stavěl nepřátelsky k hmotnému světu přírody. Ve čtyřicátých letech začíná Jonas promýšlet filosofické problémy moderní vědy, zvláště biologie, a postupně se dostává ke kritice současného zaměření technického rozvoje ohrožujícího přírodu i člověka. Člověk je podle Jonase součástí přírody, zároveň má však jako „obraz Boží“ svobodu – a tím i odpovědnost.

      Autor první kapitoly této knihy D. Böhler Jonase osobně znal. V roce 1998 založil v Berlíně Centrum Hanse Jonase a v roce 2005 inicioval vydávání kritické edice jeho díla. Tato kniha kolektivu autorů vyzdvihuje aspekty Jonasova myšlení, které ani v dnešní době neztrácejí svou aktuálnost. Je určena širšímu okruhu čtenářů se zájmem o filosofii a etiku, kteří se chtějí zamýšlet nad stavem současné civilizace a nad důsledky rozvoje vědy a techniky pro společnost.

      Filosofia
    • fenomen-soutoku

      Fenomén soutoku

      Petr Hlaváček, Petr Meduna (eds.)

      Soutok Vltavy a Berounky na jižním okraji Prahy představuje dávnou křižovatku cest i výrazné ohnisko české mentální topografie. Stejně tak pražské jihozápadní předpolí od Lahovic a Zbraslavi až po Černošice a Kazín je svéráznou říční krajinou, která se během tisíciletí a staletí proměnila ve zcela specifický kulturně-historický areál. V roce 2015 vznikl z iniciativy hl. m. Prahy a sousedních obcí Projekt Soutok, koordinovaný pražským Institutem plánování a rozvoje, jehož cílem je založení Příměstského parku Soutok. Kniha Fenomén soutoku je pokusem o souhrnný pohled na tuto dosud spíše opomíjenou oblast, a to z perspektivy geologické, přírodovědné, urbánně-krajinné a kulturně-historické. Autorský tým Bolina, Cílek, Hlaváček, Klimek, Meduna, Sádlo, Schmelzová, Špoula se v ní zabývá krajinnou ekologií, geologií, profánní i sakrální historií, cestní sítí a literární reflexí krajiny. Krajina soutoku totiž není jen pozoruhodnou lokalitou, nýbrž především příběhem, který chce být vyprávěn, jinak se stane nesrozumitelným.

      Novela Bohemica
    • verbum-caro-factum-est

      Verbum caro factum est

      Eliška Poláčková

      Performativita bohemikální literatury 14. století pohledem divadelní vědy

      Literatura, která vznikala v českých zemích ve vrcholném středověku, se ke svým příjemcům nedostávala vždy jen ve formě zapsaného textu. Právě naopak – často byla nejrůznějším způsobem předváděna či performována: polohlasnou či hlasitou četbou pro větší či menší okruh diváků a posluchačů, zpěvem, představeními více nebo méně divadelního charakteru, někdy dokonce „soukromou“ performancí bez zjevného cílového publika. Nejrůznější způsoby „živé“ prezentace středověké literatury jsou v knize přiblíženy na příkladu bohemikálních mariánských planktů. Tento žánr popisuje Kristovu vykupitelskou smrt na kříži dojemným a zároveň provokativním způsobem: očima jeho vlastní matky, Panny Marie.

      Filosofia