archiv publikací

Předkládaná publikace se zaměřuje na jednu z nejvýraznějších etap dialogu mezi marxisty a křesťany, jež spadá do 60. let 20. století, přičemž zvláštní pozornost je věnována situaci ve střední Evropě a zejména v tehdejším Československu. O co v tomto dialogu šlo? Jaké historické či systematické okolnosti stály u jeho zrodu? Jaká témata byla diskutována a k jakým výsledkům se během společných diskuzí dospělo? Měly vážnější dopad na tehdejší teologické a filosofické myšlení? Ovlivnily církevní politiku států v socialistických zemích východního bloku? Změnily postoj křesťanských církví vůči státnímu socialismu? A co zbylo z někdejšího dialogu dnes? Může něčím přispět do současných diskuzí mezi křesťany a ateisty? Vytvářejí se nové podmínky pro dialog mezi křesťanstvím a politickou levicí? To jsou některé z otázek, na něž se tato kniha pokouší odpovědět.

Kniha rozvíjí teoretický odkaz věhlasného myslitele, podle kterého se dosavadní společnost (tzv. první moderna) dostala do rizikového stádia svého technologického vývoje v důsledku nezamýšlených důsledků jednání, a pod tlakem rizik se mění v reflexivní společnost (tzv. druhou modernu), jež začíná být schopna kriticky posuzovat dosavadní nedostatečnou reflexi obsahující mnoho rizikových faktorů. V této souvislosti vystává potřeba řešit nejen rizika v jednotlivých zemích, ale také civilizační problémy, sociální nespravedlnost, válečná ohrožení či ekologické problémy v globálním měřítku. Jednotlivé příspěvky známých autorů a autorek - Jana Kellera, Jiřího Loudína, Martina Kopeckého, Jiřího Šubrta, Olega Suši, Marka Hrubece, Františka Škvrndy, Břetislava Horyny, Richarda Sťahela, Elisabeth Beck-Gernsheim, Zuzany Uhde, Marka Skovajsy, Petry Guasti, Lucie Cviklové a Ladislava Hohoše jsou seřazeny do tří tematických oddílů: Dilemata rizikové společnosti, Globální konflikty a Kosmopolitní a evropské výzvy. Kniha je zakončena rozhovorem Břetislava Horyny s Ulrichem Beckem.

Místo vědomí v materiálním světě

Zatím nejsouhrnnější domácí monografie o současné analytické filosofii vědomí, která se během posledních dvou dekád stala jednou z nejživějších oblastí filosofického výzkumu. Autor vysvětluje důvody tohoto vývoje, jež mají co do činění se standardním pojetím fenomenálního vědomí a metafyziky materialismu, o něž se opírá formulace tzv. „těžkého problému" vědomí a výzva moderního dualismu. Tuto výzvu představují zvláště modální argument Davida Chalmerse a epistemický argument Franka Jacksona. Převážná část knihy je věnována návrhům na překonání dualismu: argumentům russelliánského monismu a materialistickým strategiím, zvláště tzv. reprezentacionismu. Autor obhajuje teorii, která se do jisté míry podobá reprezentacionismu v tom, že redukuje vědomí prostřednictvím intencionality, ale liší se odmítnutím standardního pojetí vědomí a argumentačním rámcem, jímž je spíše metodologický naturalismus než materialistická metafyzika. Tuto teorii rozvíjí hlavně Daniel Dennett, ačkoli příbuzné argumenty lze najít u dalších současných kritiků introspekce. Ačkoli Dennettova teorie nabízí spíše dekonstrukci než řešení „těžkého problému", autor dospívá k závěru, že navzdory své podnětnosti přehlíží „nejtěžší problém". Tento problém se netýká vědomí, ale intencionality. Kniha může sloužit jako úvod do současné diskuse ve filosofii mysli a metafyzice.

Mezi pozitivistickým filosofickým přístupem a Masarykovým realismem nacházíme mnoho shod, ovšem i mnoho zásadních odlišností, které nelze bez zevrubnějšího zkoumání jednotlivých etap vývoje Masarykova myšlení náležitě určit a zařadit. Důkazem toho jsou až extrémně odlišné výroky hodnotící Masarykovu filosofickou pozici z řad předních pozitivisticky i jinak filosoficky zaměřených myslitelů. Po stručném načrtnutí základních rysů Comtovy pozitivistické filosofie, která Masaryka výrazně ovlivnila, přechází autor k Masarykovu myšlenkovému vývoji, v němž lze již od jeho samých tvůrčích počátků pozorovat specifické pnutí ve vztahu subjektu a objektu, resp. mezi jeho psychologismem a pojímáním společnosti, jeho sociologií. Na prahu nového století se Masarykovo badatelské úsilí zaměřuje na etiku, v níž spatřuje „jádro" filosofie. Jeho pojetí Prozřetelnosti, v němž je ideově zakotven racionální řád vesmíru, přírody i dějin, tím vymezuje místo i subjektu, jemuž principiálně propůjčuje možnost se aktivně a odpovědně podílet na věcech veřejných a směřovat společnost k humanitě. Její nejvěrohodnější a nejosvědčenější formu Masaryk nachází v demokracii.

Co mají společného některé budoucí události, kvantový mikrosvět a vágní jevy, jako je plynulý přechod mezi barvami? Všechny tyto oblasti sdílejí nějaký druh nevymezenosti, neurčitosti. Budoucnost není zcela dána. V kvantovém mikrosvětě nejsou přesně určeny hodnoty některých veličin. Přechod od červené barvy k oranžové není v barevném spektru přesně ohraničen. Uvedené neurčitosti čili neúplnost předmětné oblasti se promítá do logiky jazyka, jímž ji popisujeme. Zdá se, že výroky o ní nejsou ani pravdivé, ani nepravdivé. Má tato neúplnost také vliv na pravidla logiky? Má­-li, existuje pro neúplné domény jiná logika než klasická? Znamená to, že pravdy logiky nejsou nutné, nýbrž nahodilé? Tato studie z oboru aplikované filozofické logiky hledá odpovědi a zkoumá, nakolik se mění logika výroků o neurčitých doménách v porovnání s logikou výroků, které popisují zcela určitý svět. Kniha je určena filozofům, logikům, lingvistům a všem, koho zajímá vztah logiky a skutečnosti.

Výběr textů podává přehled současných teoretických úvah věnovaných modernitě v singuláru i plurálu, a to jednak z evropské či západní perspektivy a jednak v dialogu s některými nezápadními, speciálně asijskými, interpretacemi. Interpretace modernity se utvářely v rozdílných kulturních a civilizačních prostředích, což se odráží v odlišných myšlenkových rámcích. Sborník má transdisciplinární charakter a navazuje především na knihy s interkulturním zaměřením, které vyšly v ediční řadě Filosofi e a sociální vědy. Přispívá k pochopení, že vývoj Evropy neurčují čistě vnitřní faktory, ale i vztahy ke globálním partnerům a aktérům světového dění.

Kniha se věnuje výrazné transformaci, která v oblasti ekonomiky a částečně také v oblasti politiky probíhala v Číně v posledních desetiletích a která významně ovlivnila jak čínské prostředí, tak i globální ekonomiku. Autorka analyzuje filosofické základy transformace a otevírá jimi rozbory v sociálních vědách. Důležité je, že tato kniha není jen jednou z dalších publikací o Číně od amerického nebo evropského autora, který z vnějšku bez důkladné znalosti posuzuje Čínu. Kniha je od významné čínské autorky, která zná čínskou problematiku zevnitř, je schopna daleko hlouběji posoudit klady a zápory čínské ekonomické a politické transformace a další možnou cestu budoucího vývoje, přičemž reaguje na argumenty řady západních autorů.

Nový svazek přináší šest studií, které se převážně zabývají tématy z intelektuálních dějin a dějin filosofie 16. – 17. století. Sandra Bihlmaier se zabývá relevancí platónské a novoplatónské tradice pro Melanchthonovo a Ramovo pojetí logiky, i jejím vlivem na filiporamistické učebnice 16. století. Jan Čížek srovnává koncepci nenásilí s ideou univerzální tolerance v dílech Petra Chelčického a Jana Amose Komenského. Jacques Joseph zkoumá pojetí imaginace a ducha přírody v díle představitele cambridgeského platonismu Henryho Mora. Radmila Prchal Pavlíčková analyzuje luteránská pohřební kázání ze 16. století z hlediska toho, jak zobrazují proces opuštění staré víry a příklon k luterství u první generace luteránů a jak stylizují konfesní pravověrnost zesnulých. Kateřina Šolcová připravila edici politicko-teoretického spisu Jana Jesenského Pro vindiciis contra Tyrannos Oratio, který v průvodní studii zařadila do širšího kontextu monarchomachistických koncepcí v českém myšlení. Sergio García Rodríguez zkoumá Descartovo pojetí drog jako určitých forem intervence do lidského těla a mysli. Recenzní rubrika zahrnuje deset příspěvků, které hodnotí nové komeniologické publikace, práce k humanismu, přírodní filosofii, trinitární teologii, druhé scholastice, literárním žánrům a náboženským dějinám raného novověku. Dva obsáhlé nekrology hodnotí dílo Radima Palouše a Klause Schallera.